Mřížovci
 Mřížovci | |
|---|---|
 Schránky mřížovců z řádu Stephoidea | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Podříše | SAR |
| Infraříše | Rhizaria |
| Nadkmen | Retaria |
| Kmen | mřížovci (Radiozoa) Cavalier-Smith, 1987 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mřížovci (Radiozoa) je kmen mořských jednobuněčných protistů, kteří vytvářejí své buňce mřížovité podpůrné struktury až ozdobné schránky s velkými otvory z oxidu křemičitého. Tyto křemičité schránky se v recentu usazují na dně moří v podobě radiolariového bahna, ve fosilním záznamu se z nich vytváří, a podle nich jmenuje, hornina radiolarit. Mohou se vyskytovat i v planktonu.
Bývali řazeni mezi kořenonožce jako třída Radiolaria, díky molekulární biologii se ale ukázalo, že tvoří vlastní kmen, spřízněný s dírkonošci a kmenem Cercozoa ve skupině Rhizaria.
Do mřížovců patří dvě hlavní linie – Polycystina/Polycystinea s křemičitou kostrou a Acantharia/Acantharea s kostrou tvořenou celestinem (síranem strontnatým). Do příbuznosti acanthareí patří i navržená skupina Taxopodida (obsahující např. rod Sticholonche), pro společný taxon byl navržen název Spasmaria.[1]
Poslední analýzy navíc ukazují, že se v případě mřížovců pravděpodobně jedná o parafyletickou skupinu a přirozenou vyšší skupinou jsou Retaria obsahující navíc dírkonošce, ze které se nejprve odvětvuje linie Polycystinea a zbytek se dělí na Acantharea a Foraminifera.[2]
První známí zástupci pocházejí již ze svrchního Kambria. V prvohorách převládaly radiálně souměrné tvary schránek, bilaterální se objevují přibližně ve svrchním Devonu.[3]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Protoplasma de dělí blanitým pouzdrem (centrální kapsulou) na vnější a řidší ektoplasmu a vnitřní, hustší endoplasmu. Najdeme u nich dva typy panožek, a to pevnější axopodie vyztušené osním vláknem a jemnější filopodie. Kostru tvoří jehličky opálu, které se spojují do složitých mřížovitých struktur s různou symetrií, přičemž jehlice přirostlé z obou konců se nazývají spojovací sloupky (bary). Otvory mezi nimi označujeme jako póry. Jehlice, které jsou se schránkou přirostlé pouze jedním koncem, si tento název ponechají.
U schránek nalezneme tři základní typy stěn. První je mřížovitá (ang. latticed), u které síťovitě srostlé jehlice zanechávají výrazné, převážně hexagonální póry. Houbovité (ang. spongy) stěny se naopak vyznačují velmi malými, nevýraznými póry zasazenými do trojrozměrné struktury silných sloupků, a ploténkovitě perforované (ang. perforate plate) stěny poznáme podle souvislé vrstvy kosterní hmoty s malými póry.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KRABBERØD, Anders K.; SHALCHIAN-TABRIZI, Kamran, et al. Radiolaria Divided into Polycystina and Spasmaria in Combined 18S and 28S rDNA Phylogeny. S. 1–10. PLoS One [online]. 10. srpen 2011. Svazek 6, čís. 8, e23526, s. 1–10. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0023526. (anglicky)
- ↑ SIERRA, Roberto; PAWLOWSKI, Jan, et al. Deep relationships of Rhizaria revealed by phylogenomics: a farewell to Haeckel’s Radiolaria. S. 53–59. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 29. prosinec 2012. Svazek 67, čís. 1, s. 53–59. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2012.12.011. (anglicky)
- ↑ Miguel Mendez Sandin. Diversity and Evolution of Nassellaria and Spumellaria (Radiolaria). Protistology. Sorbonne Université, 2019. English. Dostupné na: https://tel.archives-ouvertes.fr/tel-03137926/file/MENDEZ_SANDIN_Miguel_2019.pdf
- ↑ KVAČEK, Zlatko. Základy systematické paleontologie I. : paleobotanika, paleozoologie bezobratlých. 1. vyd. vyd. Praha: Karolinum 228 s. s. Dostupné online. ISBN 80-246-0132-X, ISBN 978-80-246-0132-8. OCLC 85011766
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mřížovci na Wikimedia Commons
