Oman vrbolistý
 Oman vrbolistý | |
|---|---|
 Oman vrbolistý (Inula salicina) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Podčeleď | hvězdnicové (Asteroideae) |
| Rod | oman (Inula) |
| Binomické jméno | |
| Inula salicina L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.JPG?lang=cs)
Oman vrbolistý (Inula salicina) je vytrvalá bylina, která v době kvetení dorůstá do výše okolo půl metru. V české krajině je původní druh a nejčastěji roste na světlých, travnatých stráních, kde kvete v průběhu letních měsíců žlutými květy sestavenými do úborů.
Protože existují výrazné znaky upozorňující na jeho ústup z české přírody, je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazen mezi vzácnější, potenciálně ohrožené druhy, jejichž populace vyžadují další pozornost (C4a).[1][2][3]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Areál druhu zaujímá převážnou část mírného pásma Eurasie. Roste téměř v celé Evropě, vyjma Britských ostrovů a severní části Skandinávie. Jižním směrem se vyskytuje po střední Itálii a sever Balkánského poloostrova. Na východ je přes evropské Rusko rozšířen do oblasti Kavkazu a dále přes Sibiř, Střední Asii a severní Čínu sahá až na ruský Dálný východ, Korejský poloostrov a do Japonska. Jihovýchodním směrem je rozšířen po Blízkém východě a v Iráku a Íránu. Zavlečen byl do východních oblastí na severu Spojených států amerických.
V ČR se vyskytuje nejvíce v nížinách a pahorkatinách, hlavně v teplých oblastech severozápadních, středních a východních Čech i na jižní, jihovýchodní a východní Moravě. V některých oblastech, např. v západních Čechách, Podkrkonoší a na severní Moravě, se druh nevyskytuje vůbec a jinde jen roztroušeně.[1][4][5][6]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Hemikryptofyt rostoucí na výslunných stráních, slatinných loukách i ve světlých listnatých lesích a křovinách. Vyskytuje se na mokrých i suchých, hlinitých až jílovitých půdách s dostatkem humusu, obvykle na opukách i dalších místech s bazickým podložím, vyhovují mu celoročně teplejší polohy.
V prvém roce po vyrašení ze semene vytvoří listy přízemní růžici, ze které v následných létech vyrůstá lodyha s úbory; během kvetení jsou listy růžice stále zelené. Kvete v červenci a srpnu. Ploidie druhu je 2n = 16.[2][4][5][7]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina se zelenou lodyhou, která je přímá, v horní části řídce větvená a v dolní části chlupatá. Vyrůstá z horizontálního, široce rozvětveného, červenohnědého oddenku. Je střídavě hustě porostlá jednoduchými, přisedlými, celistvými listy dlouhými 35 až 90 mm a širokými 10 až 35 mm. Čepele mají podlouhlé až kopinaté, na bázi srdčité až poloobjímavé, na vrcholu tupě špičaté, po obvodě drsné a často obloukově prohnuté. Na spodu čepelí je nápadná vystupující síťnatá žilnatina.
Úbory se žlutými květy jsou velké 2,5 až 5,5 cm a vyrůstají jednotlivě, nebo jsou uspořádané v řídkých, až tříčetných chocholičnatých květenstvích. Zákrov je polokulovitý, zákrovní listeny ve více řadách jsou střechovitě uspořádané, vnější jsou kopinaté až vejčité, asi 6 mm dlouhé a dolní část mají blanitou, vnitřní jsou čárkovité a dlouhé asi 10 mm. Květy jsou oboupohlavné, mají pět tyčinek s prašníky a dvě čnělky s bliznami. Ve středu terče zákrovu jsou květy trubkovité, které mají vespod srostlou, pěticípou korunu asi 7 mm dlouhou. Po obvodě je 35 až 70 paprskujících jazykovitých květů s až 20 mm dlouhou ligulou zakončenou třemi zuby.
Květy jsou opylovány létajícím hmyzem. Plod je hnědá, lysá, žebernatá, až 2 mm dlouhá nažka, která má asi 10 mm dlouhý bílý chmýr složený z mnoha krátkých pérovitých paprsků.
Rostlina se rozšiřuje na větší vzdálenosti větrem rozptylovanými semeny (nažkami) a do nejbližšího okolí rozrůstajícím se oddenkem. Oman vrbolistý bývá někdy vyséván do okrasných přírodních trávníků s vyššími bylinami nebo do větších skalek, byly vypěstované okrasné kultivary s mnoha úbory květů.[1][2][4][8][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c RAK, Lubomír. BOTANY.cz: Oman britský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.05.2009 [cit. 2019-10-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Inula salicina, s. 72–74.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 18.10.2019]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c HANZL, Martin. Natura Bohemica: Oman vrbolistý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 09.11.2008 [cit. 2019-10-18]. Dostupné online.
- ↑ a b RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Oman vrbolistý, s. 314–315.
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Inula salicina [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2019-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ Květena ČR: Oman vrbolistý [online]. Petr Kocián [cit. 2019-10-18]. Dostupné online.
- ↑ SHI, Zhu; CHEN, Yilin; CHEN, Yousheng et al. Flora of China: Inula salicina [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HARRIMAN, Neil A. Flora of North America: Inula salicina [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu oman vrbolistý na Wikimedia Commons 
Taxon Inula salicina ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření omanu vrbolistého v ČR