Oper

Oper (ital.: opera — «azj», «tö», «rad») om muzikaliž-dramatižen čomamahtusen žanr, kudambas südäiolend anttas muzikaližen dramaturgijan abul. Oper om vokaline žanr. Operan literaturine aluz om libretto.

Žanran istorii

Oper om sündnu Italijaha. Operan ezitat om misterii — mugoine hengeline spektakl', kus om muzikad. Hengeline komedii «Pühän Pavlan kändmine hristanuskojaks» (1480, avtor Beverini) om jo tozine tö, kus muzikad om kaikiš paloiš. 16. voz'sadas lujas populärižikš tegihe pastoralid (paimniden vändod), kus oli horid: motetoid, madrigaloid. Vl 1597 Modenas ozutihe «garmonižen komedijan» (Commedia armonica) «Amfiparnasso» (avtor Oracio Vekki), kus hor kaiken pajati madrigaloid scenan taga, a akt'orad vändiba scenal.

16. voz'sadan lopus ningoižiš spektakliš zavodiba kävutada üksänine pajatand (monodii), i žanr šingotaškanzihe lujas. Avtorad nimitiba ičeze muzikaliž-dramatižed sädused «drama in musica» vai «drama per musica»; «opera»-nimi om sündnu 17. voz'sadan ezmäižes poles.

Ezmäižen operteatran publikan täht avaitihe vl 1637 Italijaha, Venecijha. Ezmäine sur' oper oli Perin Džakomon «Evridik»-oper (1597). Venecii oli ezmäine operan keskuz Evropas.

Operan toižendad

Om tehnus muga, miše tämbäi voib kundelta operan erazvuiččed toižendad:

sur' oper (italijan kelel opera seria),
pol'komine oper (semiseria),
komine oper (opera-buffa),
romantine oper,
baletoper.

Komižes operas muzikaližiden nomeroiden keskes voib olda dialog muzikata. No dialogad voib löuta i toižiš operoiš, ozutesikš, Bethovenan "Fidelios" vai Veberan "Noidambujas".

Operan elementad

Oper om sintetine žanr. Sihe mülüdas dramaturgii, muzik, pirdand (dekoracijad, scenižed sädod), horeografii (balet).

Operan kollektivas oma: solistad, hor, orkestr i m.e. Operas oma naižäned — soprano, meccosoprano, kontral'to, i mehenäned — tenor, kontrtenor, bariton da bas.

Oper jägadas aktoihe, kuvihe, scenoihe i nomerihe.

Operan palad — rečitativad, ariozod, pajod, arijad, duetad, triod, kvartetad, ansamblid i m.e.; simfonižed formad — ezivänd, introdukcii, antrakt, marš, baletmuzik i m.e.

