Mangovník
 Mangovník | |
|---|---|
.jpg?lang=cs) Mangovník indický (Mangifera indica) s plody | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | mýdelníkotvaré (Sapindales) |
| Čeleď | ledvinovníkovité (Anacardiaceae) |
| Rod | mangovník (Mangifera) L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mangovník (Mangifera) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to robustní stálezelené stromy s jednoduchými celokrajnými listy a drobnými, čtyř nebo pětičetnými květy uspořádanými v latovitých květenstvích.
Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 63 druhů a je rozšířen v tropické Asii od Indie po Šalomounovy ostrovy.
Hospodářsky nejvýznamnějším a také nejčastěji pěstovaným druhem je mangovník indický, poskytující ovoce mango. Je pěstován v tropech a subtropech celého světa a nezřídka i zplaňuje. Jako ovocné dřeviny se zejména v Asii pěstují i jiné druhy, zejména mangovník vonný a mangovník zápašný.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Mangovníky jsou stálezelené, mohutné stromy zpravidla převyšující okolní porost. Listy jsou jednoduché, celokrajné, řapíkaté, tence nebo tlustě kožovité, spirálně uspořádané a nezřídka nahloučené na koncích větví. Zpravidla mají tlustý kmen a širokou, hustou, tmavozelenou korunu. Květy jsou drobné, čtyř nebo pětičetné, uspořádané ve vrcholových nebo úžlabních, latovitých květenstvích. Na rostlině jsou zpravidla oboupohlavné a jen samčí květy (andromonoecie). Kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé. Koruna je složená ze 4 nebo 5 volných lístků. Na vnitřní straně korunních lístků jsou často ztlustlé žlázky. Tyčinek je 5 (výjimečně 10) a jsou volné nebo bázemi přirostlé ke květnímu terči. Zpravidla je plodná jen 1 nebo 2 tyčinky z celého souboru, ostatní jsou sterilní a zkrácené. Semeník je svrchní, obsahuje jedinou komůrku s jedním vajíčkem a nese jednoduchou, excentrickou nebo postranní čnělku. Plodem je jednosemenná, pryskyřičnatá peckovice s dužnatou, vláknitou nebo i dřevnatou dužninou (mezokarp). Pecka je tvrdá, tlustostěnná, zploštělá.[1][2]
-
Kmen věkovitého mangovníku indického -
Květenství mangovníku indického -
Detail květů mangovníku -
Mangifera odorata s plody
.jpg?lang=cs)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod mangovník zahrnuje asi 63 druhů.[3] Je rozšířen od Indie a Srí Lanky přes jižní Čínu, Indočínu a jihovýchodní Asii po Šalomounovy ostrovy. Největší počet druhů roste na Malajském poloostrově, Sumatře a Borneu, směrem na východ se počty udávaných druhů snižují. Mangovník indický je hojně pěstován i v jiných částech světa a místy zdomácněl. Jeho původ není s jistotou znám, za oblast původního rozšíření je považována Indie a Indočína. Rovněž mangovník vonný je znám víceméně pouze z kultury a zřejmě se jedná o hybridogenní druh vzniklý křížením mangovníku indického s mangovníkem zápašným.[2]
Mangovníky nejčastěji rostou roztroušeně v tropických lesích v nadmořských výškách do 600 metrů, řidčeji i výše (až do 1000 metrů). Některé druhy se vyskytují v poříčních nebo bažinatých lesích.[2]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]Květy mangovníků jsou opylovány širokou škálou rozličného hmyzu. Hlavními opylovači mangovníku indického jsou pestřenky a bzučivky, navštěvují je však také včely, vosy, čmeláci, mravenci, brouci, motýli, třásněnky a jiný hmyz.[4]
Na mangových plantážích jsou považováni za škůdce zejména tesaříci Batocera rubus a Batocera rufomaculata, kůrovec Hypocryphalus mangiferae a nosatcovití brouci Platypus latifinis a Platypus solidus.[5]
-
Papoušek chiriri hodující na plodech mangovníku -
Tesařík Batocera rubus
_(2).jpg?lang=cs)
Obsahové látky
[editovat | editovat zdroj]Z účinných látek obsahují mangovníky zejména fenolické kyseliny (např. kyselinu ellagovou a gallovou a ethylgalát), xanthony a flavonoidy. Plody mangovníku obsahují cukry, kyselinu citronovou, vitamín C, barviva ze skupiny karotenoidů, fenolické látky a flavonoidy.[6] Terpentýnová vůně, přítomná ve stopkách plodů a někdy i v plodech, je způsobena obsahem monoterpenických látek myrcenu a ocimenu.[7]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Největší exemplář mangovníku byl nalezen na Šalomounových ostrovech, na východní hranici areálu rozšíření rodu. Jednalo se o druh Mangifera altissima a na výšku měřil 54 metrů, s holým kmenem o výšce 27 metrů. U mangovníku indického byl popsán zajímavý fenomén, polyembryonie. Z jediného oplozeného vajíčka se v některých případech vyvíjí několik (zpravidla 6 až 8, někdy až 30) zárodků, z nichž pak vyrostou samostatné rostliny.[2]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Ke spolehlivému určování mangovníků je zapotřebí kvetoucí materiál. Ve vegetativním a plodícím stavu bývá určení obtížné, neboť listy mají velkou variabilitu dokonce i v rámci jediného stromu.[2]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- mangovník indický (Mangifera indica)
