USS X-1
.jpg?lang=cs) USS X-1 během zkoušek | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | miniponorka |
| Zahájení stavby | 1. května 1952 |
| Spuštěna na vodu | 7. září 1955 |
| Uvedena do služby | 2. prosince 1955 |
| Osud | vyřazena 1973, muzejní loď |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 31 t (na hladině) 33 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 15 m |
| Šířka | 2,1 m |
| Pohon | 1 diesel, 1 elektromotor (1960–1973) 90 shp + 90 shp (1960–1973) |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 12 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 8 |
| Výzbroj | 2× 1000kg nálož |
USS X-1 byla miniponorka námořnictva Spojených států amerických z éry studené války. Její konstrukce byla mimo jiné inspirována známou britskou třídou X.[2] X-1 byla jedinou miniponorkou amerického válečného námořnictva.[3][2] Sloužila především k experimentům. V prvních letech byla vybavena experimentálním pohoným systémem s uzavřeným cyklem, ale po jeho výbuchu v roce 1957 byla přestavěna na konvenční pohon. V operační službě byla v letech 1955-1957 a 1960-1973. Po vyřazení byla zachována jako muzejní loď v Submarine Force Library and Museum v Grotonu ve státě Connecticut.[4]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
.jpg?lang=cs)
Americké námořnictvo se za druhé světové války soustředilo na velké ponorky vhodné pro operace v rozsáhlých oblastech Pacifiku. Po jejím skončení se v reakci na úspěchy britských a italských miniponorek a řiditelných torpéd, rozhodlo postavit vlastní miniponorku za účelem zkoušek. Nejprve byla zvažována akvizice čtyř miniponorek britské třídy XE. Námořnictvo už dříve mohlo prozkoumat ukořistěná německá plavidla typ Biber a Seehund, stejně jako italské Maiale. V roce 1950 byla k testování zapůjčena britská miniponorka XE-7 a zvažována byla i dlouhodobá zápůjčka jejího sesterského plavidla XE-9. Nakonec však bylo rozhodnuto vyvinout plavidlo americké konstrukce.[5]
Miniponorku postavila společnost Fairchild Engine and Airplane Company v loděnici Jakobson's Shipyard v Oyster Bay ve státě New York. Kýl byl založen 1. května 1952, ponorka byla spuštěna na vodu 7. září 1955 a dne 2. prosince 1955 byla uvedena do služby.[4]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Oproti britské třídě XE byla X-1 o něco prostornější. Posádka byla osmičlenná, přičemž k řízení samotné ponorky sloužily dva lidé a v případě potřeby měl tento úkol zvládnout i jeden. V přední části se nacházela přechodová komora pro čtyři žabí muže, přístupná poklopem na pravoboku. Stejně jako britské miniponorky měla X-1 na dno pod svůj cíl shazovat dvě 1000kg výbušné nálože.[5] Miniponorku původně poháněl uzavřený systém s dieselem a peroxidem vodíku jako zdrojem kyslíku. Lodní šroub byl jeden. Pohonný systém byl vyvinut na základě poznatků německého druhoválečného výzkumu (USA získaly jako kořist německou ponorku U-1406 poháněnou tzv. walterovou turbínou). Uzavřený pohonný systém sliboval vysoké výkony při plavbě pod hladinou, a proto s ním experimentovalo více zemí. Nebyl však technicky vyzrálý. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 15 uzlů a pod hladinou 12 uzlů.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Po výbuchu nádrží s peroxidem vodíku v roce 1957 byla miniponorka přestavěna na konvenční diesel-elektrický pohon.[2] Až do jejího vyřazení ponorku poháněl jeden diesel Hercules Motor Corp. a jeden elektromotor Electric Spaciality Co.[4] Nejvyšší rychlost dosahovala pět uzlů na hladině a šest pod hladinou.[5]
Operační služba
[editovat | editovat zdroj]X-1 sloužila od svého dokončení v prosinci 1955 k testování neobvyklého pohonného systému a ověření možností nasazení miniponorek. Kromě možného nasazení proti nepřátelským plavidlům námořnictvo zajímaly i její schopnosti při průzkumu a čištění pláží určených pro vyloďovací operace. Zkoušky však po nějaké době přeršila nehoda. Dne 20. května 1957 byla příď X-1 vážně poškozena výbuchem nádrží na peroxid vodíku. Záchranilo ji umístění nádrží vně tlakového trupu. Nikdo nebyl raněn.[5] V letech 1957–1960 byla X-1 v rezervě. Zároveň byla přestavěna na konvenční pohon. Americké námořnictvo mezitím ztratilo zájem o ponorky s nevyzrálým pohonem s uzavřeným cyklem, který u amerického námořnictva i jinde způsobil řadu závažných nehod, a plně se soustředilo na jaderné ponorky.[5] Po reaktivaci byla až do roku 1973 používána k experimentům.[4] Z námořního registru byla vyškrtnuta 16. února 1973.[4] Zachovala se dodnes.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 76.[Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek 1994]
- ↑ a b c Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek 1994, s. 75.
- ↑ SS X-1 [online]. Historic Naval Ships Association [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e X-1 [online]. Navsource Online [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e SUTTON, H. I. USS X1 X-Craft [online]. Covert Shores, rev. 2017-11-09 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu USS X-1 na Wikimedia Commons