Přeskočit na obsah

Mistr votivního oltáře ze St. Lambrecht

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mistr votivního oltáře ze St. Lambrecht
Narození15. století
Úmrtí15. století
Povolánímalíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mistr votivního oltáře ze St. Lambrecht (něm. „Meister der St. Lambrechter Votivtafel“ nebo „Meister der Votivtafel von St. Lambrecht“) byl pravděpodobně rakouský malíř pozdní gotiky, aktivní v letech 1410 - 1440, patrně ve Vídni nebo ve Vídeňském Novém městě.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Malíř se pravděpodobně vyučil ve Vídni u „Mistra Narození Páně“, [1] nebo tam přišel na své tovaryšské cestě.

Odborná literatura se již dávno snažila identifikovat anonymního malíře se jmény některých jeho současníků (Hans von Judenburg[2], Hans von Tübingen[3]) V posledních desetiletích byli vysledováni další malíři, kteří mohli být členy větší dílny (Meister der Darbringungen, Meister der Mondsichel-Madonna, Meister der Worcester-Kreuztragung) nebo dokonce skupina, nazvaná velká vídeňská (Wiener Grosswerkstatt). Malíři vyškolení v předních českých či moravských dílnách opouštěli během druhého desetiletí 15. století centra kvůli nejisté existenci- obrazoborectví hlásanému náboženskými reformátory. Prchali do klidnějších měst, Znojma či Jihlavy, která patřila Albrechtovi II. Habsburskému, ale i do Vídně.[4]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Votivní obraz ze St. Lambrecht
  • Votivní obraz ze St. Lambrecht Jméno anonymního umělce se odvozuje z deskového obrazu, který byl roku 1640 objeven v kostele sv. Petra v benediktinském opatství St. Lambrecht ve Štýrsku. Mnohafigurová kompozice se skládá ze dvou scén: v levé části nehybná a majestátní Madona Ochranitelka ukrývá pod pláštěm dvě čtveřice klečících obyvatel, pravou rukou žehná prelátovi v zeleném plášti. Byl identifikován s tehdejším opatem kláštera, Heinrichem II. Moykerem (vládl v letech 1418-1452). Před madonou klečí svatá Hedvika s modelem kostela v rukou. Vpravo se odehrává bitva. Podle některých autorů jde o vítězství uherského krále Ludvíka I. Velikého z Anjou nad otomanskými Turky a Bulhary roku 1377. Podle Othmara Wonische jde o bitvu u Radkersburgu, v níž nad Osmany zvítězilo rakouské vojsko s pomocí Chorvatů 5. října roku 1418. V tom případě by vyobrazený vůdce na bílém koni byl vévoda Arnošt Habsburský, zvaný Železný. Královskou korunu místo knížecí čepice lze vykládat jako vizi jeho budoucnosti.[5] Levá strana kompozice je charakteristická klidem, zářivým koloritem, jemnými formami a lyrickým výrazem tváří Panny Marie i sv. Hedviky. Teoretikové umění se shodují, že jde o dílo čelného malíře té doby, který v Rakousku prodlužuje tradici „Krásného slohu“. K analogiím těchto votivních kompozic patří oltářní triptych z Roudnice nad Labem.[6] Bitevní scéna se zlostnými a dramaticky gestikulujícími muži je již typická pro následující období, se vzorem v oltářním triptychu sv. Kříže z Olomouce.[7]
Epitaf zlatníka Zikmunda Walocha, 1434
Svatá Trojice
Hans von Tübingen (?): Ukřižování
Nesení kříže
  • Epitaf zlatníka Zikmunda Walocha je také votivní obraz, Waloch a jeho manželka klečí s votivními nápisovými páskami v rukou před trůnem Panny Marie; žehná jim dítě Ježíš a za nimi stojí jejich svatí patroni, svatá panna Barbora a svatý apoštol Juda Tadeáš (?) (Národní galerie v Praze). Kompozice a forma svědčí o blízkém vztahu tohoto malíře (nebo malířů) ke dvoru Albrechta II. Habsburského (1397-1439).

