Viktor Kapitonov
| Viktor Kapitonov | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 25. říjen 1933 |
| Místo narození | Tver |
| Datum úmrtí | 5. březen 2005 |
| Místo úmrtí | Moskva |
| Stát |  Sovětský svaz |
| Výška | 178 cm |
| Týmové informace | |
| Disciplína | silniční cyklistika |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Cyklistika na LOH
| ||
| zlato | OH 1960 | silniční závod jednotlivců |
| bronz | OH 1960 | časovka družstev |
| Mistrovství světa v silniční cyklistice | ||
| bronz | MS 1963 | časovka družstev |
Viktor Arseněvič Kapitonov (Виктор Арсеньевич Капитонов, 25. října 1933 Tver – 5. března 2005 Moskva) byl sovětský silniční cyklista a trenér.
Na olympiádě 1956 skončil v závodě jednotlivců na 32. místě, na olympiádě 1960 zvítězil po dramatickém průběhu, když jel v čele s domácím Liviem Trapè, v závěru jedenáctého kola začal spurtovat, protože myslel, že je konec, ale jelo se ještě jedno kolo. Předpokládalo se, že mu vydané síly budou v rozhodujícím momentu chybět, ale v cíli přespurtoval Itala i podruhé.[1] V Římě získal také bronzovou olympijskou medaili v časovce družstev. Na mistrovství světa v silniční cyklistice bylo jeho nejlepším výsledkem 11. místo v závodě jednotlivců v roce 1962 a třetí místo v časovce družstev v roce 1963. Byl mistrem SSSR v závodě s hromadným startem v letech 1958 a 1959 a v etapovém závodě v roce 1956. Na Závodě míru byl členem vítězného družstva v letech 1958, 1959, 1961 a 1962, v hodnocení jednotlivců byl druhý v roce 1961 a třetí v roce 1957, v letech 1958 a 1959 se stal nejlepším vrchařem, dosáhl také čtyř etapových vítězství.
V letech 1965 až 1985 byl hlavním trenérem sovětské cyklistické reprezentace, k úspěchům jeho svěřenců patří individuální olympijské vítězství Sergeje Suchoručenkova v roce 1980 a tři zlaté medaile v časovce družstev (1972, 1976 a 1980), titul amatérského mistra světa pro Andreje Vedernikova (1981), na Závodě míru sovětští cyklisté pod jeho vedením vyhráli šestkrát soutěž jednotlivců a dvanáctkrát soutěž družstev.
Byl příslušníkem sovětské armády, v roce 1983 získal vysokoškolský titul v oboru pedagogiky, vydal vzpomínkovou knihu Stojí za to žít. Byl vyhlášen nejlepším trenérem SSSR v letech 1975 a 1976, získal titul zasloužilého mistra sportu, Leninův řád, Řád Říjnové revoluce a Řád za přátelství mezi národy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PULMAN, Jindřich. Poválečné ročníky OH - 7. díl [online]. RoadCycling.cz, 2016-07-11 [cit. 2017-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-28.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ONDÍK, Antonín; DOBROVODSKÝ, Vladimír. XVII. Olympijské hry. 1. vyd. Praha: STN, 1961. 178 s. Kapitola Kapitonov vyrval Italům nejcennější zlatou.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Kapitonov na Wikimedia Commons - Viktor Kapitonov v databázi Olympedia (anglicky)
- Cycling Archives
- Velorider
