Nakadžima Ki-49
Nakadžima Ki-49 Donrjú | |
---|---|
Nakadžima Ki-49-I Donrjú z 1. Čútai armádní letecké školy Hamamacu | |
Určení | bombardovací letoun |
Původ | Japonské císařství |
Výrobce | Nakadžima Hikóki K. K. |
Šéfkonstruktér | ing. Nišimura a T. Kojama |
První let | srpen 1939 |
Uživatel | Japonské císařské armádní letectvo |
Vyrobeno kusů | 819 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nakadžima Ki-49 Donrjú (Hřmící drak), ve spojeneckém kódu Helen, byl japonský osmimístný dvoumotorový bombardovací středoplošník z období druhé světové války.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Společnost Nakadžima obdržela bez soutěže specifikace na nový bombardér přímo od Generálního štábu armádního letectva. Vývoj Ki-49 zahájil ing. Nišimura v roce 1937, později vedení prací převzal jeho asistent T. Kojama. Nový stroj měl dosahovat rychlosti 500 km/h při doletu 3000 km, nosnosti 1000 kg pum a nahradit starší letouny Micubiši Ki-21. Navrhovanou obrannou hlavňovou výzbroj měl tvořit pohyblivý kanón Ho-1 ráže 20 mm v horním střelišti, ve zbylých instalacích v prosklené přídi, v zádi trupu, malých oknech na boku a spodní části trupu pak lehké kulomety ráže 7,7 mm. Pasivní ochranu tvořily samosvorné palivové nádrže a pancéřované prostory osádky. Odtoková hrana křídla blíže k trupu byla opatřena velkými Fowlerovými klapkami.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Prototyp poháněný dvojicí hvězdicových čtrnáctiválců Nakadžima Ha-5 KAI se vzletovým výkonem 708 kW poprvé vzlétl v srpnu roku 1939. Další dva prototypy včetně sedmi letounů ověřovací série měly zabudované silnější motory Ha-41 disponující vzletovým výkonem 932 kW. Po dokončení vojskových zkoušek v březnu 1941 přijalo letectvo japonské císařské armády letouny pod označením Nakadžima Ki-49-I do výzbroje. Sériová výroba byla zahájena v závodech Nakadžima Hikóki K. K. v Otě.
Na jaře roku 1942 konstruktéři zavedli instalaci silnějších motorů Nakadžima Ha-109 po 1119 kW. Po testech dvou prototypů byla v září zahájena sériová výroba nové verze Nakadžima Ki-49-II v celkovém počtu 617 exemplářů. Subverze Ki-49-IIa měla vylepšené pancéřování prostorů osádky a účinnější ochranu palivových nádrží. Druhá subverze Ki-49-IIb měla posílenou obrannou výzbroj. S výjimkou bočních střelišť byly zavedeny velkorážné kulomety Ho-103 ráže 12,7 mm, pohyblivý kanón v horním střelišti zůstal zachován. Nárůst hmotnosti 500 kg oproti původní verzi však zhoršil stabilitu za letu a ovladatelnost.
Zlepšení výkonů měla zajistit instalace osmnáctiválcových hvězdicových motorů Nakadžima Ha-117 se vzletovým výkonem po 1805 kW, vyvinutých z osmnáctiválců Ha-107. Možnosti letounů s těmito pohonnými jednotkami byly ověřovány ve druhém pololetí roku 1943 u šesti kusů označených Ki-49-III, avšak bez použitelných výsledků. Nové motory byly nevyzrálé a nespolehlivé pro sériovou výrobu Ki-49.
Licenční produkce padesátky Ki-49 probíhala v závodech firmy Tačikawa v letech 1943/44.
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]Spojenci se s Ki-49-I poprvé setkali v prosinci 1941 nad Novou Británií, Novou Guineí a severní Austrálií. Stroje Ki-49-I ze základny v Nové Guineji provedly 19. února 1942 nálet na Port Darwin.[zdroj?!]
Ki-49-I v závěru své bojové kariéry dosloužily vybaveny radary a detektory magnetických anomálií při protiponorkovém hlídkování. Některé Ki-49-II byly zase přestavěny na transportní letouny. Řada Ki-49 obou verzí byla v závěru války použita k sebevražedným útokům, naložena 1600 kg výbušnin a řízena dvoučlennou osádkou.
Specifikace (Ki-49-I)
[editovat | editovat zdroj]Údaje podle[1]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 8
- Rozpětí: 20,42 m
- Délka: 16,81 m
- Výška: 4,25 m
- Nosná plocha: 69,05 m²
- Prázdná hmotnost: 6 070 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 10 675 kg
- Pohonná jednotka: 2 × vzduchem chlazený dvouhvězdicový motor Nakadžima Ha-41
- Výkon pohonné jednotky: 932 kW (1 250 hp) (vzletový)
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 490 km/h (ve výšce 5 200 m)
- Přistávací rychlost: 133 km/h
- Ekonomická cestovní rychlost: 350 km/h (ve výšce 4 000 m)
- Výstup do hladiny 5000 m: 14 min
- Praktický dostup: 9 000 m
- Dolet: 2 400 km
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 5 × pohyblivý kulomet typ 89 ráže 7 mm (po 1 v příďovém, bočních, břišním, a ocasním střelišti)
- 1 × letecký kanón Ho-1 ráže 20 mm (ve hřbetním střelišti)
- max. 1 000 kg (obvykle 750 kg) pum v trupové pumovnici
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska II. díl. Plzeň: Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Nakadžima Ki-49 Donrjů (Helen), s. 71.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima Ki-49 Donryu (Storm Dragon), s. 223 až 229. (anglicky)
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 24.
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 140.
- GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Japonsko, s. 438–439.
- SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Japonska. Plzeň: Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Nakadžima Ki-49 Donrjú (Helen), s. 71–74.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakadžima Ki-49 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kamufláže letounu Nakadžima Ki-49 Donrjú Archivováno 7. 12. 2016 na Wayback Machine.