Sauli Niinistö
Sauli Väinämö Niinistö | |
---|---|
Sauli Niinistö (2023) | |
12. prezident Finska | |
Ve funkci: 1. března 2012 – 1. března 2024 | |
Předchůdce | Tarja Halonenová |
Nástupce | Alexander Stubb |
Ministr financí Finska | |
Ve funkci: 2. února 1996 – 16. dubna 2003 | |
Předseda vlády | Paavo Lipponen |
Předchůdce | Iiro Viinanen |
Nástupce | Antti Kalliomäki |
Místopředseda vlády Finska | |
Ve funkci: 13. dubna 1995 – 30. srpna 2001 | |
Předseda vlády | Paavo Lipponen |
Předchůdce | Pertti Salolainen |
Nástupce | Ville Itälä |
Ministr spravedlnosti | |
Ve funkci: 13. dubna 1995 – 1. února 1996 | |
Předseda vlády | Paavo Lipponen |
Předchůdkyně | Anneli Jäätteenmäkiová |
Nástupce | Kari Häkämies |
Stranická příslušnost | |
Členství | Národní koalice |
Rodné jméno | Sauli Väinämö Niinistö |
Narození | 24. srpna 1948 (76 let) Salo, Finsko |
Choť | Marja-Leena Niinistö Jenni Haukio |
Děti | 3 |
Příbuzní | Kari Niinistö (sourozenec) Ville Niinistö (synovec) |
Sídlo | Mäntyniemi (od 2012) |
Alma mater | Univerzita v Turku (do 1974) |
Profese | politik, advokát a soudce |
Náboženství | luteránství |
Ocenění | komandér Řádu bílé růže (1996) Medal for Military Merits (2003) komandér Oranžsko-nasavského řádu (2005) velkokříž Norského královského řádu za zásluhy (2007) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2008) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Sauli Niinistö |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sauli Väinämö Niinistö (* 24. srpna 1948 Salo) je finský politik ze strany Národní koalice, v letech 2012 až 2024 prezident Finska. Během vlády premiéra Paava Lipponena byl ministrem spravedlnosti, financí a místopředsedou vlády. V roce 2006 se zúčastnil prezidentských voleb ve Finsku, kde v druhém kole prohrál s Tarjou Halonenovou. Do prezidentských voleb kandidoval podruhé v roce 2012, kde vyhrál s 62,6 % hlasů proti Pekkovi Haavistovi.[1] Do úřadu prezidenta oficiálně nastoupil 1. března 2012 jako 12. v pořadí. V roce 2018 svůj mandát obhájil, když vyhrál již v prvním kole voleb.
Od roku 2009 do zvolení prezidentem země stál v čele Finského fotbalového svazu.[2]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Sauli Niinistö působil v letech 1977–1992 v komunální politice ve městě Salo. Do parlamentu byl zvolen ve volbách v roce 1987. V roce 1994 se stal předsedou Národní koaliční strany a o rok později místopředsedou vlády a ministrem spravedlnosti. Po ekonomické depresi v roce 1996 převzal úřad ministra financí, na nějž tehdejší ministr Iiro Viinanen rezignoval. Tuto funkci zastával Niinistö až do roku 2003, kdy odešel z parlamentu a stal se vicepředsedou Evropské investiční banky v Lucembursku.
V roce 2006 se zúčastnil prezidentských voleb ve Finsku. V prvním kole získal 24,1 % hlasů,[3] a postoupil tak do druhého kola s Tarjou Halonenovou, kde obdržel 48,2 % hlasů a těsně prohrál.[4] Téhož roku oznámil svoji kandidaturu do parlamentních voleb v roce 2007. Zde obdržel 60 563 preferenčních hlasů,[5] což byl největší počet hlasů, který se kdy podařilo v parlamentních volbách získat.
V roce 2012 opět kandidoval do prezidentských voleb. S 37 % hlasů vyhrál 22. ledna první kolo voleb a dostal se tak do druhého kola spolu s Pekkou Haavistem.[6] Druhé kolo voleb se konalo 5. února a Niinistö zde zvítězil s 62,6 % hlasů.[1]
Prezidentský post obhájil i při volbách v roce 2018, kdy se ziskem 62,7 % hlasů zvítězil již v prvním kole. Jeho hlavní vyzyvatel, kterým byl opět Pekka Haavisto, obdržel jen 12,4 % hlasů.[7] Znovu kandidovat již nemůže, takže v úřadu skončí nejpozději 1. března 2024.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval práva na Univerzitě v Turku a před vstupem do politiky pracoval jako právník. Roku 1974 si vzal za ženu Marju-Leenu Alanko, která později v roce 1995 zemřela při autonehodě. Má s ní dva syny, Nuuttiho (nar. 1975) a Matiase (nar. 1980). Během svého působení ministra se sblížil s opoziční političkou Tanjou Karpelou, Miss Finska a pozdější ministryní kultury. V roce 2003 oznámili své zasnoubení, nicméně o rok později bylo zrušeno. Roku 2009 se oženil s o třicet let mladší Jenni Haukio.[8]
Jeho synovcem je Ville Niinistö, někdejší předseda Zeleného svazu a ministr životního prostředí v letech 2011–2014.
