Přeskočit na obsah

Ernst Jandl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Viktor Jandl)
Ernst Jandl
Narození1. srpna 1925
Vídeň
Úmrtí9. června 2000 (ve věku 74 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Povoláníbásník, spisovatel, dramatik, překladatel a grafik
Alma materVídeňská univerzita
Žánrpoezie
Témataliterární tvorba, lyrická poezie, grafika a překlad
Významná dílalichtung (báseň)
bibliothek (báseň)
OceněníCena za rozhlasovou hru válečných slepců (1969)
Georg-Trakl-Preis für Lyrik (1974)
Cena města Vídně za literaturu (1976)
Rakouská umělecká cena za literaturu (1978)
Mülheimská cena za drama (1980)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostSociálně demokratická strana Rakouska
Partner(ka)Friederike Mayröckerová
RodičeViktor Jandl, Luise Jandl
PříbuzníHermann Jandl (sourozenec)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Jandl (1. srpna 1925, Vídeň9. června 2000, Vídeň) byl rakouský básník, dramatik a spisovatel. Je známý mimo jiné díky svým zvláštním humoristickým slovním hříčkám v oblasti experimentální lyriky a díky tvorbě neologismů.

Narodil se do maloměšťácké rodiny bez větších finančních problémů. Jeho otec, Viktor Jandl, pracoval v bance a matka, Luise Jandl, byla ženou v domácnosti. Ekonomická krize 20. let nebyla takovou ranou do rodiny Jandlů. Viktor Jandl si dokázal udržet svoji úřednickou práci v bance. Jandlova rodina nepatřila k žádné z extrémních skupin a politika nebyla jejich oblíbené téma. Co je zajímalo bylo spíše umění. Viktor Jandl chtěl být malířem a svou úřednickou práci dělal jen pro finanční zabezpečení své rodiny. Luise Jandl, ho v umění podporovala. [1]

Velkým problémem, se kterým se rodina potýkala byla vážná smrtelná nemoc Luise Jandl, bojovala se sklerózou. Aby unikla od myšlenek na nemoc, Luise Jandl začala psát a později se k ní přidal i Ernst Jandl. Dalo by se tedy říct, že v Jandlovi jeho nemocná matka probudila spisovatelské řemeslo, skrz které, mimo jiné motivy, uchovává vzpomínku na svou matku.

Ernst Jandl vystudoval gymnázium (1943) a poté narukoval do armády, koncem roku 1944 se stal americkým válečným zajatcem (vězněn v Anglii). Po svém propuštění (1946) se vrátil do Rakouska, kde vystudoval germanistiku a anglistiku ve Vídni (Promoval 1950). Krátce před promocí složil zkoušku pro učitele (1949). Od roku 1950 pracoval jako učitel na několika gymnáziích. Zajímavostí je, že krátce působil i na Schule für Dichtung (Škola pro básnictví) ve Vídni. Poté ještě působil jako pedagog v Anglii.

Roku 1953 se spřátelil se svou pozdější družkou Friederike Mayröcker, která se výrazně podílela na větší části jeho díla. Zhruba v tomto období začal úzce spolupracovat s tzv. vídeňskou skupinou, tato spolupráce mu přinesla mnoho kontaktů na umělecký svět a i díky ní později pracoval na mnoha místech (Německo, USA, …)

Roku 1973 se stal spoluzakladatelem Grazer Autorenversammlung, a od roku 1975 byl jeho viceprezidentem. Roku 1983 se stal prezidentem této organizace a byl jím až do roku 1987.

Od roku 1981 byl členem Německé akademie pro jazyk a poezii v Darmstadtu.

Jandl se proslavil svými slovními hříčkami, je považován za jednoho z předních zástupců německy psané experimentální lyriky. V Rakousku mu byla často vyčítána jeho silná vazba na německou literaturu.

Navíc jeho umění nespočívá pouze v tvorbě, ale také v přednesu básní. Natočil značné množství desek obsahujících jeho slovní a zvukové experimenty, které jsou často doprovázeny zpěvem a jazzem.

K Jandlovým nejznámějším básním patří sbírka básní Laut und Luise, Schtzngrmm, Ottos mops (k této básni mu byl vzorem jeho pes, vypráví zde příběh o páníčkovi, paničce a psíčkovi, kde se zachází pouze s vokálem O) Kneiernzuck a Lichtung.

Většina Jandlových děl působí jen při ústním přednesu, neboť sám Jandl kladl důraz na to, aby byly přednášeny. Pod vlivem konkrétní poezie a dadaismu se Jandl zabýval experimentálním básnictvím. Jeho první básnické pokusy byly uveřejněny v roce 1952 v časopise Neue Wege (Nové cesty).

  • Aus der Fremde
  • Das Öffnen und Schliessen des Mundes
  • Der gelbe Hund
  • Die Bearbeitung der Mütze
  • Die Rampe
  • Die schöne Kunst des Schreibens
  • Dingfest
  • Fünf Mann Menschen
  • Für alle
  • Gesammelte Werke, Band 1–3
  • Idyllen
  • Kernwissen
  • Mletpantem
  • My right hand – my writing – hand – my handwriting
  • Selbstporträt des Schachspielers als trinkende Uhr
  • Serienfuss
  • Sprechblasen

Česky vydané výbory

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobek Ernsta Jandla ve Vídni
  • 1969 Rozhlasová cena válečných slepců (Hörspielpreis der Kriegsblinden), spolu s Friederike Mayröckerovou
  • 1974 Cena Georga Trakla
  • 1976 Cena města Vídně za literaturu
  • 1978 Rakouská státní cena
  • 1980 Mülheimská cena za drama (Mülheimer Dramatikerpreis) za aus der fremde (Z cizoty)
  • 1982 Cena Antona Wildganse
  • 1984 Cena Georga Büchnera
  • 1984 Velká rakouská státní cena za literaturu
  • 1985 Cena německé kritiky za desku „bis eulen?“
  • 1988 Německá cena malého umění (Deutscher Kleinkunstpreis)
  • 1989 Frankfurtská cena za rozhlasovou hru (Frankfurter Hörspielpreis)
  • 1990 Cena Petera Huchela za knihu idyllen (Idyly)
  • 1993 Kleistova cena
  • 1995 Cena Friedricha Hölderlina
  1. Ernst Jandl (Autor) und die Familie – Biografie. www.ernstjandl.com [online]. [cit. 2024-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]