Vlastimil Amort

Vlastimil Amort
Narození	29. července 1880; Povel ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. srpna 1950 (ve věku 70 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	sochař
Rodiče	Alois Jiří Amort otec
Děti	Světla Amortová dcera
Příbuzní	Václav Amort (bratr); Vilém Amort (bratranec)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastimil Amort, křtěný Vlastimil Karel Augustin, též uváděn jako Vlasta Amort, (29. července 1880 Povel u Olomouce^[1] – 29. srpna 1950 Praha) byl český sochař, výtvarník a dekoratér, příslušník československých legií v Rusku, účastník Ruské občanské války a tzv. Sibiřské anabáze. Byl členem uměleckého rodu Amortů, ze které nejvíce proslul jeho bratranec Vilém Amort.

Život

Mládí

Narodil se v Povelu u Olomouce (pozdější součást města) jako syn sochaře Aloise Amorta a jeho manželky. Vychodil obecnou školu v Olomouci a měšťanskou školu v Přerově. Sochařské vzdělání získal v otcově dílně, v Praze se pak učil u svého staršího bratrance Viléma Amorta, jenž byl rovněž někdejším žákem Aloise Amorta. První zkušenosti získal např. při práci na umělecké výzdobě městského divadla v Plzni, na tehdejším mostě Františka I. (pozdější most Legií) v Praze, dále pak na dekoracích fasád mnoha budov v Uherském Hradišti, Uherském Brodě a Luhačovicích.

V roce 1911 se i s manželkou a malou dcerou odstěhovali do Ruska. Usadili se v Moskvě, kde Amort pokračoval v tvorbě: jeho prvním zdejším větším úspěchem bylo vítězství v soutěži o návrh pomníku advokáta N. Plavkova. Dále se podílel se také na organizaci carských slavností v roce 1912 u příležitosti stého výročí bitvy u Borodina, kde mj. zhotovil slavnostní brány a uměleckou výzdobu. Rovněž je autorem reliéfů na fasádě Chudožestvenného divadla (Umělecké divadlo) na Arbatském náměstí v Moskvě. Nebyl sdružen v žádném uměleckém spolku a v Rusku ze svých děl nikdy nepřipravil výstavu.

Česká družina

Když roku 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a následně tak vstoupilo do válečného stavu s Ruskem, byl jedním z prvních iniciátorů vzniku tzv. České družiny, dobrovolnické jednotky Čechů a Slováků v ruské armádě. Podnikl několik cest napříč zemí, aby pro jednotku získal další brance, navrhl také podobu praporu České družiny,^[2] následně zakreslený sochařem a legionářem Václavem Bařtipánem a vyhotoveným manželkami organizátorů jednotky. S Českou družinou absolvoval bojové nasazení na východní válečné frontě, kde vykonávala průzkumnou činnost a agitaci mezi vojáky rakousko-uherské armády. V červenci 1915 byl potom vojenskou lékařskou komisí osvobozen od konání vojenské služby a z armády propuštěn.

Následně pak pokračoval v sochařské činnosti, vytvořil v té době mj. soch, jako generála Brusilova, generála Kornilova, cara Mikuláše II., velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče Romanova a další. Po komunistickém puči v Rusku v listopadu 1917 se opětovně připojil k legiím a absolvoval s nimi tzv. Sibiřskou anabázi a obsazení oblasti Transsibiřské magistály, aby bylo možné vrátit se do nově vzniklého Československa lodní cestou přes přístav ve Vladivostoku. Celá řada jeho v Rusku vytvořených děl, většinou představitelů moci carského Ruska, byla následně bolševiky zničena.

V Československu

Po návratu do vlasti začal pracovat v sochařském ateliéru Franty Anýže, při kterém byla v roce 1926 zřízena velká umělecká slévárna. Zde se Amort podílel na realizaci řady velkých projektů, mj. odlití bronzových vrat pro katedrálu svatého Víta podle modelu sochaře Otakara Španiela.^[2] Na výstavě Památníku Odboje v refektáři Klementina v červnu 1927 představil sérii svých prací.

Po začátku okupace Čech, Moravy a Slezska Nacistickým Německem se zapojil do tzv. druhého odboje, především jako výtvarník a distributor ilegálních periodik V boj! a Rudé právo. 26. srpna 1941 byl kvůli tomu zatčen gestapem a uvězněn nejprve v Pankrácké věznici, dále v koncentračním táboře Terezín,^[3] v říjnu 1941 byl pak transportován do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku.^[2]^[4] Zde se 5. května 1945 dočkal osvobození tábora americkou armádou.

Úmrtí

Vlastimil Amort zemřel 29. srpna 1950 v Praze. Pohřben byl na pražském Vinohradském hřbitově.^[5]

Ocenění

V Rusku byl oceněn různými medailemi od cara Mikuláše II., gubernátora Dřenkovského, moskevského gradonačalníka Adrianova.

Odkazy

Reference

↑ Matrika inv. č. 5657, sig. O VII 3, sn. 43 [online]. ZAO [cit. 2023-12-16]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c CSOL.CZ; MIRA. Vlastimil Amort a prapor České družiny. ČSOL [online]. 2019-12-19 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
↑ AMORT Vlasta 29.7.1880-29.8.1950 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
↑ Vlastimil Amort 29 July 1880 - 29 August 1950 v BillionGraves GPS Headstones | BillionGraves. billiongraves.com [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.

Literatura

DĚJEV, Platon Ivanovič. Výtvarníci legionáři. V Praze: Čsl. legionář, 1937, s. 52. Dostupné online
HUSÁK, Otakar, Josef VAVROCH, Vlasta AMORT a František TUREK. Naši padesátníci.: Zdeněk Ivánič Rejman. Legie: Orgán nezávislé jednoty československých legionářů.. Praha: Antonín Pastýřík, 31.7.1930, 5(31), 2-3, s. 2. Dostupné online

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlastimil Amort na Wikimedia Commons
Profil - Centrum pro dějiny sochařství

[1] Matrika inv. č. 5657, sig. O VII 3, sn. 43 [online]. ZAO [cit. 2023-12-16]. Dostupné online.

[:0-2] CSOL.CZ; MIRA. Vlastimil Amort a prapor České družiny. ČSOL [online]. 2019-12-19 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.

[3] Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.

[4] AMORT Vlasta 29.7.1880-29.8.1950 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.

[5] Vlastimil Amort 29 July 1880 - 29 August 1950 v BillionGraves GPS Headstones | BillionGraves. billiongraves.com [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]