Přeskočit na obsah

Otto Virtanen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otto Virtanen
Otto Virtanen v kvalifikaci Wimbledonu 2023
StátFinskoFinsko Finsko
Datum narození21. června 2001 (23 let)
Místo narozeníHyvinkää, Finsko[1]
BydlištěHelsinky, Finsko
Výška193 cm[1]
Hmotnost82 kg[1]
Profesionál od2018[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek373 671 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů8–8
Tituly0 ATP, 3 challengery, 3 ITF
Nejvyšší umístění109. místo (3. dubna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2023)
French Open2. kolo kvalifikace (2023)
Wimbledon3. kolo kvalifikace (2023)
US Open1. kolo (2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů1–0
Tituly0 ATP, 1 challenger, 1 ITF
Nejvyšší umístění243. místo (19. června 2023)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231123a23. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Virtanen (* 21. červen 2001 Hyvinkää, Velké Helsinky) je finský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 109. místě a ve čtyřhře v červnu téhož roku na 243. místě. Trénuje ho Jan De Witt. Od dětství jej dlouhodobě vede otec, bývalý finský tenista Pasi Virtanen.[3][1]

V juniorském tenise triumfoval s Turkem Yankım Erelem ve čtyřhře Wimbledonu 2018 po finálové výhře nad Kolumbijcem Nicolásem Mejíou a Čechem Ondřejem Štylerem.[4] V prosinci 2018 ovládl jako první Fin floridský Orange Bowl v kategorii 18letých.[5][6] V témže měsíci vystoupal na kariérní maximum, 6. místo juniorského kombinovaného žebříčku ITF.[2]

V finském daviscupovém týmu debutoval v roce 2020 baráží 1. světové skupiny proti Mexiku, v níž podlehl Lópezi Villaseñorovi a porazil Manuela Sáncheze. Finové zvítězili 3:2 na zápasy. V roce 2023 se stal členem finského týmu, který poprvé od své premiéry roku 1928 postoupil do světového semifinále. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k osmi mezistátním utkáním s bilancí 6–4 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[7]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Na challengeru ve Vendée (2022)

Premiérový singlový titul na challengerech vybojoval na listopadovém Trofeo Faip–Perrel 2022 v Bergamu, kde musel jako 265. hráč žebříčku projít kvalifikací. Celkem vyhrál sedm utkání bez ztráty setu. Od osmifinále postupně porazil Čanga Č’-čena, Dominica Strickera, Nuno Borgese a v závěrečném souboji Němce Jana-Lennarda Struffa. Po Ruusuvuorim se stal druhým Finem za předchozí desetiletí, jenž triumfoval na challengeru. Bodový zisk jej poprvé posunul mezi dvě stě nejvýše postavených tenistů, na 195. příčku. Sezónu 2022 přitom zahájil až jako 395. hráč klasifikace. Navázal tak na týden starou trofej ze čtyřhry brestského challengeru, jíž získal s Norem Viktorem Durasovicem.[8]

Druhou challengerovou trofej ve dvouhře si odvezl z březnového Challenger Città di Lugano 2023 a třetí přidal na dubnovém Play In Challenger 2023 v Lille. V prvním finále zdolal tureckého kvalifikanta Cema İlkela a ve druhém nejvýše nasazeného Australana Maxe Purcella. V následné klasifikaci z 3. dubna 2023 mu na žebříčku poprvé patřilo 109. místo.[9] V hlavní soutěži okruhu ATP Tour, vyjma daviscupových utkání, debutoval červencovým Swiss Open Gstaad 2023, když do dvouhry postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace. Předchozích osm kvalifikačních soutěží od Mallorca Championships 2022 nezvládl. V gstaadské dvouhře mu časnou porážku přivodila peruánská světová šestašedesátka Juan Pablo Varillas.[10] O dva týdny později dohrál v prvním kole Los Cabos Open 2023 s Australanem Jamesem Duckworthem.[11]

Do grandslamových soutěží premiérově zasáhl v sezóně 2023 a během čtyř majorových účastí se postupně zlepšoval. Na úvod kvalifikace Australian Open podlehl Chilanu Nicolási Jarrymu, ve druhé fázi kvalifikace French Open Kazachstánci Timofeji Skatovu a ve třetím utkání wimbledonské kvalifikace Nizozemci Gijsi Brouwerovi. Grandslamový debut pak prožil na US Open, kde nástrahy kvalifikační soutěže zvládl. V prvním kole newyorského singlu svedl pětisetovou bitvu, trvající 4:25 hodiny, s třicátým čtvrtým tenistou světa Tomásem Martínem Etcheverrym z Argentiny. Přes 76 vítězných míču odešel poražen, když ztratil závěrečný supertiebreak.[12][13][11]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (3 D; 1 Č)
ITF (3 D; 1 Č)

Dvouhra (6 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. listopad 2020 Pärnu, Estonsko tvrdý (h) Rusko Jan Sabanin 6–3, 6–0
2. únor 2021 Nur-Sultan, Kazachstán tvrdý (h) Německo Mats Rosenkranz 7–5, 6–3
3. září 2021 Jönköping, Finsko tvrdý (h) Norsko Viktor Durasovic 6–4, 6–0
4. listopad 2022 Bergamo, Itálie tvrdý (h) Německo Jan-Lennard Struff 6–2, 7–5
5. březen 2023 Lugano, Švýcarsko tvrdý (h) Turecko Cem İlkel 6–4, 7–6(7–5)
6. duben 2023 Lille, Francie tvrdý (h) Austrálie Max Purcell 6–7(3–7), 6–4, 6–2

Čtyřhra (2 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. srpen 2018 Helsinky, Finsko antuka Finsko Patrik Niklas-Salminen Finsko Hermanni Tiainen
Finsko Ilari Vesanen 		6–3, 6–3
2. říjen 2022 Brest, Francie tvrdý (h) Norsko Viktor Durasovic Švédsko Filip Bergevi
Řecko Petros Tsitsipas 		6–4, 6–4

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2018 Wimbledon tráva Turecko Yankı Erel Kolumbie Nicolás Mejía
Česko Ondřej Štyler 		7–6(7–5), 6–4

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto Virtanen na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Otto Virtanen na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20231123a23. listopadu 2023
  2. ↑ a b Otto Virtanen na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231123a23. listopadu 2023
  3. ↑ Otto Virtanen | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Turkey's Yankı Erel wins boys' doubles title in Wimbledon. Daily Sabah [online]. 2018-07-17 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ LEWIS, Colette. Gauff and Virtanen Claim ITF Orange Bowl Titles. Tennis Recruiting [online]. 2018-12-14 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SHARP, Alex. Get to know Finland's latest star Otto Virtanen. Davis Cup [online]. 2023-09-16 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Otto Virtanen na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20231123a23. listopadu 2023
  8. ↑ THOMPSON, Grant. Virtanen Making Vast Improvements On Challenger Tour. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-21 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ SANSON, Laurent. TENNIS ATP PLAY IN CHALLENGER LILLE 2023 VICTOIRE EN PUISSANCE DU FINLANDAIS OTTO VIRTANEN. NORDSPORTS MAG [online]. 2023-04-02 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ Swiss Open: Varillas reaches second round, meets Bagnis next. Tennis Majors [online]. 2023-07-18 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b Otto Virtanen | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ US Open: Etcheverry wins marathon against Virtanen. Tennis Majors [online]. 2023-08-30 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Stan Wawrinka Advances To US Open Third Round, Sets Sinner Clash. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-31 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otto_Virtanen&oldid=23913832“