Nepomucenum

Nepomucenum
Účel stavby
	papežská kolej a Český historický ústav v Římě
Základní informace
Výstavba	1927-1929
Pojmenováno po	Jan Nepomucký
Poloha
Adresa	Via Concordia, 1, 00183 Roma, Řím, Itálie
Souřadnice	41°52′38″ s. š., 12°30′34″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web a Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Papežská kolej Nepomucenum (italsky Pontificio Collegio Nepomuceno) je papežská kolej pro české a moravské bohoslovce v Římě, která byla založena jako česká kolej Bohemicum 4. listopadu 1884. Ve 20. letech 20. století získala kolej novou budovu, Nepomucenum, slavnostně otevřenou v roce svatováclavského jubilea 1929. V současné době v jeho budově také sídlí Český historický ústav v Římě.

Stručná historie

Bohemicum

Česká kolej Bohemicum byla otevřena 4. listopadu 1884 a byla umístěna v prostorách německého semináře a hospice Santa Maria dell’Anima, jejímž ředitelem byl Mons. Karl Jänig, český Němec. Na jejím počátku stojí kromě osoby samotného papeže Lva XIII. také českobudějovický biskup František z Pauly Jan Schönborn a první vicerektor koleje, František Zapletal.^[1] Prvním rektorem koleje byl Benedetto Lorenzelli. Po odchodu Jänigově z vedení Animy bohoslovci bydleli v letech 1887–1888 v budově bývalé lombardské koleje u San Carlo al Corso. Až roku 1888 byl koupen bývalý klášter trinitářů na Via Sistina, kam alumni přesídlili 3. listopadu 1888.

Dne 1. ledna 1890 vydal papež Lev XIII., iniciátor existence české koleje, breve Vicariam potestatem, kterým kanonicky potvrdil existenci koleje a udělil jí práva a výsady kolejí papežských. K jejímu finančnímu zajištění přispělo darování českého poutního domu v Římě i věnování výnosu svatopetrského haléře z českých zemí pro potřeby koleje.

Smyslem existence Bohemika bylo především vytvoření římského ekvivalentu kněžské formace, orientovaného směrem k univerzálnímu a centrálnímu pojetí církve v kontrastu s formací v zemích monarchie, poznamenanou josefínským pojetím role kněze ve společnosti. Období národnostních střetů s sebou však přináší i druhý, neméně důležitý aspekt existence koleje: přispívat ke společnému soužití obou jazykových národů v Čechách (kolej je až do první světové války chápána výhradně jako kolej země české). Až po první světové válce do koleje začínají přicházet alumni z moravských diecézí, a postupně i alumni ze Slovenska.

Alumni navštěvovali nejprve přednášky na Urbanově koleji, která sídlila v paláci Propagandy poblíž Španělského náměstí: z via Sistina to bylo skutečně jen několik kroků, ale když Urbaniana dostala novou prostoru na Janikulu, začalo se uvažovat o změně. Uvažovalo se nejprve o umístění koleje na samotném Janikulu, ale bylo těžko nalézt tam vhodný terén. Po vzniku Československa se navíc ukázalo, že počet diecézí je najednou trojnásobný, takže bylo nutno postavit kolej dostatečně velkou.

První alumni Bohemica (nástup v akademickém roce 1886/87)

Adam Winter, František Alois Maleček, Jan Nepomuk Říhánek, Josef Ptáček, Stanislav Hlína, Karel Schuster, Vojtěch Kořán, Leonard Rendl, Joseph Sabitzer, Heinrich Groubhofer, Antonín Žák.

Vznik Nepomucena

Základní kámen ke stavbě nové koleje byl vysvěcen o narozeninách papeže Pia XI., 31. května 1927, Pietrem kardinálem Gasparrim. Nová budova Nepomucena byla posvěcena 23. dubna 1929; toto datum symbolicky spojovalo svátek svatého Vojtěcha, milénium svatého Václava, dvousetleté výročí kanonizace svatého Jana Nepomuckého a kněžské jubileum Pia XI. Kolej vysvětil pražský arcibiskup František Kordač. O rok později, 23. dubna 1930 papež Pius XI. přenesl apoštolskou konstitucí Ubi primum práva, majetek a povinnosti české koleje na nově postavené Nepomucenum.

V hlavní budově Nepomucena sídlí kněží, bohoslovci, velká kaple sv. Jana Nepomuckého, ale i kuchyně s prádelnou a Historický ústav s knihovnou. Vedle ní stojí menší dům s vrátnicí, v němž sídlí sestry boromejky, které obstarávají servis pro obyvatele Nepomucena a mají vlastní mariánskou kapličku.

