Wrangelův ostrov
| Wrangelův ostrov | |
|---|---|
 Pobřeží Wrangelova ostrova | |
 Wrangelův ostrov na mapě Ruska | |
  Wrangelův ostrov Ostrov na mapě Čukotského autonomního okruhu | |
| Stát |  Rusko |
| • Federální okruh | Dálněvýchodní |
| • Autonomní okruh | Čukotský |
| Topografie | |
| Rozloha | 7 670 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 71°14′ s. š., 179°24′ z. d. |
| Nejvyšší vrchol | Sovětskaja (1096 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 0 (1.1.2022) |
| Hustota zalidnění | 0 obyv./km² |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wrangelův ostrov (zastarale česky též Wranglův ostrov,[1] rusky Остров Врангеля) leží v Severním ledovém oceánu asi 140 km od severovýchodního pobřeží Ruska na rozhraní Čukotského a Východosibiřského moře. Dnes je teritoriálním územím Ruské federace, součástí Čukotského autonomního okruhu. Ostrov objevil v letech 1846–1850 anglický mořeplavec Henry Kellett. Při objevu využil informace ruského mořeplavce Ferdinanda Wrangela,[2] který na základě domorodých informací polohu tohoto ostrova předpověděl a po němž byl ostrov pojmenován.
Fauna a flora
[editovat | editovat zdroj]Wrangelův ostrov je živnou půdou pro lední medvědy, tuleně, mrože, lumíky a polární lišky. V letních měsících je navštěvován mnoha druhy ptáků. V blízkosti břehů lze vidět kytovce, jako jsou velryby grónské, velryby šedé a běluhy. Ostrovu se přezdívá Medvědí jesle, rodí se tu totiž víc ledních medvědů než na jakémkoliv jiném místě na světě.[3]
Wrangelův ostrov je poslední místo na světě, kde přežili již vyhynulí mamuti. Mamuti zde žili až do let 2500–2000 před naším letopočtem, žilo zde tehdy okolo 500–1000 jedinců.[4][5][6] V jejich DNA byly nalezeny mutace, které značí špatný stav populace.[7]
Ostrov a jeho okolní vody jsou od roku 1976 klasifikovány jako přírodní rezervace. Od roku 2004 je ostrov zapsán jako nejsevernější přírodní rezervace na seznam Světového dědictví UNESCO.[8]
Geografická charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Ostrov, jehož délka je 125 km, má rozlohu 7 670 km². Nejvyšším bodem ostrova je hora Sovětskaja vysoká 1 096 metrů. Wrangelův ostrov se nachází 500 kilometrů severně od polárního kruhu, nedaleko hranice věčného ledu. Sníh na ostrově zůstává v průměru 260 dní v roce a ledové mořské kry uvolní ostrov jen na několik málo týdnů. Průměrná teplota v lednu dosahuje −39 °C, v červenci 5 °C.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Raná historie
[editovat | editovat zdroj]Prvními obyvateli Wrangelova ostrova byli Paleoeskymáci, kteří se na ostrově usadili asi kolem roku 2200 před n. l.[9] Jedna neolitická osada byla nalezena na jižním pobřeží ostrova, kde byl na ploše více než 280 metrů čtverečních proveden archeologický výzkum. Během výzkumu bylo objeveno několik ohnišť a jáma obsahující kusy kostí mrožů, tuleňů, ptáků a ledních medvědů. Dále v této oblasti byly nalezne kostěné a kamenné předměty.[10] Domorodci si podle archeologických nálezů vystačili s mořskými živočichy.
Vědci si nejsou jisti, odkud Paleoeskymáci na Wrangelův ostrov dorazili. Ruští archeologové Nikolaj Dikov a Tasjan Tein, kteří tuto oblast studovali, zastávají názor, že kultura Wrangelova ostrova je aljašského původu. Podle Dikova mají kamenné nástroje nalezené na Wrangelově ostrově podobnosti s nástroji nalezenými v Grónsku i na Aljašce. Na druhou stranu se ale některé nástroje tak odlišují, že Dikov předpokládal, že obyvatelé Wrangelova ostrova měli kulturní výměnu s Kamčatkou.[10] Když Evropané ostrov objevili, nežili tam žádní původní obyvatelé.
