William Fanshawe Martin

Admirál Sir William Fanshawe Martin
První námořní lord
Ve funkci: 8. března 1858 – 28. června 1859
Předchůdce	Sir Richard Saunders Dundas
Nástupce	Sir Richard Saunders Dundas
Vrchní velitel Royal Navy ve Středozemním moři
Ve funkci: 19. dubna 1860 – 20. dubna 1863
Předchůdce	Sir Arthur Fanshawe
Nástupce	Sir Robert Smart
Narození	5. prosince 1801
Úmrtí	24. března 1895 (ve věku 93 let) Winchfield
Choť	Ann Best (od 1826) Sophia Elizabeth Hurt
Rodiče	Thomas Byam Martin a Catherine Fanshawe
Děti	Sir Richard Byam Martin, 5th Bt.
Příbuzní	Henry Byam Martin, Catherine Martin, Robert Fanshawe Martin a Elizabeth Martin (sourozenci) Henry Byam Martin (bratranec) Arthur Fanshawe (strýc) Thomas Byam Martin (strýc) Thomas Best (švagr)
Profese	námořní důstojník
Ocenění	velkokříž Řádu lázně
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Sir William Fanshawe Martin, 4. baronet (Sir William Fanshawe Martin, 4th Baronet Martin of Lockynge) (5. prosince 1801 – 24. března 1895) byl britský admirál. Pocházel z rodiny s tradiční službou u Royal Navy, do královského námořnictva vstoupil v dětském věku a již ve třiadvaceti letech dosáhl hodnosti kapitána. Sloužil v různých destinacích britské koloniální říše a v letech 1858–1859 zastával ve vládě funkci prvního námořního lorda. Aktivní kariéru završil jako vrchní velitel ve Středozemním moři (1860–1863) a v roce 1863 dosáhl hodnosti admirála.

Životopis

Křižník HMS Marlborough, vlajková loď admirála Williama Martina jako vrchního velitele ve Středomoří u břehů Gibraltaru (1860)

Narodil se jako starší syn velkoadmirála Thomase Byama Martina (1773–1854) a Catheriny, rozené Fanshawe. Do Royal Navy vstoupil v roce 1813, zpočátku sloužil ve Středomoří a u břehů Indie. Již v devatenácti letech byl poručíkem a počátkem 20. letech během peruánské války za nezávislost proslul ochranou britských obchodních lodí v Tichomoří. V roce 1824 byl povýšen na kapitána a sloužil v Lamanšském průlivu, po roce 1831 byl několik let mimo aktivní službu s polovičním platem. Po roce 1844 v hodnosti komodora sloužil u břehů Irska, později znovu v Lamanšském průlivu. V roce 1853 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a v letech 1853–1857 byl superintendantem loděnic v Portsmouthu. Poté byl jedním z lordů admirality a krátce také prvním námořním lordem (First Sea Lord, 1858–1859), v roce 1858 zároveň obdržel hodnost viceadmirála. Ve funkci prvního námořního lorda prosazoval zahájení výstavby pancéřových lodí. V letech 1860–1863 byl vrchním velitelem ve Středozemním moři na vlajkové lodi HMS Marlborough, která s výzbrojí 131 děl a posádkou o 1 100 mužích patřila k největším bitevním křižníkům Royal Navy. Jako nositel rytířského kříže Řádu lázně byl povýšen do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir (1861). Krátce poté po bratranci Siru Henry Martinovi (1801–1863) v roce 1863 zdědil titul baroneta a téhož roku dosáhl hodnosti admirála. Aktivní kariéru zakončil jako vrchní velitel v Plymouthu (1866–1869). Poté odešel do výslužby (1870) a v roce 1873 obdržel velkokříž Řádu lázně. Od roku 1878 až do smrti zastával čestnou funkci kontradmirála Spojeného království.

Poprvé se oženil v roce 1826 s Ann Best (†1836), dcerou významného právníka 1. barona Wynforda, lorda nejvyššího sudího pro věci trestní a civilní. S druhou manželkou (od roku 1838) Sophií Hurt měl jediného syna Richarda Martina (1841-1910), který byl posledním nositelem titulu baroneta.

Williamův mladší bratr Henry Byam Martin (1803–1856) byl též admirálem Royal Navy a proslul mimo jiné jako malíř. Nejmladší z bratrů Robert Fanshawe Martin (1805–1846) sloužil v armádě a v hodnosti podplukovníka zemřel v Indii.

Jeho švagr Thomas Best (1799–1863), syn 1. barona Wynforda, sloužil též u Royal Navy a dosáhl hodnosti viceadmirála.

Odkazy

Externí odkazy

• Admirál William Fanshawe Martin in: Encyclopedia Britannica dostupné online
• Admirál William Fanshawe Martin in: A Naval Biographical Dictionary dostupné online
• Admirál William Fanshawe Martin in: Dictionary of National Biography dostupné online