- mangovník nádherný (Mangifera magnifica)
- mangovník vonný (Mangifera odorata)
- mangovník zápašný (Mangifera foetida)[8][9]
Význam
[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnějším druhem mangovníku je mangovník indický, poskytující žádané tropické ovoce, mango. Jedná se o starou kulturní rostlinu. Historie jejího pěstování v Indii sahá minimálně do doby před 4000 lety. Pochází pravděpodobně z oblasti Indie a Indočíny, přesný původ však není znám. Chutné ovoce poskytují i jiné, méně známé druhy mangovníků, zejména mangovník zápašný, mangovník vonný a druh Mangifera caesia. Lokálně se v tropické Asii pěstují i některé další druhy, mezi jinými M. griffithii, M. lagenifera, M. longipes, M. minor, M. pajang a M. similis.[2]
Plody mangovníků se jedí čerstvé nebo se z nich vyrábějí džemy, zavařeniny nebo džusy. Nedozrálé plody některých druhů se zavařují nebo se z nich připravují čatní, ochucovadla, octy aj., někdy se také krájejí na tenké plátky, které jsou po usušení rozemlety na prášek sloužící k ochucování pokrmů. V Latinské Americe se z plodů připravují též kvašené alkoholické nápoje, známé pod názvem Vino de mango. Po upražení jsou jedlá i semena. Nezralé plody mangovníku vonného a mangovníku zápašného obsahují dráždivou šťávu, která u citlivějších osob způsobuje záněty, proto se tyto plody nedozrálé nekonzumují.[2][10][11] Mladé listy některých druhů jsou využívány jako zelenina.[12] Vzhledem k tomu, že pecky z plodů bývají zahazovány a snadno klíčí, rostou mangovníky v tropech často i na divoko. Plody takových stromů však mají často vláknitou dužninu anebo výrazný pach po terpentýnu.[11]
-
Zralé mango -
Mangovník indický, kultivar 'Tommy Atkins' -
Mango na trhu v Indonésii -
Plody mangovníku zápašného -
Mango naložené v octě
Dřevo mangovníků má mnohostranné využití, ve vnějším prostředí však není příliš trvanlivé. Vyrábějí se z něj např. podlahy, dveře, bedny, dýhy a lehké stavby. Jádrové dřevo je světlé, hnědé až narůžověle hnědé, jen málo odlišné od běli. Dřevo z vnitřní části kmene bývá často tmavě hnědé s černou dekorativní kresbou a je dosti ceněné k okrasným účelům. V Malajsii je dřevo mangovníků obchodováno pod názvem machang.[2][12][13] Mangovníky jsou v tropech dosti často vysazovány též jako stínící stromy, neboť mají rozložitou a hustou korunu.[11]
-
Mísa ze dřeva mangovníku
V tradiční indické medicíně jsou sušená semena mangovníku indického podávána při průjmech a úplavici, sušená kůra při onemocněních močových cest. Listy a květy mangovníku mají významnou roli v hinduistických obřadech. Některé druhy jsou využívány v tradiční medicíně.[12] Pryskyřice je v Latinské Americe používána při úplavici, nálev ze semen proti tasemnicím a jiným střevním parazitům.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MIN, Tianlu; BARFOD, Anders. Flora of China: Mangifera [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 8, part 3. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1978. (anglicky)
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2018-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-29. (anglicky)
- ↑ RAMÍREZ, Fernando; DAVENPORT, Thomas Lee. Mango (Mangifera indica L.) pollination: A review. Scientia Horticulturae. 2016, čís. 203.
- ↑ NAIR, K.S.S. Tropical forest insect pests. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. ISBN 978-0-511-28488-5. (anglicky)
- ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky)
- ↑ Mango: Name, taxonomy, botany [online]. International tropical fruits network, 2018. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ NOWAK, B.; SCHULZOVÁ, B. Tropické plody. [s.l.]: Knižní klub, 2002.
- ↑ WOODSON, Robert E. et al. Flora of Panama: Anacardiaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1967, čís. 54.
- ↑ a b c d STANDLEY, Paul C.; STEYERMARK, Julian A. Flora of Guatemala. Fieldiana. 1949, čís. 24(6). Dostupné online.
- ↑ a b c SOEPADMO, E.; WONG, K.M. Tree flora of Sabah and Sarawak. Volume one. [s.l.]: Forest Research Institute Malaysia, 1995. (anglicky)
- ↑ WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky)