Sauli Niinistö je také jedním z přeživších zemětřesení a tsunami v Indickém oceánu 2004.[9]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 5. června 2007
- velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 5. září 2008[10]
- rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 17. dubna 2012
- velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko, 10. října 2012
- rytíř Řádu slona – Dánsko, 4. dubna 2013[11]
- velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem – Litva, 24. dubna 2013[12]
- velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola – Island, 28. května 2013[13]
- velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 9. července 2013
- velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 9. září 2013 – udělil prezident Andris Bērziņš[14]
- Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem – Estonsko, 9. května 2014[15]
- velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 2015
- rytíř Řádu bílé orlice – Polsko, 30. března 2015[16]
- řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 26. května 2015
- rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 10. května 2016
- velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 18. září 2017[10]
- velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 17. září 2018
- velkokříž Řádu cti – Řecko[zdroj?!]
- velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské – Nizozemsko[zdroj?!]
Politické názory
[editovat | editovat zdroj]V květnu 2022 Niinistö společně s ministerskou předsedkyní Sannou Marinovou oznámili, že podporují vstup Finska do Severoatlantické aliance. Šlo o součást procesu, v němž země přehodnocuje svůj neutrální status v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.[17] Na národní úrovni završil vstup do Aliance 23. března 2023, kdy podepsal novely zákonů.[18]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Helsingin Sanomat - Tulospalvelu. www.vaalikone.fi [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-07.
- ↑ Finnish FA president becomes Finland's President. UEFA.com [online]. 2012-02-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vaalit. 192.49.229.35 [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-17.
- ↑ Vaalit. 192.49.229.35 [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-22.
- ↑ Vaalit
- ↑ Yle Uutiset
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Finským prezidentem zůstane Niinistö, dostal přes 60 procent hlasů. iDNES.cz [online]. 2018-01-28 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Helsingin Sanomat. www.vaalikone.fi [online]. [cit. 2012-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-10.
- ↑ Ilta-Sanomat. www.iltasanomat.fi [online]. [cit. 2012-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-21.
- ↑ a b Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Modtagere af danske dekorationer. Kongehuset [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-12. (dánsky)
- ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
- ↑ Forseti.is [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-26.
- ↑ VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. (lotyšsky)
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 30 marca 2015 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-21.
- ↑ ČTK. Finský prezident a premiérka podpořili vstup země do NATO, přiměla je k tomu válka na Ukrajině. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-05-12 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online.
- ↑ President seals Finland’s NATO bid by signing required laws. apnews.com [online]. AP, 2023-03-23 [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sauli Niinistö na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Prezidenti Finska
- Finští politici
- Ministři financí
- Ministři spravedlnosti
- Absolventi Univerzity v Turku
- Zemětřesení v Indickém oceánu 2004
- Nositelé Velkokříže speciální třídy Záslužného řádu Německa
- Rytíři velkokříže s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku
- Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku
- Nositelé Nassavského domácího řádu zlatého lva
- Nositelé řádového řetězu Řádu aztéckého orla
- Nositelé Řádu bílé orlice
- Nositelé Čestného odznaku Za zásluhy o Rakousko I. třídy
- Nositelé řádového řetězu Řádu kříže země Panny Marie
- Rytíři velkokříže s řetězem Řádu tří hvězd
- Nositelé velkokříže Řádu čestné legie
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu islandského sokola
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu Vitolda Velikého
- Rytíři Řádu slona
- Rytíři velkokříže Řádu svatého Olafa
- Nositelé Řádu Serafínů
- Rytíři velkokříže Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské
- Nositelé velkokříže Řádu cti (Řecko)
- Nositelé velkokříže Norského královského řádu za zásluhy
- Držitelé čestných doktorátů Helsinské univerzity
- Držitelé čestných doktorátů Jyväskylské univerzity
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity v Turku
- Narození v roce 1948
- Narození 24. srpna
- Narození ve Finsku