Přeskočit na obsah

Narciso Yepes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Narciso Yepes
Rodné jménoNarciso García Yepes
Narození14. listopadu 1927
Lorca
Úmrtí3. května 1997 (ve věku 69 let)
Murcia
Příčina úmrtírakovina
Alma materKrálovská konzervatoř v Madridu
Povoláníkytarista, hudební skladatel, loutnista, klasický kytarista a skladatel filmové hudby
Oceněníhonorary doctorate of the University of Murcia (1977)
zlatá medaile Za zásluhy o krásná umění (1980)
Webwww.narcisoyepes.org//
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narciso Yepes (14. listopadu 1927, Lorca, Španělsko3. května 1997, Murcia, Španělsko) byl španělský klasický kytarista, jenž patřil mezi nejvýznamnější klasické kytaristy 20. století, který během své úspěšné umělecké dráhy získal mnoho ocenění. Jednalo se o mimořádně technicky zdatného hráče s naprosto brilantní a unikátní technikou.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Hře na kytaru se nejprve učil ve svém rodišti od svých 4 let. V době Španělské občanské války celá rodina přesídlila do Valencie. Ve Valencii ve věku 13 let započal i svá studia hudební teorie a komponování na místní konzervatoři. Dne 16. prosince 1947 odstartoval svoji profesionální kariéru Rodrigovým Koncertem z Aranjuezu za doprovodu Španělského národního orchestru.

Od roku 1950 studoval kytarovou interpretaci v Paříži.

V roce 1964 Yepes začíná používat kytaru s deseti strunami, která usnadňuje interpretaci barokních skladeb (původně psaných pro loutnu).

Ladění kytary o deseti strunách podle Narcise Yepese

V roce 1958 se oženil s Marysií Szumlakowskou[1], Polkou studující filosofii, s níž měl tři děti: syn Juan de la Cruz zemřel v 18 letech při havárii, syn Ignacio Yepes, flétnista, se stal dirigentem, dcera Ana Yepes je tanečnice a choreografka.

Od roku 1993 začal Narciso Yepes pro zdravotní problémy omezovat svá veřejná vystoupení. Jeho poslední koncert se uskutečnil v Santanderu 1. března 1996. Zemřel v roce 1997 na rakovinu lymfatických uzlin.


Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Pro kytaru a orchestr

[editovat | editovat zdroj]
  1. Salvador Bacarisse: "Concertino para guitarra y orquesta en la menor". Ernesto Halffter: "Concierto para guitarra y orquesta". Se symfonickým orchestrem RTVE (la Orquesta sinfónica de RTVE) v roce 1980, dirigent Odón Alonso.
  2. Mauricio Ohana: "Tres gráficos".
  3. A. Ruiz Pipó: "Tablas".
  4. S londýnským symfonickým orchestrem, dir. Rafael Frühbeck de Burgos.
  5. Joaquín Rodrigo: "Concierto de Aranjuez" a "Fantasía para un Gentilhombre". Se symfonickým orchestrem RTVE, dirigent Odón Alonso.
  6. Manuel Palau: "Concierto levantino". S n8rodn9m orchestrem, dir. Odón Alonso.
  7. Antonio Vivaldi: "Concierto en RE mayor"; Manuel Palau: "Concierto levantino". S n8rodn9m orchestrem, dir. Odón Alonso.
  8. Antonio Vivaldi: "Conciertos para guitarra, laud y mandolinas", s komorn9m orchestrem, dir. Paul Kuentz.

Sólová kytara

[editovat | editovat zdroj]
  1. Cinco siglos de guitarra:
    1. L. de Milan: "Seis pavanas".
    2. L. de Narváez: "Canción del emperador y diferencias".
    3. Diego Pisador: "Pavana y Villanesca".
    4. G.Sanz: "Suite española".
    5. Antonio Soler: "Dos Sonatas".
    6. Isaac Albéniz: "Malagueña".
    7. Fault: "Homenaje a Debussy".
    8. Ernesto Halffter: "Madrigal".
    9. Federico Moreno Torroba: "Madroños".
    10. Xavier Montsalvatge: "Habanera".
    11. Ohana: "Tiento".
  2. Fernando Sor: "24 estudios".
  3. H. Villa Lobos: "12 estudios y 5 preludios"
  4. J. S. Bach: "Preludio", "Chacona en RE menor", "Zarabanda y Doble"; S.L.Weiss: "Fantasía en MI menor y Suite en MI mayor".
  5. Música iberoamericana:
    1. H. Ayala: "Suite".
    2. Bacarisse: "Suite".
    3. Poulenc: Zarabanda.
    4. Asencio: "Homenajes".
    5. Gombau: "Tres piezas de la Belle Époque".
  1. Archivovaná kopie. www.vidanueva.es [online]. [cit. 2009-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-10. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

(česky)

(anglicky)

(španělsky)