Třída Bisson
| Třída Bisson | |
|---|---|
 Bisson | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 6 |
| Osud | 1 potopen 5 vyřazeno |
| Předchůdce | třída Bouclier |
| Nástupce | třída Aventurier |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 756–791 t (standardní) 855 t (plný) |
| Délka | 78,1 m (na vodorysce) |
| Šířka | 8,63 m |
| Ponor | 3,1 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbíny, 2 lodní šrouby 15 000 shp |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 1350–1400 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 80–83 |
| Výzbroj | 2× 100mm kanón (2×1) 4× 65mm kanón (4×1) 4× 450mm torpédomet (2×2) |
Třída Bisson byla třída torpédoborců francouzského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1913–1934. Za první světové války byl jeden potopen.[1]
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1913–1914. Do stavby se zapojily čtyři francouzské loděnice. Tři torpédoborce postavil Arsenal de Toulon v Toulonu a dále po jednom loděnice Arsenal de Rochefort, Schneider v Chalon-sur-Saône a konečně Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes.[1]
Jednotky třídy Bisson:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Bisson | Arsenal de Toulon | 1911 | 12. září 1912 | 1913 | Vyřazen 1933. |
| Renaudin | Arsenal de Toulon | 1911 | 20. března 1913 | 1913 | Dne 18. března 1916 poblíž Drače potopen torpédem z rakousko-uherské ponorky SM U 6. |
| Commandant Lucas | Arsenal de Toulon | 1912 | 11. července 1914 | 1914 | Vyřazen 1933. |
| Protet | Arsenal de Rochefort | 1912 | 15. října 1913 | 1914 | Od roku 1921 ve výcviku, vyřazen 1933. |
| Mangini | Schneider | 1911 | 31. března 1913 | 1914 | Vyřazen 1934. |
| Magon | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1911 | 19. dubna 1913 | 1914 | Vyřazen 1926. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Výzbroj představovaly dva 100mm kanóny, čtyři 65mm kanóny a dva dvojité 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Indret a dvě sady turbín (jejich typ se u jednotlivých plavidel lišil) o výkonu 15 000 shp, které poháněly dva lodní šrouby. Kotle spalovaly naftu. Torpédoborce měly čtyři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 1350–1400 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]V letech 1916–1918 byla výzbroj posílena o jeden 75mm kanón, dva 8,8mm kulomety a dva spouštěče hlubinných pum.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Bisson na Wikimedia Commons