Massagno
| Massagno | |
|---|---|
 Náměstí Piazza Santa Lucia | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°0′47″ s. š., 8°56′42″ v. d. |
| Nadmořská výška | 352 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Lugano |
  Massagno Massagno, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 0,74 km² |
| Počet obyvatel | 6 227 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 8 414,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6900 |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Massagno je obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Lugano. Žije zde přibližně 6 200[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Massagno má rozlohu 0,73 km², což z něj činí jednu z nejmenších obcí ve Švýcarsku dle rozlohy. Nachází se v těsném sousedství města Lugano, se kterým urbanisticky zcela splývá. Obec tvoří z velké části zastavěná plocha.
Sousedními obcemi jsou Savosa a Lugano.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Vesnice je poprvé zmiňována v roce 1146 pod jménem Masagnio, v roce 1198 pak Maxanio.[2] Massagno bylo již ve středověku tzv. vicinìa (sídlo); vesnice Gerso byla pravděpodobně připojena později. Ve středověku patřila čtvrť Massagno, která vznikla spojením Massagna a Gersa, k panství (Pieve) Lugano. V 9. a 10. století zde vlastnil statky kolegiátní klášter San Lorenzo z Lugana, který je ještě v roce 1198 doložen jako držitel pozemkových práv. Ve 14. století vlastnil majetek v Gersu biskup z Coma, držitel desátkového práva v Massagnu. Massagno patřilo k luganské farnosti a v letech 1920–1927 tvořilo s Rovellem jednu z jeho pěti farností, než se stalo samostatnou farností bez Rovella. Kolem roku 1600 téměř všichni obyvatelé zemřeli při morové epidemii; přežilo pouze několik vesničanů.[2]
V místní části Pian Poverò zasedal od 29. září do 2. října 1802 sněm, který vyhlásil nezávislost Lugana na Helvétské republice.[3]
Kantonální silnice byla postavena v letech 1815–1830. Na výkopové práce železniční trati v letech 1879–1880 se přistěhovali především italští dělníci, což vedlo k prvnímu nárůstu počtu obyvatel. Během silného demografického růstu v 60. letech 20. století se Massagno, které dříve žilo ze zemědělství a sezónní emigrace, proměnilo v převážně rezidenční obec s čilou stavební činností.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj].jpg?lang=cs)
| Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1820 | 1850 | 1880 | 1900 | 1927 | 1950 | 1970 | 2000 | 2010 | 2018 | 2020 | |||
| Počet obyvatel | 258 | 343 | 580 | 773 | 1500 | 2304 | 5214 | 5558 | 5852 | 6226 | 6272 | |||
Massagno má druhou nejvyšší hustotu zalidnění ze všech švýcarských obcí (po Ženevě) – 8885 obyvatel na km² (k roku 2023).[4]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Massagno se nachází v bezprostřední blízkosti železniční stanice Lugano SBB na Gotthardské dráze, která prochází úpatním tunelem Ceneri, otevřeným v roce 2020, a leží tak na hlavní ose Curych–Milán. Díky novému tunelu se například zkrátila jízdní doba nového přímého spojení mezi Locarnem a Luganem z 55 na 22 minut.
Obcí procházela také dráha Lugano–Tesserete, úzkorozchodná trať s metrovým rozchodem do Tesserete, která začala jezdit v roce 1907 z luganského nádraží. První zastávkou za luganským nádražím bylo Massagno. Železnice byla od počátku elektrifikovaná; pro nerentabilitu byl však provoz na trati v roce 1967 zastaven a nahradila ji autobusová linka.
Massagno se nachází přímo u sjezdu Lugano-Sud na dálnici A2 (Gotthardská trasa) mezi Basilejí a Milánem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Massagno na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d GILI, Antonio. Massagno [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2023-07-27 [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ TREZZINI, Celestino. Poverò (Piano di). In: Historisch-Biographisches Lexikon der Schweiz. [s.l.]: [s.n.] S. 138. (německy)
- ↑ Amtliches Gemeindeverzeichnis der Schweiz [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2023 [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. (německy)
