Přeskočit na obsah

Soukeník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Soukeník (německy Tuchmacher) je název historického povolání nebo činností, které se zabývaly výrobou sukna.[1]

Soukeník v minulosti

[editovat | editovat zdroj]

Označení soukeník se používá

  • pro tkalce v minulosti specializované výlučně na výrobu jemně valchovaného a počesaného vlněného zboží[2]
  • také pro všechny řemeslníky, kteří se podíleli (až ve 30 různých operacích) na výrobě sukna[3][4]

V českých zemích bylo soukenictví již ve 15. století tří- až čtyřletým výučním oborem. Sukno směl vyrábět jen vyučený soukeník organizovaný v cechu.[5] Po zavedení tovární výroby sukna byli soukeníci v rostoucím počtu zaměstnáni jako námezdní dělníci, jen někteří specialisté se dále organizovali v ceších (ze kterých se zčásti stala výrobní družstva) a nebo pracovali v továrnách jako mistři.[6] Soukenictví jako samostatná živnost se udrželo asi do poloviny 20. století. V tovární výrobě bylo sukno stále více nahrazováno jinými vlnařskými tkaninami a od konce 20. století není v České republice o výrobě sukna nic známo.[7][8]

  • pro podnikatele, kteří organizovali a financovali výrobu od nákupu surové vlny přes předení, tkaní a zušlechťování tkaniny (u drobných řemeslníků sdružených v ceších) až po prodej hotového sukna.

Např. ve Florencii se v roce 1338 zabývalo soukenictvím 300 obchodníků a 30 000 výrobců[9] a v Nizozemí kolem roku 1400 až 50 000.[4]

Po „průmyslové revoluci“ od konce 18. století založili pak mnozí podnikatelé továrny, ve kterých zaměstnávali bývalé samostatné řemeslníky. Např. v tehdejším Rakouském mocnářství musel soukeník-podnikatel k výrobě sukna nejdříve získat „tovární oprávnění“ („privilegium“). To dostal jen pokud měl potřebný kapitál a dostatečné odborné zkušeností („vyučený“ soukeník).[10]

Ke známým vyučeným soukeníkům patřili např. litovelský Lorenz Lang v 16. století nebo krnovský Alois Larisch a liberecký Johann Liebieg v 19. století.

Označení soukeník v 21. století

[editovat | editovat zdroj]
  • Na začátku 21. století vzniklo v Humpolci občanské sdružení Poslední soukeník se záměrem uchovat zbytky provozního zařízení na výrobu sukna v muzeu, které má připomínat význam soukenictví v minulosti.[11]
  • Příjmení Soukeník se v roce 2015 v České republice vyskytovalo 178krát a ve formě Soukeníková 167krát.[12]

Galerie soukeníků

[editovat | editovat zdroj]
  1. Vybrané české názvy řemesel [online]. Masarykova univerzita, 2014 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. 
  2. Tuchmacher [online]. Wörterbuch Deutsch, 2017 [cit. 2017-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (německy) 
  3. Starobylé umění řemeslníků [online]. rozmarýna, 2003 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. 
  4. a b Dirlmeier/Fouquet/Fuhrmann: Europa im Spätmittelalter 1215-1378,Walter de Gruyter 2009, ISBN 978-3-486-70092-3, str. 37-39
  5. Soukenický cech v Kaplici [online]. Kaplický zpravodaj, 2002 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. 
  6. Proměny humpoleckéo soukenictví [online]. Masarykova univerzita, 2007-06-18 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. 
  7. Soukenictví v Humpolci [online]. Humpolák, 1999-2008 [cit. 2017-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-10. 
  8. Veřejná databáze [online]. ČSÚ, 2017 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. 
  9. Die Wirtschaft in Florenz [online]. Dorothee Ammermann, 2017 [cit. 2017-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-17. (německy) 
  10. Vrácená tovární oprávnění [online]. Studia Historica Brunensia, 2013 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. 
  11. Poslední humpolecký soukeník [online]. Humpolák, 1999-2008 [cit. 2017-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-10. 
  12. Příjmení: Soukeník [online]. Rodina Online, 2017-01-01 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bartošíková: Proč soukenické řemeslo upadlo v zapomnění. Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka. 34, č. 4, (1998,) s. 14-15
  • Nocar: Humpolecké soukenictví, Humpolec 2010, ISBN 978-80-254-7201-9
  • Ottův slovník naučný, heslo Soukenictví. Sv. 23, str. 725

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]