Simeon II.

Bulharská carská rodina
	koburští Wettinové
	Car; Carevna Kníže tarnovský; Princ Beltran; Kníže z Preslavi; Kněžna z Preslavi Princezna Mafalda; Princezna Olimpia; Princ Tassilo; ; Kníže z Panagjurište; Kněžna z Panagjurište Princ Mirko; Princ Lukás; Princ Tirso; ; Kníže z Vidinu; Kněžna z Vidinu Princ Umberto; Princezna Sofia; ; Princezna Kalina, paní Muñozová;
	Kněžna z Koháry
	z • d • e

Simeon Borisov Sakskoburggotski
*Simeon II.*
Simeon Borisov Sakskoburggotski ; Simeon II.
48. předseda vlády Bulharska
	Ve funkci:; 24. červenec 2001 – 17. srpen 2005
Prezident	Petar Sojanov; Georgi Parvanov
Předchůdce	Ivan Kostov
Nástupce	Sergej Stanišev
Bulharský car
	Ve funkci:; 28. srpen 1943 – 15. září 1946
Předchůdce	Boris III.
Narození	16. června 1937 (87 let); Sofie, Bulharsko
Choť	Margarita Goméz Acebo
Rodiče	Boris III. Bulharský a Giovanna Italská
Děti	Kardam Bulharský; Kyril Bulharský; Kubrat Bulharský; Konstantin-Assen Bulharský; Kalina Bulharská
Příbuzní	Marie Luisa Bulharská (sourozenec); Boris Tarnovský a Beltrán Bulharský (vnoučata)
Alma mater	Valley Forge Military Academy and College
Náboženství	Bulharská pravoslavná církev
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna (2004); Adopted Son of Madrid (2004); čestný občan Coburgu (2005); velkokříž Řádu čestné legie; Řád nezávislosti; … více na Wikidatech
Webová stránka	kingsimeon.bg
Commons	Simeon II of Bulgaria
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simeon II., občanským jménem Simeon Borisov Sakskoburggotski (bulharsky: Симеон Борисов Сакскобургготски; * 16. června 1937, Sofie) je bulharský politik, bývalý bulharský car a premiér.

Životopis

Panovníkem své země se stal 28. srpna 1943 po smrti svého otce Borise III. Vzhledem k jeho nízkému věku za něj vládla regentská rada. Po druhé světové válce a vyhlášení republiky v září 1946 odcestoval s matkou a sestrou do Egypta, kde již žil ve vyhnanství jeho děd, italský král Viktor Emanuel III.^[1] Od roku 1951 žil ve Španělsku.

Svou rodnou zemi navštívil poprvé od dětství v roce 1996. Založil Národní hnutí Simeon II. a v červnu 2001 zvítězil v parlamentních volbách, když získal 42,7 % hlasů.^[2]. Vzdal se královského jména a titulu. Utvořil koalici s Hnutím za práva a svobody a 24. července byl jmenován premiérem.^[3] V červnu 2005 v parlamentních volbách jeho hnutí porazila koalice vedená sociálními demokraty a v srpnu skončil ve funkci premiéra.^[4]

Simeon II. je vnukem italského krále Viktora Emanuela III., pravnukem černohorského krále Nikoly I. a praprapravnukem posledního francouzského krále Ludvíka Filipa. Mezi jeho předky patří také španělský král Karel III. Španělský a Marie Terezie.

Je rytířem řádu Božího hrobu a také velkokřižníkem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Manželství a potomci

Dne 21. ledna 1962 se oženil se španělskou aristokratkou, doñou Margaritou Gómez-Acebo y Cejuela. Pár měl pět dětí, čtyři syny (Kardam, Kyril, Kubrat a Konstantin) a dceru Kalinu, z nichž všichni se následně vzali za Španěly.^[5] Všichni jeho synové dostali jména bulharských carů, jeho dcera má bulharské jméno, i když pouze čtyři z jeho jedenácti vnoučat mají bulharská jména (Boris, Sofia, Mirko a Simeon).

Kardam (1962–2015) si vzal Miriam Ungría y López. Měli dva syny, Borise a Beltrana.
Kyril (* 1964) si vzal Maríu del Rosario Nadal y Fuster de Puigdórfila. Mají tři děti, Mafaldu, Olimpii a Tassilo.
Kubrat (* 1965) si vzal Carlu Marii de la Soledad Royo-Villanova y Urrestarazu. Mají tři syny, Mirka, Lukáse a Tirsa.
Konstantin-Assen (* 1967) si vzal Marii Garcíu de la Rasilla y Gortázar. Mají dvojčata Umberta a Sofii.
Kalina (* 1972) si vzala Antonia Josého „Kitína“ Muñoze y Valcárcela. Mají syna, Simeona Hassana Muñoze.