Pešina připsal oba obrazy Hansi von Tübingen, spolu s Ukřižováním z Rakouské národní galerie Belvedere ve Vídni, které řadí chronologicky před Epitaf zlatníka Walocha, a Ukřižováním z Lince, které na něj stylově navazuje. Shledával vývoj malířského stylu k uměřenosti, ztlumení expresivity, volnějšímu sjednocení prostoru, změkčení drapérií a lehčí paletě. Barevná škála pozdních děl je tlumená, téměř křídová a posunutá ke studeným tónům.[8]

Připsané obrazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Votivní obraz ze St. Lambrecht, kolem 1430, Universalmuseum Joanneum, Alte Galerie, Graz[9]
  • Epitaf zlatníka Zikmunda Walocha, 1434, olejová tempera na smrkové desce, 148 x 114 cm, Národní galerie v Praze, získán roku 1945 ze zámku Hennersdorf na Opavsku
  • Svatá Trojice, kolem 1430, Kunsthistorisches Museum, Vídeň[10]
  • Trůn milosrdenství (Trůn Boží moudrosti), 1430-1440, vaječná tempera na křídovém podkladu, 118,1 × 114,9 cm, National Gallery, Londýn, zakoupeno roku 1922 [11] střední deska polyptychu z hradní kaple Rastenberg v obci Rastenfeld v okrese Kremže-venkov v dolním Rakousku, čtyři postranní desky se tam dochovaly.
  • Kristus na hoře Olivetské, 1430-1440, Museum Unterlinden, Colmar
  • Nesení kříže, Rakouská národní galerie Belvedere, Vídeň
  • Hans von Tübingen (?):Ukřižování, Rakouská národní galerie Belvedere, Vídeň

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Master of the Saint Lambrecht Votive Altarpiece na anglické Wikipedii, Meister der St. Lambrechter Votivtafel na německé Wikipedii a Mistrz Ołtarza św. Lambrechta na polské Wikipedii.

  1. ↑ Čechy a střední Evropa 1200-1550: dlouhodobá expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Anežky České. Příprava vydání Štěpánka Chlumská. druhé upravené a doplněné. vyd. Praha: Národní galerie, 2014. 158 s. ISBN 978-80-7035-569-5. S. 64. 
  2. ↑ B. Karl Garzarolli-Thurnlackh: Zur Identität des Votivtafelmeisters von St. Lambrecht mit Hans von Judenburg. In: K. Cernohorsky (Hrsg.): Festschrift zum sechzigsten Geburtstage von E. W. Braun. Dr. Benno Filser Verlag, Augsburg/Wien 1931, s. 47
  3. ↑ K. Oettinger: Hans von Tübingen und seine Schule. Deutscher Verein für Kunstwissenschaft, Berlin 1938
  4. ↑ Milena Bartlová,Poctivé obrazy.(Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460). Praha, Argo 2001, s. 126-127, 135
  5. ↑ Othmar Wonisch: Die vorbarocke Kunstentwicklung der Mariazeller Gnadenkirche - dargestellt im Lichte der Geschichte, der Legenden und Mirakel, In: Forschungen zur geschichtlichen Landeskunde der Steiermark, Band 19, Verlag der Historischen Landeskommission, Graz 1960, s. 12, 93; táž teorie v katalogu výstavy Gotik in Steiermark. 1972
  6. ↑ Milena Bartlová, Poctivé obrazy.(Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460). Praha, Argo 2001, s. 185
  7. ↑ dříve nazývaném Rajhradský oltář, srov. Milena Bartlová, Poctivé obrazy.(Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460). Praha, Argo 2001, s. 306-308
  8. ↑ Pešina J, 1962, č. 2 a 3.
  9. ↑ O. Schwarz: Kunst des Mittelalters, Katalog des Landesmuseums Joanneum, Graz 1955, s. 46
  10. ↑ Svatá trojice
  11. ↑ Národní galerie v Londýně, webová stránka obrazu

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Milena Bartlová, Poctivé obrazy.Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460. Praha, Argo 2001
  • Jiří Fajt, Štěpánka Chlumská (ed,), Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 64-65, č. k. 76
  • Jaroslav Pešina, German Painting of the 15th and 16th Centuries, Artia Praha 1962
  • O. Black: Art of the Middle Ages, the catalog of the National Museum Joanneum Graz 1955, p 46
  • L. Baldass: On the chronology, workshop leadership style and derivation of the master of St. Lambrecht votive tablet. In: Church Art VI, 1934, S 104-106

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mistr_votivního_oltáře_ze_St._Lambrecht&oldid=23383726“