Pavel z Jenštejna
| Pavel z Jenštejna | |
|---|---|
.png?lang=cs) Pečeť Pavla z Jenštejna z roku 1403 (kresba V. Krále z Dobré Vody) | |
| Rodné jméno | Pavel z Prahy |
| Narození | Praha |
| Úmrtí | 18. prosince 1375 |
| Povolání | notář královské komory |
| Choť | Markéta Leublinova |
| Děti | Martin z Jenštejna Jan z Jenštejna Pavel z Jenštejna Václav z Jenštejna Kateřina z Jenštejna Anna z Jenštejna |
| Rodiče | Jan z Kamenice |
| Rod | Jenštejnové |
| Příbuzní | Michal z Vlašimi (bratr) Jan Očko z Vlašimi (bratr) Kateřina (sestra) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel z Jenštejna († 18. prosince 1375) byl pražský měšťan a notář královské komory. Přídomek z Jenštejna začal používat v roce 1368 po koupi hradu Jenštejn.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narození a mládí
[editovat | editovat zdroj]Není známo, kdy se Pavel narodil. Jeho otcem byl Jan z Kamenice (Kamenec ve Slezsku;[1] nepravděpodobně Saská Kamenice[2]) , písař ve službách krále Jana Lucemburského (1315–1325), který se usadil v Praze. Vedle Pavla měl Jan z Kamenice ještě syny Michala a Jana Očka, pozdější pány z Vlašimi, a dceru Kateřinu. I Pavlovi někteří autoři přisuzovali přídomek z Vlašimi, v soudobých pramenech se tak nepsal. Do doby, než získal hrad Jenštejn, to byl Pavel z Prahy.[3]
Notář královské komory
[editovat | editovat zdroj]Pavel měl velmi dobré vztahy s císařem Karlem IV. V letech 1351 až 1374[4] byl notářem královské komory, vedl císaři účty a zřejmě mu i půjčoval peníze. Císař Karel o něm mluvil jako o Paulo de Praga, camere nostro notario, fideli et familiari nostro dilecto (Pavel z Prahy, notář naší komory, náš drahý věrný a blízký).[5]
V Praze Pavel vlastnil několik domů. V nedávno založeném Novém Městě pražském měl výstavné sídlo mezi tehdejším křižovnickým klášterem na Zderaze (po zrušení kláštera zde stojí areál budov ČVUT) a řekou Vltavou. V něm patrně vedl celou finanční agendu a zde býval hostem i císař. Kromě toho mu patřil dům č. 748/I v Kozí ulici (na Kozím náměstí) na Starém Městě, dále domy v Dlouhé třídě, Hrnčířské ulici, v Kanovnické ulici na Hradčanech a dům, který zřejmě zdědil po svém tchánu Leublinovi.[6] Vedle pražských nemovitostí a hradu Jenštejna měl ještě další statky na venkově, např. v Plaňanech, Kročehlavech, Hospozínu, Předboji, Korycanech aj.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]
Pavlovou manželkou byla Markéta, dcera královského písaře Leublina. Měli spolu šest dětí: Martina, Jana, Pavla, Václava, Kateřinu a Annu. O Martinovi je v pramenech jen málo zmínek, poslední z roku 1380. Jan získal skvělé vzdělání na několika univerzitách, stal se míšeňským biskupem a později třetím pražským arcibiskupem. Kateřina se provdala za vyšehradského purkrabího Menharta Olbramova, zakladatele rodu zemanů ze Škvorce; jejich syn po Janovi z Jenštejna později převzal arcibiskupský úřad. Pavel měl s manželkou Anežkou syna, díky čemuž nově vzniklý rod pánů z Jenštejna nevymřel po meči a udržel se až do začátku 16. století. Václav byl proboštem při kostele svatého Kryštofa v Týnu nad Vltavou a Anna se stala řeholnicí v augustiniánském klášteře svaté Kateřiny na Novém Městě pražském.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČERVINKA, Bohumír. Příspěvky k životopisu Jana z Jenštejna, III. arcibiskupa pražského. Sborník historického kroužku. 1933, roč. XXXIV, s. 124–141. Dostupné online.
- ČERVINKA, Bohumír. Příspěvky k životopisu Jana z Jenštejna, III. arcibiskupa pražského. Sborník historického kroužku. 1934, roč. XXXV, s. 1–7, 49–72. Dostupné online.
- RŮŽEK, Vladimír. K původu druhého pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimě. Sborník archivních prací. 2014, roč. 64, čís. 1, s. 100–136. Dostupné online. ISSN 0036-5246.
- MUSÍLEK, Martin. Z měšťanského domu na panovnický dvůr. Potomci Jana z Kamenice a Olbramovici ve službách Lucemburků a církve. Mediaevalia Historica Bohemica. 2017, roč. 20, čís. 2, s. 85–115. Dostupné online. ISSN 0862-979X.