Homaičendad

Edesine lugemine

Arteaga Е., Le rivoluzioni del teatro musicale italiano, v. 1-3, Bologna, 1783-88.
Clement F., Larousse P., Dictionnaire lyrique, ou histoire des opéras, P., 1867, 1905.
Dietz M., Geschichte des musikalischen Dramas in Frankreich während der Revolution bis zum Directorium, W.-Lpz., 1885, 1893.
Riemann H., Opern-Handbuch, Lpz., 1887.
Bullhaupt H., Dramaturgie der Oper, v. 1-2, Lpz., 1887, 1902.
Soubies A., Malherbe Сh. Th., Histoire de l'opéra comique, v. 1-2, P., 1892-93.
Pfohl F., Die moderne Oper, Lpz., 1894.
Rolland R., Les origines du théâtre lyrique moderne. L'histoire de l'opéra avant Lulli et Scarlatti, P., 1895, 1931.
Rolland R., L'opéra au XVII siècle en Italie // Encyclopédie de la musique et dictionnaire..., fondateur A. Lavignac, pt. 1, [v. 1], P., 1913 (venäkel'ne känduz — Роллан Р., Опера в XVII веке, M., 1931).
Goldschmidt H., Studien zur Geschichte der italienischen Oper in 17. Jahrhundert, Bd 1-2, Lpz., 1901-04.
Solerti A., Le origini del melodramma, Torino, 1903.
Solerti A., Gli albori del melodramma, v. 1-3, Palermo, 1904.
Dassori C., Opère e operisti. Dizionario lirico. Genua, 1903.
Hirschberg E., Die Enzyklopädisten und die französische Oper im 18. Jahrhundert, Lpz., 1903.
Sonneck O., Catalogue of opera scores, [Wash.], 1908.
Sonneck O., Catalogue of opera librettos printed before 1800, v. 1-2, Wash., 1914.
Sonneck O., Catalogue of 19th century librettos, Wash., 1914.
Towers J., Dictionary-catalogue of operas and operettas which have been performed on the public stage, Morgantown, [1910].
La Laurencie L., L'opéra comique française en XVIII siècle // Encyclopédie de la musique et dictionnaire de con-cervatoire, [v. 3], P., 1913 (venäkel'ne känduz — Ла Лоранси Л., Французская комическая опера XVIII века, М., 1937).
Bie O., Die Oper, B., 1913, 1923.
Kretzschmar H., Geschichte der Oper, Lpz., 1919 (venäkel'ne känduz — Кречмар Г., История оперы, Л., 1925).
Kapp J., Die Oper der Gegenwart, B., 1922.
Delia Corte A., L'opéra comica Italiana nel' 700. Studi ed appunti, v. 1-2, Bari, 1923.
Delia Corte A., Tre secoli di opera italiana, Torino, 1938.
Bücken E., Der heroische Stil in der Oper, Lpz., 1924 (venäkel'ne känduz — Бюккен Э., Героический стиль в опере, М., 1936).
Bouvet Ch., L'opéra, P., 1924.
Prodhomme J. G., L'opéra (1669-1925), P., 1925.
Abert H., Grundprobleme der Operngeschichte, Lpz., 1926.
Dandelot A., L'évolution de la musique de théâtre depuis Meyerbeer Jusqu'à nos Jours, P., 1927.
Bonaventura A., L'opéra italiana, Firenze, 1928.
Schiedermair L., Die deutsche Oper, Lpz., 1930, Bonn, 1943.
Bekker P., Wandlungen der Oper, Z., 1934.
Capri A., Il melodramma dalle origini ai nostri giorni, Modena, 1938.
Dent E. J., Opera, N. Y., 1940.
Gregor J., Kulturgeschichte der Oper, W., 1941, 1950.
Brockway W., Weinstock H., The opera, a history of its creation and performance, 1600-1941, N. Y., 1941 (ližapästand: The world of opera, N. Y., 1966).
Skraup S., Die Oper als lebendiges Theater, Würzburg, 1942.
Mooser R. A., L opéra comique française en Russie durant le XVIIIe siècle, Bale, 1945, 1964.
Grout D. J., A short history of opera, v. 1-2, N. Y., 1947, Oxf., 1948, N. Y., 1965.
Cooper M., Opéra comique, N. Y., 1949.
Cooper M., Russian opera, L., 1951.
Wellesz E., Essays in opera, L., 1950.
Oper im XX. Jahrhundert, Bonn, 1954.
Paoli D., De, L'opéra italiana dalle origini all'opera verista, Roma, 1954.
Sip J., Opera in Czechoslowakia, Praha, 1955.
Bauer R., Die Oper, B., 1955, 1958.
Leibowitz R. L'histoire de l'opéra, P., 1957.
Serafin T., Toni A., Stile, tradizioni e con-venzioni del melodramma italiano del settecento e dell'ottocento, v. 1-2, Mil., 1958-64.
Schmidt-Garre H., Oper, Köln, 1963.
Stuckenschmidt H., Oper in dieser Zeit, Hannover, 1964.
Szabolcsi B., Die Anfänge der nationalen Oper im 19. Jahrhundert // Bericht über den Neunten Internationalen Kongreß Salzburg 1964, Lfg. 1, Kassel, 1964.
Die moderne Oper: Autoren, Theater, Publikum, там же, Lfg. 2, Kassel, 1966.