Výchova československé církevní elity

Nepomucenum sloužilo jako výchovný ústav pro církevní elitu v českých zemích a na Slovensku. Mezi významné exalumny české koleje patří mnozí pozdější biskupové, např. František Zapletal, Karel Kašpar, Josef Beran, Jozef Tomko, Karel Otčenášek, Šimon Bárta, Mořic Pícha, Antonín Alois Weber, Jaroslav Škarvada, Petr Esterka, Jan Vokál, Vlastimil Kročil, kanovníci a jiní vyšší představitelé církevní správy, profesoři teologie na československých fakultách a seminářích, známý disidentský teolog Josef Zvěřina, profesoři Vladimír Boublík, Karel Skalický, Karel Vrána, Jaroslav V. Polc a mnoho dalších.

Exalumni České koleje v Římě pronásledovaní nacistickým a komunistickým režimem

Josef kardinál Beran, pražský arcibiskup, alumnus 1907–1912, pronásledovaný nacisty a komunisty
Mons. Mořic Pícha, královéhradecký biskup, alumnus 1888-1893, pronásledovaný komunisty
Mons. Karel Otčenášek, královéhradecký biskup, vězněný a pronásledovaný komunisty
Mons. Josef Čihák, svatovítský kanovník, alumnus 1902-1907, uvězněný komunisty
Mons. Otakar Švec, svatovítský kanovník, alumnus 1907–1912, vězněný nacisty a komunisty
Mons. Antonín Bořek-Dohalský, svatovítský kanovník, alumnus 1907–1912, uvězněný nacisty, zemřel v koncentračním táboře roku 1942
Jaroslav Kulač, svatovítský kanovník, alumnus 1908-1912, vězněný komunisty
Josef Durek, litomyšlský probošt, alumnus 1908-1913, vězněný komunisty
Jan Chalupecký, berounský děkan, alumnus 1911–1915, vězněný komunisty
František Wonka, manětínský děkan, alumnus 1920–1925, vězněný komunisty
Karel Gregor, profesor filosofie a fundamentální teologie v královéhradeckém semináři, alumnus 1921–1927, vězněný komunisty
František Šital, představený jezuitské koleje v Bohosudově, alumnus 1923–1928, vězněný komunisty
Josef Hájek, profesor církevních dějin v královéhradeckém semináři, alumnus 1924–1930, pronásledovaný a vězněný komunisty
Mons. Vladimír Nováček, vězněný komunisty
Mons. Hugo Doskočil, profesor a rektor královéhradeckého semináře, alumnus 1895–1900, vězněný komunisty
Mons. Josef Ryška

Přehled představených koleje

Od počátku existence koleje bývali rektory koleje jmenováni italští duchovní, většinou aktivně působící v prostředí římské kurie. Většina konkrétní péče o kolej i alumny spočívala na vicerektorovi obvykle českého původu popř. na ekonomovi a na spirituálovi. Místa byla systematizována rakouským ministerstvem kultu, podobně i v nově vzniklé ČSR. Tato praxe se změnila až po druhé světové válce. V 60. letech a až do r. 1994 kdy odešla většina alumnů slovenského původu do slovenského ústavu, byl rektorem koleje Čech a vicerektorem Slovák.

Rektoři

1884 – 1893 Benedetto Lorenzelli (1853–1915) pozdější kardinál
1893 – 1904 Paolo Leva (zemřel 1924)
1904 – 1906 Pietro di Maria (1865–1937)
1907 – 1919 Francesco di Paola Solieri (1859–1928)
1919 – 1926 Leopoldo Capitani (1863–1926)
1926 – 1928 Alfredo Ottaviani (1890–1979) pozdější kardinál
1928 – 1950 Ferdinando Roveda (1878-1950)
1950 – 1963 Alfredo Bontempi (1894–1963)
1964 – 1977 František Planner (1912-1999)
1977 – 1993 Karel Vrána (1925–2004)
1993 – 1995 Karel Pilík (1918–2007)
1995 – 1998 Karel Janoušek (nar. 1947)
1998 – 2013 Jan Mráz (nar. 1962)
2013 – 2018 Petr Šikula (nar. 1974)
2018 – 2024 Roman Czudek (nar. 1975)
od 2024 Tomáš Koumal

Vicerektoři a ekonomové

1884 – 1904 František Zapletal vicerektor
1904 – 1909 František Stejskal (1866–1924) vicerektor
1909 – 1918 Jan Evangelista Dvořák (1880-1918) vicerektor
1918 – 1924 Josef Bouzek vicerektor
1924 – 1935 Václav Černý (1898-1935) vicerektor
1935 – 1965 Josef Bezdíček (1902–1972) vicerektor
1947 – 1950 František Planner ekonom, pozdější rektor
1950 – 1965 Jozef Tomko (nar. 1924) ekonom – pozdější kardinál
1966 – 1972 Jozef Medový (1926–1999) vicerektor
1980 – 1987 Václav Plíšek vicerektor
1980 – 1989 Karel Říha SJ (nar. 1923) asistent
1987 – 1990 František Škoda (nar. 1926) vicerektor
1990 – 1995 Karel Janoušek vicerektor, pozdější rektor
1992 – 2000 Gejza Veselý (nar. 1941) ekonom, od r. 1995 vicerektor
2000 – 2002 Marek Hlávka (nar. 1964) vicerektor
2002 – 2011 František Koutný (nar. 1950) vicerektor
2011 – 2013 Jiří Sedláček (nar. 1960) vicerektor
2013 - 2018 Roman Czudek (nar. 1975), vicerektor
od 2018 Vojtěch Novotný (nar. 1986), vicerektor

