Osudná sázka
| Osudná sázka (Sázka námluvčím) | |
|---|---|
.jpg?lang=cs) Cyril Metoděj Hrazdira | |
| Základní informace | |
| Žánr | komická opera |
| Skladatel | Cyril Metoděj Hrazdira |
| Libretista | Emanuel Hatlák |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1891 |
| Premiéra | 17. srpna 1892, Moravská Ostrava, Divadlo na Střelnici (divadelní společnost Františka Trnky) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osudná sázka, původně autory označovaná názvem Sázka námluvčím, je komická opera o jednom dějství českého skladatele Cyrila Metoděje Hrazdiry na libreto novináře Emanuela Hatláka. Poprvé ji uvedla 17. srpna 1892 v Divadle na Střelnici Moravské Ostravě divadelní společnost Františka Trnky.
Skladatel Cyril Metoděj Hrazdira, žák Leoše Janáčka, působil v letech 1891 až 1899 jako ředitel kůru u farního kostela svatého Josefa v Polské Ostravě. Současně se věnoval kompozici, zejména církevní hudby, a organizoval místní hudební život. Spolupracoval i s divadelní společností Františka Trnky, která od roku 1888 objížděla moravská města, pokud zavítala do Moravské Ostravy – kde mohla účinkovat v upraveném divadelním sále hostince Stará střelnice. Díky tomu mohl při pobytu této společnosti v Ostravě v roce 1892 uvést i svou jednoaktovou komickou operu Osudná sázka.
Libreto Hrazdirovi napsal novináře a reportér Lidových novin Emanuel (Eman) Hatlák (1851–1897), s nímž se Hrazdira znal z Brna. Hatlák se o hudbu a divadlo velmi zajímal: byl mj. zakladatelem Jednoty ochotníků Tyl v Brně, místopředsedou brněnského pěveckého spolku Hlahol a zasloužil se o české Národní divadlo v Brně.[1][2] O jeho libretu se recenzent Opavského Týdenníku domníval, že „jest lehké, na velmi starém vtipu se zakládající, na zcela krátkou chvíli vypočítané asi na to, abychom si mohli zahrát“.[3] Že však ze strany skladatele hudby nešlo jen o hudební žert, dokládají zmínky tisku o tom, že Osudná sázka je „velká jednoaktová opera“.[4]
O premiéře, která se konala v sobotu 17. srpna 1892, referoval tisk předem; zmiňoval se o Hrazdirových zásluhách a vyzýval obecenstvo k četné návštěvě.[5] Aktovka Osudná sázka se hrála jako druhá část večerního programu po činoherní komedii Hluší, kteří slyší.[4] Dirigoval skladatel a orchestr Trnkovy společnosti byl pro tuto příležitost zesílen externími hráči.[4] Role mileneckého páru Jeníka a Marie hráli ředitel Trnka a slečna Janková, významnou roli hostinského pan Brůžek.[3] Deník Práce poznamenal, že „jednotlivé úlohy […] podány byly všechny správně,“ a referoval o četné návštěvě i o bouřlivé pochvale, jichž se dočkali účinkující i skladatel, který byl po představení dvakrát vyvoláván.[4] Recenzent Opavského Týdenníku chválí představitele hlavních rolí, avšak vyčítá režijnímu ztvárnění sborů přílišnou statičnost; i podle něj byla opera „vřele a zaslouženou pochvalou přijata“.[3]
Zatímco stručná zpráva deníku Práce označila Hrazdirovu operu jako „zdařilou práci“,[4], recenzent Opavského Týdenníku vyjádřil výhrady především k poměru hudby k textu: zatímco text byl lehký, zběžně nahozený žert, hudba byla „široce rozvedená“. „My alespoň bychom si zcela něco jiného představovali na scéně, kdybychom naslouchali hudbě bez děje,“ domníval se kritik a dohadoval se, že skladatel měl na mysli rozměrnější dílo jiné povahy a po libretu Sázky sáhl z nouze. Kladl si otázku, nakolik je hudba Osudné sázky vůbec operní a komická; přinejmenším „ať jsme se namáhali seč jsme mohli, abychom něco komiky tam našli, nechtělo se nám to zdařit“. Odhlédnuv od toho, recenzent hovoří o „nepopíratelném talentu, jak co do vynalézavosti motivů a myšlenek kombinovaných, tak a to zvláště pokud se instrumentace týká“.[3]
Nejsou přímé zprávy o tom, že by Trnkova společnost Osudnou sázku uváděla i na jiných působištích, a Hrazdirova opera zcela zapadla; nebyla dokonce ani uvedena v prakticky kompletním průvodci Česká zpěvohra bratří Hornových, který vyšel roku 1903.[6] Rukopis opery – pod původním názvem Sázka námluvčím – je uložen v pozůstalosti Cyrila Metoděje Hrazdiry v Moravském zemském muzeu.[7]
Hrazdira složil již jen jedno další dílo pro hudební divadlo, mnohem ambicióznější operu Ječmínek, již uvedl roku 1904 v Národním divadle v Brně.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ OLIVOVÁ, Dana; MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Internetová encyklopedie dějin Brna – Emanuel Hatlák [online]. Brno: Muzeum města Brna, rev. 2018-06-16 [cit. 2020-10-04]. Dostupné online.
- ↑ Činnosť našich spolků a ruch náš hudební – Brno. Dalibor. 1892-02-06, roč. 14, čís. 7ra, s. 52. Dostupné online [cit. 2020-10-04].
- ↑ a b c d RUČEK, Alois. Zprávy z Ostravy a okolí – Z Mor. Ostravy – Z divadla. Opavský Týdenník. 1892-09-24, roč. 23, čís. 75, s. 3–4. Dostupné online [cit. 2020-10-04].
- ↑ a b c d e Z Ostravy a okolí – Divadlo na Střelnici. Práce. 1892-09-25, roč. 2, čís. 39, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-10-04]. ISSN 1804-395X.
- ↑ Denní zprávy – Z Mor. Ostravy. Našinec. 1892-09-14, roč. 28, čís. 105, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-10-04]. ISSN 1801-5107.
- ↑ CHALOUPKA, David. A o čem ta opera vlastně je aneb O českých operních průvodcích. OperaPLUS [online]. 2017-01-05 [cit. 2020-10-04]. Dostupné online.
- ↑ STRAKOVÁ, Theodora; SEHNAL, Jiří; PŘIBÁŇOVÁ, Svatava. Průvodce pro archivních fondech Ústavu dějin hudby Moravského musea v Brně. Brno: Ústav dějin hudby Moravského musea v Brně a Izolačni závody Otakara Ševčika Brno, n. p., 1971. 256 s. Dostupné online. S. 111.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 196.