Vývod z předků

Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský

August Sasko-Kobursko-Gothajský

Marie Antonie Koháryová

Ferdinand I. Bulharský

Ludvík Filip Francouzský

Klementina Orleánská

Marie Amálie Neapolsko-Sicilská

Boris III. Bulharský

Karel III. Parmský

Robert I. Parmský

Luisa Marie Terezie z Artois

Marie Luisa Bourbonsko-Parmská

Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský

Marie Pia Neapolsko-Sicilská

Marie Terezie Izabela Rakouská

Simeon II.

Ferdinand Maria Savojsko-Carignanský

Markéta Savojská

Alžběta Saská

Giovanna Italská

Mirko Petrović-Njegoš

Nikola I. Petrović-Njegoš

Anastasija Martinović

Elena Černohorská

Petar Vukotić

Milena Vukotić

Jelena Vojvodić

Odkazy

Reference

↑ Bulharsko prohlášeno republikou. Lidová demokracie. 1946-09-17, roč. 2, čís. 214, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-12-26].
↑ MIKOLÁŠ, Robert. Bulharské parlamentní volby vyhrál bývalý car Simeon II.. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2001-06-18 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online.
↑ KOPP, Milan. Bulharsko má nového premiéra. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2001-07-24 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online.
↑ MIKOLÁŠ, Robert. Bulhaři ve volbách sesadili bývalého krále, vítězí socialisté. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2005-06-25 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online.
↑ HINDLEY, Geoffrey. The Royal Families of Europe. Londýn: Lyric Books, 1979. Dostupné online. ISBN 0-07-093530-0. S. 156. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Simeon II. na Wikimedia Commons
Oficiální stránky
Simeon II of Bulgaria
Biografa

Bulharští carové
Předchůdce: Boris III.	1943–1946 Simeon II.	Nástupce: zánik monarchie Vasil Kolarov (jako prozatímní prezident)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Bulharsko prohlášeno republikou. Lidová demokracie. 1946-09-17, roč. 2, čís. 214, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-12-26].

[2] MIKOLÁŠ, Robert. Bulharské parlamentní volby vyhrál bývalý car Simeon II.. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2001-06-18 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online.

[3] KOPP, Milan. Bulharsko má nového premiéra. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2001-07-24 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online.

[4] MIKOLÁŠ, Robert. Bulhaři ve volbách sesadili bývalého krále, vítězí socialisté. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2005-06-25 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online.

[5] HINDLEY, Geoffrey. The Royal Families of Europe. Londýn: Lyric Books, 1979. Dostupné online. ISBN 0-07-093530-0. S. 156. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Premiéři Bulharska

Bulharská lidová republika (1946–1990)	Georgi Dimitrov (1946–1949) • Vasil Kolarov (1949–1950) • Vŭlko Červenkov (1950–1956) • Anton Jugov (1956–1962) • Todor Živkov (1962–1971) • Stanko Todorov (1971–1981) • Griša Filipov (1981–1986) • Georgi Atanasov (1986–1990) • Andrej Lukanov (1990) •

Bulharská republika (od 1990)	Andrej Lukanov (1990) • Dimitar Popov (1990–1991) • Filip Dimitrov (1991–1992) • Ljuben Berov (1992–1994) • Reneta Indžovová (1994–1995) • Žan Videnov (1995–1997) • Stefan Sofijanksi (1997) • Ivan Kostov (1997–2001) • Simeon Sakskoburggotski (2001–2005) • Sergej Stanišev (2005–2009) • Bojko Borisov (2009–2013) • Marin Rajkov (2013) • Plamen Orešarski (2013–2014) • Georgi Bliznaški (2014) • Bojko Borisov (2014–2017) • Ognjan Gerdžikov (2017) • Bojko Borisov (2017–2021) • Stefan Janev (2021) • Kiril Petkov (2021–2022) • Galab Donev (2022–2023) • Nikolaj Denkov (2023–2024) • Dimitar Glavčev (od 2024)

Bulharští princové

Praotec	Ferdinand I.	Znak bulharské královské rodiny

1. generace	Boris III. Kyril

2. generace	Simeon II.

3. generace	Kardam Kyril Kubrat Konstantin-Assen

4. generace	Boris Beltrán Tassilo Mirko Lukás Tirso Umberto

Viz také Sasko-Kobursko-Gothajští

Členové španělského řádu zlatého rouna

Velmistr	Král Filip VI. Španělský (1981)

Rytíři	Král Juan Carlos I. Španělský (1941) Král Konstantin II. Řecký (1964) Král Karel XVI. Gustav Švédský (1983) Emeritní císař Akihito Japonský (1985) Princezna Beatrix Nizozemská (1985) Královna Markéta II. Dánská (1985) Královna Alžběta II. Britská (1989) Král Albert II. Belgický (1994) Král Harald V. Norský (1995) Simeon Sasko-Kobursko-Gothajský (2004) Velkovévoda Jindřich Lucemburský (2007) Javier Solana (2010) Víctor García de la Concha (2010) Nicolas Sarkozy (2011) Enrique Valentín Iglesias (2014) Kněžna Leonor Asturská (2015)

Poznámka: V závorkách rok, kdy byl uveden do Řádu