Třída Sella
| Třída Sella | |
|---|---|
.jpg?lang=cs) HMS Puke (ex Bettino Ricasoli) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Švédské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | 2 potopeno 2 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Leone |
| Nástupce | třída Sauro |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 985 t (standardní) 1503 t (plný) |
| Délka | 84,9 m |
| Šířka | 8,6 m |
| Pohon | 2 turbíny, 3 kotle 2 lodní šrouby 36 000 hp |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Dosah | 1800 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 153 |
| Výzbroj | 3× 120mm kanón (1×1, 1×2) 2× 40mm kanón (2×1) 2× 13,2mm kulomet (1×2) 4× 533mm torpédomet (2×2) 32 min |
Třída Sella byla třída meziválečných torpédoborců italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Dvě byly roku 1940 prodány Švédsku a později vyřazeny. Zbývající dvě byly nasazeny za druhé světové války a ve válce potopeny.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly italskou loděnicí Pattison v Neapoly postaveny čtyři jednotky této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1926–1927.[1]
Jednotky třídy Sella:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Francesco Crispi | 1922 | 1925 | duben 1927 | Po italské kapitulaci v září 1943 byl ukořistěn Němci a přejmenován na TA15. Dne 8. března 1944 byl poblíž Kréty potopen náletem. Později byl vyzvednut a během oprav byl 12. října 1944 znovu potopen náletem.[2] |
| Quintino Sella | 1923 | 1925 | březen 1926 | Dne 11. září 1943 byl poblíž Benátek potopen německými torpédovými čluny S54 a S61. |
| Bettino Ricasoli | 1923 | 1926 | říjen 1926 | Roku 1940 prodán Švédsku, sloužil jako Puke (19). Vyřazen 1947.[3] |
| Giovanni Nicotera | 1923 | 1926 | únor 1927 | Roku 1940 prodán Švédsku, sloužil jako Psilander (18). Vyřazen 1947.[3] |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj tvořily tři 120mm kanóny v jedné dvoudělové a jedné jednodělové věži, dva 40mm protiletadlové kanóny, dva 13,2mm kulomety a dva dvojhlavňové 533mm torpédomety. Plavidla rovněž mohla naložit až 32 min. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě turbíny o výkonu 36 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah byl 1800 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Roku 1929 byla výzbroj torpédoborců zesílena, neboť jednohlavňovou věž nahradila dvouhlavňová.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c QUINTINO SELLA destroyers (1926-1927) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TA15 torpedo boat (1927/1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PSILANDER destroyers (1926-1927/1940) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Sella na Wikimedia Commons
