Maria Antonietta Torriani

Maria Antonietta Torriani
Maria Antonietta Torriani
Narození	1. ledna 1840; Novara
Úmrtí	24. března 1920 (ve věku 80 let); Milán
Pseudonym	Marchesa Colombi
Povolání	spisovatelka
Významná díla	Un matrimonio in provincia
Manžel(ka)	Eugenio Torelli (1875–1888)
Rodiče	Luigi Torriani, Carolina Imperatori
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Antonietta Torriani (1. ledna 1840 Novara – 24. března 1920 Milán) byla italská spisovatelka. Pod pseudonymem Marchesa Colombi vstoupila do dějin populárního románu a feminismu.

Životopis

Narodila se v rodině Luigi Torrianiho a Caroliny roz. Imperatori. Název „Marchesa Colombi“ byl ve skutečnosti pseudonym převzatý z komedie Paola Ferrariho La satira a Parini, v níž je Marchesi Colombi marnivou a lehkovážnou postavou.

Když zemřel otec žila se svou matkou a jejím druhým manželem Martinem Moschinim až do roku 1865. Po absolvování základní školy se věnovala malování a psaní a některé její články byly publikovány v různých novinách, například v Giornale delle Donne. V roce 1868 se přestěhovala do Milána na Via San Pietro in Gessate; v lombardském hlavním městě se seznámila s Annou Marií Mozzoniovou, zakladatelku ženského hnutí z Lombardie, s níž začala spolupracovat. V roce 1871 napsala esej Della letteratura nell'educazione femminile (O literatuře ve výchově žen), v níž obhajovala význam kultury a četby ve výchově ženy.

Manželství

V 70. letech 19. století byl novinář Eugenio Torelli Viollier (1842–1900), který se narodil v Neapoli a v roce 1865 se přestěhoval do Milána, redaktorem tehdy rozšířeného časopisu L'Illustrazione Universale, v němž vycházely také povídky a novely. Setkal se s M. A. Torrianiovou, která přišla do redakce časopisu nabídnout spolupráci, a zamiloval se do ní. Sňatek se konal 30. října 1875.

V tomto období Torrianiová definitivně přijala pseudonym Marchesa Colombi – který předtím používala spolu s dalšími pseudonymy – a stala se první ženou podepsanou pod milánským deníkem. Spolupráce s redakcí pokračovala i po roce 1888, kdy se s manželem rozešla.

Poslední roky

V roce 1900 opustila Milán a přestěhovala se do provincie Turín, do Cumiany, kde prožila posledních dvacet let. V poslední části svého života psala další romány se sociálním pozadím, knihy pro děti, morální operety a povídky. Zemřela v Miláně v roce 1920 a byla pohřbena v Cumianě.

Její dílo bylo sice předmětem zájmu tehdejší kritiky, což jí vyneslo zařazení do prestižních bibliografií, jako byla „Bibliografia femminile italiana del XIX secolo“ (1875) Oscara Greca a „Dizionario biografico degli scrittori contemporanei“ (1878) Angela De Gubernatise, nicméně bylo často reduktivně zařazováno mezi zábavnou literaturu a postupně upadlo v zapomnění. Toto opomíjení ze strany kulturního establishmentu trvalo dlouho; je třeba poznamenat, že jí Benedetto Croce věnoval krátkou kritickou stať, která vyšla v roce 1934 jako v dodatcích k "Letteratura della nuova Italia", a v níž ji tematicky a literárním stylem srovnává s jinými „menšími“ autory té doby. Torrianiová byla znovuobjevena po druhé světové válce díky Natalii Ginzburgové a Italo Calvinovi, kteří ocenili její suchý a ironický styl. V roce 1973 tito dva vydali v Einaudiho ediční řadě „Centopagine“ knihu Un matrimonio in provincia, což znamenalo počátek obnoveného zájmu kritiky o její bohatou literární tvorbu.

Masová kultura

Její nejznámější román Un matrimonio in provincia byl v roce 1980 převeden do televizní podoby. Scénář v režii Gianniho Bongioanniho byl odvysílán ve dvou epizodách s Ericou Beltrami v hlavní roli a za účasti Laury Betti.

Dílo

Giulia Modena (1871)
Il Carnovale di un capitano (1873)
La gente per bene (1877)
In risaia (1877)
Tempesta e bonaccia: romanzo senza eroi (1877)
Racconto di Natale (1878)
La cartella n.4 (1880)
Prima morire (1881)
La vita in famiglia (1881)
Nell'azzurro (1881)
Senz'amore (1883)
I bambini per bene a casa e scuola (1884)
Racconti pei bambini (1884)
Un matrimonio in provincia (1885)
Un triste Natale (1885)
I ragazzi d'una volta e i ragazzi di adesso (1888)
Cara speranza (1888), ultima edizione Novara, Interlinea, 2003
Il maestro (1889)
Umani errori (1889)
Le gioie degli altri (1900)
Racconti popolari (1900)
Serate d'inverno, Istituto editoriale italiano, Milano, 1917, ultima edizione Tufani, Ferrara, 1997
Il tramonto d'un ideale, Tufani, Ferrara, 1997, L'Alcova Letteraria, 2024
Lettere aperte a Matilde Serao e Neera, "Leggere Donna" n152 luglio agosto settembre, Ferrara, 2011
La creola e il violino di Cremona. I libretti d'opera della Marchesa Colombi, a cura di Maria Grazia Cossu, Il Poligrafo, Padova 2011.

V češtině

Kdy přijde ženich? – přeložila Klára Bořická. Praha: [sn], 1890
Vánoční povídka: (Pomni na zadní kola!) – přeložil Gustav Žďárský. Praha: Jan Otto, 1894
Zlaté sny – přeložil Gustav Žďárský. Praha: J. Otto, 1894?
Matčina obět: povídka – přeložil J. V. Bělohradský. Praha: J. Otto, 1895
Malé příčiny – přeložila Leopolda Pölzelbauerová. Praha: Edvard Beaufort, 1901
Radosti druhých: román – přeložila Leopolda Pölzelbauerová. Praha: Ochrana opuštěných a zanedbaných dívek, 1906
Vyznání – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 58; úvod František Sekanina; přeložil J. O. Novotný. Praha: J. R. Vilímek, 1914

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Antonietta Torriani na italské Wikipedii.

Literatura

Clotilde Barbarulli, Luciana Brandi, L'arma di cristallo: sui discorsi "trionfanti" l'ironia della Marchesa Colombi, Tufani, Ferrara, 1998
Katharine Mitchell. Italian women writers. Gender and everyday life in fiction and journalism, 1870 - 1910. University of Toronto Press, Toronto, 2014 (Su La Marchesa Colombi, Neera e Matilde Serao)
Maria Teresa Cometto, La Marchesa Colombi, Vita, romanzi e passioni della prima giornalista del «Corriere della Sera», Solferino Libri, 2020
Silvia S. G. Palandri (a cura di), "Racconti di Natale", Marchesa Colombi, Edizione Croce, 2021.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Antonietta Torriani na Wikimedia Commons