Přeskočit na obsah

Revizor (Gogol)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Revizor
AutorNikolaj Vasiljevič Gogol
Původní názevРевизоръ
Jazykruština
Žánrkomedie
Datum vydání1836
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Revizor (rusky Ревизор) je pětiaktová satirická komedie ruského[p 1] prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, patřící k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury. Autor svou hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském provinčním městečku prolezlém korupcí a různými jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím.

Námět k Revizorovi poskytl Gogolovi Alexandr Sergejevič Puškin, který mu vyprávěl příběh o tom, jak byl jednou při jakési cestě považován za tajného vládního úředníka. V té době totiž nebylo ničím neobvyklým, přijel-li do okresního města „inkognito“ vysoký státní úředník, aby se přesvědčil, zda je vše v pořádku. Bylo to dáno tím, že car Mikuláš I., vědom si toho, že jeho režim není v Rusku nijak zvlášť oblíben, zřídil zvláštní tajnou policii, jejímž úkolem bylo především pozorovat, kdo se vyslovuje opovážlivě a neuctivě proti vládě nebo proti církvi, nebo vyzvídat, nevznikají-li tajné spolky. Stávalo se tak, že zcela náhodný cestující byl omylem pokládán za tajného agenta nebo revizního úředníka.[zdroj?]

České překlady

[editovat | editovat zdroj]
Představení Revizor v podání Moravského divadla při zahájení Dnů evropského dědictví v Olomouci

Děj Revizora se odehrává v malém ruském městečku na počátku třicátých let 19. století během krátkého časového úseku dvaceti čtyř hodin. Ve hře vystupuje mladý bezvýznamný úředník Chlestakov, který se svým sluhou Osipem přijel do městečka již před čtrnácti dny, ubytoval se ve zdejším hostinci, v kartách prohrál všechny peníze a teď nemá na zaplacení útraty. Přeje mu ale štěstí, neboť městský hejtman právě dostal dopis od přítele z Petrohradu, v němž se píše, že městečko navštíví nebo už navštívil revizor. Díky poštmistrovi, který pro své rozptýlení otevírá cizí dopisy, se o tom i ostatní úředníci města okamžitě dozvědí. Protože nemají čisté svědomí, neboť berou úplatky, kradou a všude je nepořádek, pochopitelně se revize obávají. Dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, jejichž jedinou životní náplní je běhat po městě a šířit jakékoliv (i neověřené) zprávy, ke kterým se dostanou, pokládají za revizora právě Chlestakova, a rychle rozšíří informaci o jeho příjezdu. Aby revize dobře dopadla, snaží se představitelé města Chlestakova podplatit.

Chlestakov dlouho nemůže uhodnout, proč se najednou setkává všude s takovou pozorností a úctou. Když pochopí, za jak významnou osobnost jej považují, plně využívá jejich hlouposti, a protože je na mizině, rád přistoupí na jejich hru. Hejtman ho ubytuje ve svém domě, tváří se, že nic nevidí, když mu svádí manželku, a nakonec mu nabídne i ruku své dcery. Krajský sudí, poštmistr a školní inspektor mu poskytují „půjčky“ a všichni mu přinášejí různé dary. Chlestakov se vychloubá, jak je bohatý, kde všude byl a jaké má známosti. Při tomto smyšleném vyprávění o sobě jako o důležitém vysokém státním úředníkovi se tak rozohňuje, že se téměř plně vžívá do své nové smyšlené osobnosti. Kdyby se sluhovi Osipovi nepovedlo včas svému pánovi vysvětlit, že takový podvod se dlouho neudrží v tajnosti, byl by snad zcela klidně čekal na odhalení. Takhle namluví svým hostitelům, že odjíždí za svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku a včas zmizí. Před svým odjezdem napíše dopis příteli, v němž se mu svěří s celou komedií, kterou s úředníky městečka sehrál. Dopis pochopitelně otevře poštmistr a hned s ním běží k hejtmanovi, který se mezitím oddává snům o tom, že jeho život, jakožto tchána tak významného muže, bude od nynějška jedinou slavností a hostinou. Hejtman i všichni ostatní strašně zuří, když v tom přichází městský strážník a oznamuje, že přijel skutečný revizor.

Přijetí a kritika

[editovat | editovat zdroj]

Revizor měl premiéru roku 1836 v Petrohradě, měl veliký úspěch a především mladými lidmi, studenty a pokrokovými literárními kritiky byla hra přijímána s nadšením. Gogol se však stal terčem útoků vyšší společnosti, o níž Gogolova komedie pronesla zdrcující soud. Právě těm bylo určeno motto knižního vydání hry „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“

Základní idea komedie Revizor je etická; Gogolovo dílo má alegorický význam.[1] Dílo snad působí komickým dojmem; autor však proti takovému výkladu protestoval a roku 1846 napsal:[2]

Jenom si pozorně všimněte města, které se v Revizoru popisuje. Každý člověk ví, že je to fikce... Ale hrozný je Revizor, který nás očekává u brány hrobu [...] . Kéž každý má u sebe zprávu o své vnitřní obci [...], kde jeho vášně, podobně uhyzdným úřednikům, vykrádají pokladnici jeho duše.
Всмотритесь-ка пристально в этот город, который выведен в пиесе: все до единого согласны, что этакого города нет во всей России... Но страшен тот Ревизор, который ждет нас у дверей гроба [...]. Лучше ж сделать ревизовку всему, что ни есть в нас... в безобразном душевном нашем городе... в котором бесчинствуют наши страсти, как безобразные чиновники, воруя казну собственной души нашей!

—  Nikolaj Gogol: РАЗВЯЗКА «РЕВИЗОРА».

Gogol popisuje "duševní město", tj. lidskou duši. Chlestakov symbolizuje světské svědomí, které je prodejné a klamné; skutečný revizor je symbolem Soudného dne.[1]

Dle T. G. Masaryka

Gogolův realismus je umělecky omezený: nedaří se mu žádný větší, složitější dílo, dovede jen reprodukovat, co spatřil; Mrtvé duše ani Revizor nejsou díla umělecká, jsou to jen jednotlivé perly charakteristiky, přířazené k sobě.[3]
— Tomáš Garrigue Masaryk. Rusko a Evropa, sv. 3

České divadelní inscenace (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové zpracování

[editovat | editovat zdroj]
  1. Na Ukrajině je Gogol považován za ukrajinského autora.
  1. a b Vasilij Sipovskij. История русской словесности. Часть 3. Выпуск 1.(Издание третье. 1910)
  2. Špidlík 1996, s. 228.
  3. Masaryk 1996, s. 226.
  4. Inkognito v Petrohradě [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 
  5. Revizor [zvukový záznam] / Nikolaj Vasiljevič Gogol [online]. Národní knihovna České republiky, 2011 [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Online dostupný text díla

[editovat | editovat zdroj]