Přeskočit na obsah

Romano Pontifici eligendo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie


Kanonické právo katolické církve
Kanonické právo katolické církve
  • Ius vigens (současné právo)

Romano Pontifici eligendo byla apoštolská konstituce upravující volbu papežů, kterou vyhlásil papež Pavel VI. 1. října 1975. Zavedla řadu dalekosáhlých reforem v procesu volby papežů. Stanovila maximální počet volitelů na 120 a ve formálnějším kontextu znovu potvrdila již dříve zavedené pravidlo, že se volby papeže nemohou účastnit kardinálové starší 80 let.

Tato konstituce byla nahrazena konstitucí Universi Dominici gregis.

Ustanovení

[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1970 papež Pavel v dokumentu Ingravescentem aetatem zakázal kardinálům starším osmdesáti let účastnit se papežského konkláve při volbě papeže. Tato nová apoštolská konstituce toto pravidlo začlenila v souvislosti se stanovením pravidel pro organizaci konkláve.[p 1]

V březnu 1973 papež Pavel během konzistoře, která měla ustanovit nové kardinály, diskutoval o plánech na úpravu procedur pro papežské volby, včetně omezení počtu volitelů na 120 a přidání patriarchů církví východního obřadu jako volitelů, i když nejsou kardinály, a vedení biskupské synody.[1] Všechny tyto myšlenky až na jednu opustil a v této apoštolské konstituci stanovil maximální počet kardinálů volitelů na 120. Když jeho osmdesátiletý limit vstoupil 1. ledna 1971 v platnost, bylo 102 kardinálů, kteří se mohli účastnit konkláve.

Papež Pavel také zavedl přísná pravidla pro fyzickou organizaci konkláve, včetně požadavku, aby byla okna Sixtinské kaple zatlučená. Během dvou konkláve v roce 1978 se kardinálům tato omezení zdála přílišná a papež Jan Pavel II. od nich upustil ve své apoštolské konstituci Universi Dominici gregis (1996).

Papež Pavel byl po svém zvolení v červnu 1963 korunován, ale v listopadu 1964 od nošení papežské tiáry upustil,[2] nicméně v této apoštolské konstituci napsal, že po zvolení bude následovat korunovace. Jeho bezprostřední nástupci Jan Pavel I. a Jan Pavel II. se rozhodli korunovaci neprovádět[3] a Jan Pavel II. se o korunovaci nezmínil, když v roce 1996 revidoval proces volby.

  1. Jan Pavel II. toto nařízení mírně upravil v Universi Dominici gregis, kde změnil datum, kdy kardinál-volitel nesmí dovršit 80 let, ze dne zahájení konkláve na den úmrtí papeže.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Romano Pontifici eligendo na anglické Wikipedii.

  1. HOFMANN, Paul. Pope, at Installation of Cardinals, Details Possible Reforms in Electing Successors [online]. The New York Times, 1973-03-06, rev. 2017-12-04 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DOTY, Robert C. Pope Paul Donates His Jeweled Tiara To Poor of World [online]. The New York Times, 1974-11-14, rev. 2017-12-04 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JAN PAVEL II. HOMILY OF HIS HOLINESS JOHN PAUL II FOR THE INAUGURATION OF HIS PONTIFICATE [online]. Vatican. Libreria Editrice Vaticana, 1978-10-22 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]