Přeskočit na obsah

The Rutles

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
The Rutles
Základní informace
PůvodRutland, Anglie
ŽánryComedy rock, pop rock, rock and roll
Aktivní roky1975–1978, 1996–1997, 2001–2019
VydavateléWarner Bros., Rhino, Virgin
Příbuzná témataThe Beatles, Monty Python,
Bonzo Dog Doo-Dah Band,
George Harrison
WebRutles.org
Dřívější členové
Neil Innes
Eric Idle
Ricky Fataar
John Halsey
Ollie Halsall
David Battley
Andy Brown
Malcolm Foster
Mickey Simmonds
Ken Thornton
a další
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

The Rutles byla britská komediální hudební skupina, která sofistikovaně parodovala The Beatles. Vytvořili ji v polovině 70. let Eric Idle a Neil Innes, původně jen jako fiktivní kapelu pro skeč Idleova komediálního pořadu Rutland Weekend Television. Úspěch tohoto nápadu však vedl ke vzniku skutečné kapely, která koncertovala a vydala několik alb. Repertoár složený z písní věrně napodobujících rozličné beatlovské styly psal vesměs frontman kapely Neil Innes.

Sestava, která vystupovala a nahrávala koncem 70. let (album The Rutles):

Po 18leté pauze se tři členové kapely (Innes, Fataar a Halsey) znovu dali dohromady a roku 1996 vydali album Archaeology, což byla opět parodie na aktuální dění v Beatles a jejich kompilaci The Beatles Anthology. Ostatně, ironií osudu i Rutles už tou dobou měli jednoho člena po smrti (Halsall zemřel roku 1992). Na nahrávce je doplnili klávesista Mickey Simmonds, baskytarista Malcolm Foster a kytaristé Doug Boyle a Bernie Holland.

Roku 2001 se Rutles vrátili ke koncertování, v němž pokračovali až do Innesovy smrti roku 2019. V této sestavě stabilně byli:

  • Neil Innes
  • John Halsey
  • Ken „Rutling“ Thornton,

po většinu doby také

  • Mark Griffiths
  • Mickey Simmonds,

a krátkodobě ještě Steve Simpson, Jason Bruer, Jason McDermid, J. J. Jones, Andy Roberts, Elliot Randall, Phil Jackson, Jay Goodrich, David Caitlin-Birch.

Prvotní nápad natočit o Rutles fiktivní dokument, který by parodoval a „demýtizoval“ beatlovskou legendu, vzešel možná od samotného George Harrisona, který roku 1975 v Idleově pořadu vystoupil jako host.

Když Eric Idle roku 1976 představil klip s Rutles v americké show Saturday Night Live, její produkční Lorne Michaels navrhl natočit hodinový film. Ten pak vznikl podle Idleova scénáře ve společné režii s Garym Weisem (režisérem SNL), pod názvem The Rutles: All You Need Is Cash (1978). Ač primárně určen pro britskou televizi, v USA a v Austrálii byl uváděn i v kinech.

Díky svéráznému humoru a zdařilým Innesovým písním, které si kvalitou se skutečnými Beatles nezadaly, si film vydobyl takřka kultovní status. Často je mylně považován za dílo humoristické skupiny Monty Python, avšak jde o sólový projekt Erica Idlea (resp. jeho a Neila Innese), kde se pouze epizodně objevil také jeho pythonský kolega Michael Palin.

Také zde vystupují některé tehdejší hvězdy SNL (John Belushi, Dan Aykroyd, Bill Murray) i několik skutečných rockových hvězd (Mick Jagger, Paul Simon, Ron Wood). Cameo výstup zde má i skutečný Beatle a dobrý Idleův přítel George Harrison, namaskovaný k nepoznání jako šedovlasý reportér.

Samotná kapela je v dokumentu ztvárněna z většiny tak jak vypadala její skutečná sestava, pouze úlohu Dirka McQuicklyho hraje Eric Idle, který předstírá zpěv na playback Ollieho Halsalla a hru na baskytaru na playback Andyho Browna. Halsall se ve filmu objevil jen na fotografii jako „Leppo“, někdejší člen kapely (inspirací postavy byl Stu Sutcliffe).

Reakce členů Beatles

[editovat | editovat zdroj]

Vedle Harrisona, který se na projektu přímo podílel, byly reakce ostatních bývalých Beatles rozporuplné. Johnu Lennonovi se film líbil natolik, že odmítl vrátit kazetu a soundtrack, které dostal zapůjčené ke schválení. Ringo Starr měl smíšené dojmy, některé pasáže se mu líbily, ale jiné podle jeho názoru ťaly příliš hluboko. Paul McCartney se k filmu nikdy otevřeně nevyjádřil, podle Idleova dojmu se zřejmě cítil být dotčen (je pravdou, že v dokumentu je podán docela jako „trouba“ a při hraní až komicky markýruje). Idle nicméně tvrdil, že McCartney později trochu změnil názor na popud své ženy Lindy.

Podle Idleových vzpomínek George a Ringo chvíli zvažovali nápad vytvořit kapelu s ním a Innesem, která by „sdílela“ jejich skutečnou a fiktivní historii. Také se spolu naučili rutlovskou píseň Ouch! (parodie na Help!).

Pokračování

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 vzniklo pokračování The Rutles 2: Can't Buy Me Lunch.

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]
  • The Rutles (1978)
  • The Rutles Archaeology (1996)
  • Live + Raw (2014)
  • The Wheat Album (2018)

Výběr písní

[editovat | editovat zdroj]
  • Number One (inspirovaná zejména Twist And Shout a It Won't Be Long)
  • Blue Suede Schubert (zejména podle Roll Over Beethoven)
  • Hold My Hand (zejména All My Loving a Eight Days A Week)
  • With A Girl Like You (podle If I Fell)
  • Between Us (hlavně podle I'll Be Back)
  • Ouch! (podle Help!)
  • Nevertheless (podle Harrisonových Love You To a Within You Without You)
  • Joe Public (hlavně podle Tomorrow Never Knows)
  • Doubleback Alley (podle Penny Lane)
  • Good Times Roll (podle Lucy In The Sky With Diamonds)
  • Love Life (podle All You Need Is Love)
  • Piggy In The Middle (podle I Am The Walrus)
  • Let's Be Natural (hlavně podle Dear Prudence)
  • Living In Hope (paroduje písně zpívané Ringem, hlavně Don't Pass Me By)
  • Easy Listening (dtto, ale podobá se hlavně Octopus' Garden)
  • Get Up And Go (podle Get Back; podobala se natolik, že raději nebyla zařazena na album)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]