Spirituálové

Funkci spirituála v české koleji původně vykonával vicerektor, spirituál začal být oficiálně jmenován až po první světové válce, prvním oficiálně jmenovaným spirituálem byl jezuita P. Bohumil Spáčil.

během 1. sv. války Jan Hudeček CSsR
1919 – 1929 Bohumil Spáčil SJ
1929 – 1932 Josef Špatný SJ
1932 – 1945 Alois Stork SJ
1945 – 1951 Václav Feřt SJ (1903–1986)
1951 – 1989 Tomáš Špidlík SJ (1919–2010)
1989 – 1991 Josef Čupr SJ (nar. 1934)
1991 – 1994 Pavel Ambros SJ (nar. 1955)
1994 – 1995 Francesco Picciocchi
1995 – 1998 Jan Mráz – později rektor (nar. 1962)
1998 – 2002 Ludvík Bradáč (nar. 1965)
2002 – 2004 Jindřich Kotvrda
2004 – 2005 Jiří Sýkora SJ
2005 – 2007 Jan Šlégr (nar. 1973)
2007 – 2014 Richard Čemus SJ
2012 – 2014 Peter Dufka SJ (výpomoc)
od 2014 Tomáš Roule (nar. 1975)

Bibliografie

Bezdíček Josef, 25leté jubileum Papežské koleje Nepomucena v Římě. 70 let od založení české koleje, Roma 1954.
Borový Klement, Národní dům český v Římě, Praha, Svatojánské dědictví 1874.
Kašpar Karel, Papež Lev XIII. a Česká kolej v Římě, Praha 1905.
Kolísek Alois, Některé vzpomínky na českou vlast v Italii, Hodonín, n. vl. 1900.
Litterae Apostolicae de Pontificii Collegii Nepomuceni in Urbe iuridica constitutione. Statuta Pontificii Collegii Nepomuceni pro alumnis Reipublicae Cecoslovachorum. Regulae ab alumnis Pontificii Collegii Nepomuceni servandae, Romae, Typis Polyglottis Vaticanis 1932.
Kukánová Zlatuše, „Od České bohoslovecké koleje k Nepomucenu“, Paginae historiae. Sborník Národního archivu 2012, č. 20/1, ISBN 978-80-7469-000-6, s. 61–130.
Kukánová Zlatuše, Řím jako intelektuální centrum výchovy katolických bohoslovců. Jihočeský sborník historický 81, 2012, Supplementum 4, ISBN 978-80-87311-27-1, s. 343-372.
Maino Giuseppe, Mons. Dott. Ferdinando Roveda. Memorie biografiche, Milano 1952.
Mons. Ferdinando Roveda, maestro di apostolato, Roma, Unione uomini di Azione Cattolica 1951.
Novák Alois Stanislav, Z mého římského deníku, feuilletony v „Našinci“, Olomouc 1920.
Pangerl Matthias, Zur Geschichte des böhmischen Hospitals in Rom, Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 12 (1874) 205–212.
Parma Tomáš, Česká kolej v Římě, její symbolika a znak, Genealogické a heraldické informace 2006, 78–82.
Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, ed. Tomáš Parma, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0.
POKORNÝ, Vojtěch – MIKULEC, Jiří – BLAŽEK, Petr: Musica Navalis. Dějiny slavností a kultu sv. Jana Nepomuckého. Svatojánský spolek, Praha 2022, 454 s.
Polc Jaroslav Václav, Od poutního domu k papežské koleji, Řím, Nepomucenum 1994.
Pontificium Collegium Nepomucenum pro Cechoslovachia. IX Kal. Maii A. MCMXXIX, Romae, Typis Polyglotis Vaticanis 1929.
Regulae Pontificii Collegii Bohemorum in Urbe, Romae, Typ. Propaganda Fide 1893.
Ricordo del XXV anniversario di fondazione del Pontificio Collegio Nepomuceno, Roma, Nepomuceno 1954.
Soli Deo. Preces in Pontificio Collegio Nepomuceno usitatae, Romae, Typis Polyglottis Vaticanis 1932.
Vrátný Karel, Vzpomínky z prvních let české koleje v Římě, Praha, nákladem vlastním 1928.
Zapletal František, Kolej česká v Římě, ČKD 31 (1890) 129–147.205–221.
Zapletal František, Papež Pius XI., Praha, Bratrstvo sv. Michaela Archanděla 1929.
Zapletal František, Péče sv. Otce Lva XIII. o české kolegium v Římě, in: Horský Rudolf – Škrdle Tomáš (reds.), Almanah na oslavu biskupského jubilea Sv. Otce Lva XIII., Praha, Vlasť 1893, str. 62–83.

Odkazy