Přeskočit na obsah

Sojuz 12

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sojuz 12
Údaje o lodi
COSPAR1973-067A
Hmotnost6720 kg
Údaje o letu
Volací znakУрал (Ural)
Členů posádky2
Datum startu27. září 1973 12:18:16 UTC
KosmodromBajkonur, Kazachstán
Vzletová rampaLC1
Nosná raketaSojuz
Délka letu1 den, 23 h, 15 min, 32 s
Datum přistání29. září 1973 11:33:48 UTC
Spojení se stanicí
Apogeum348 km
Perigeum306 km
Sklon dráhy51°
Doba oběhu91 min
Počet oběhů31
Navigace
Předchozí
Sojuz 11
Následující
Sojuz 13

Sojuz 12 byl zkušební let nové rekonstruované lodě Sojuz, která měla poskytnout větší bezpečnost posádky po tragédii Sojuzu 11. Kapacita kapsle byla snížena ze tří kosmonautů na dva, aby umožnila posádce mít na sobě skafandry při startech, návratech a potenciálně nebezpečných manévrech jako například spojování lodí.[1] Kosmonauti Vasilij Lazarev a Oleg Makarov měli zhodnotit nově upravenou konstrukci lodi, která se ukázala jako úspěšná a způsobilá.

(v závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise)

Záložní posádka

[editovat | editovat zdroj]

Průběh letu

[editovat | editovat zdroj]

Kosmická loď Sojuz 12 odstartovala z Bajkonuru 27. září 1973 po poledni. Byla 46 kosmickou lodí s posédkou vyslanou z naší planety. Oba kosmonauti se na orbitální dráze věnovali prověřování palubních systémů a řízení. Používali volací znak Ural. Mimo to provedli řadu spektrografických měření zemské atmosféry a zkoušeli přístroje připravované pro sovětsko-americký let Apollo-Sojuz. Dosáhli během pátého oběhu tehdy nejvyšší dráhu sovětských lodí: 326 až 345km nad Zemí.[1] Přistáli s kabinou na padácích po 47 hodinách asi 400 km jihozápadně od města Karagandy v Kazachstánu. Absolvovali 32 obletů Země. Celá mise byla hodnocena jako úspěšná.[2].

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sojuz 12 na slovenské Wikipedii a Soyuz 12 na anglické Wikipedii.

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 290. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vasilij Grigorjevič Lazarev, s. 137. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]