První výpravy
[editovat | editovat zdroj]O existenci ostrova měli ruští objevitelé povědomí od poloviny 17. století na základě informací od domorodých Čukčů a aljašských Eskymáků. V roce 1707 se ostrov poprvé objevil na ruské mapě ruského objevitele Ivana Lvova. Na mapu ho také zanesl Michail Lomonosov, který u něho udělal poznámku, že není jisté, zda existuje. V roce 1764 ruský geodet Stěpan Andrejev, který zkoumal pobřeží východně od mysu Šelagskij, uvedl, že viděl pobřeží ostrova. Na základě zpráv geodeta Andrejeva a průzkumníka Nikolaje Daurkina, v roce 1823 popsal ruský cestovatel Ferdinand von Wrangel ostrov, zanesl ho správně do mapy, pokusil se ho najít, ale až k němu se nedostal.[11]
V roce 1845 se britský polární objevitel John Franklin vydal se svou výpravou objevit Severozápadní průjezd. Celá výprava se ale ztratila. V průběhu desetiletí bylo vypraveno 39 výprav, které měly Franklina nalézt. Jednu z těchto výprav vedl Brit Henry Kellett, který v roce 1849 zakotvil u dosud neznámého ostrova a pojmenoval ho podle své lodi Herald. Západně od objeveného ostrůvku viděl Wrangelův ostrov, nedoplul k němu, ale do svých map ho zanesl pod názvem Kellettova země. Prvním Evropanem, který pravděpodobně vstoupil na ostrov, byl německý velrybář Eduard Dallmann, který tam dorazil v roce 1866. V roce 1867 ostrov objevil americký velrybář Thomas Long, který nakreslil jeho obrys a pojmenoval ho Wrangelova země, protože znal Wrangelovy studie o předpokládaném ostrově. V roce 1879 se k ostrovu dostal americký kapitán George W. De Long, který v jeho blízkosti uvízl v sevření ledových ker. De Longova výprava skončila katastrofou a v roce 1881 se při hledání De Longa objevil u ostrova americký kapitán Calvin L. Hooper, který nařídil na ostrov poslat průzkumné oddíly, zda tam nenaleznou trosečníky z De Longovy výpravy. Neosídlený ostrov kapitán Hooper prohlásil za území USA.[12]
V roce 1911 k ostrovu připlul ruský ledoborec Vajgač a jeho posádka nad ostrovem vztyčila ruskou vlajku.[13]
V roce 1914 musela kanadská arktická expedice vedená polárníkem Vilhjalmurem Stefanssonem strávit na ostrově devět měsíců poté, co byla jejich loď Karluk rozdrcena ledem.
Přičlenění k Rusku
[editovat | editovat zdroj]V roce 1916 ruská vláda prohlásila Wrangelův ostrov za součást Ruska. V roce 1921 však Kanaďan Vilhjamur Stefansson poslal na ostrov pět kolonistů (jednoho Kanaďana, tři Američany a jednu Inuitku). Jediná přeživší z této expedice, Inuitka Ada Blackjack, byla zachráněna v roce 1923. Záchranná loď nechala na ostrově novou skupinu třinácti kolonistů (Inuité vedení americkým geologem Charlesem Wellsem). V roce 1924 vyslala vláda SSSR na Wrangelův ostrov dělový člun Rudý říjen pod velením hydrografa Davydova. Dne 20. srpna 1924 vztyčila posádka na ostrově sovětskou vlajku a evakuovala osadníky.
V roce 1925 byl do čela ostrovní správy jmenován Georgij Ušakov, který na Wrangelův ostrov dorazil v roce 1926 spolu s 58 kolonisty. Ušakov na ostrově založil osadu Ušakovskoje a prováděl detailní průzkum ostrova. Od 20. let 20. století se občas v americkém tisku objevoval názor, že podle mezinárodního práva by ostrov měl patřit Spojeným státům (tato kontroverze se tam nazývala Wrangle over Wrangler Island).
V roce 1948 byla na ostrov dovezena malá skupina domestikovaných sobů a byl zde zřízen kolchoz pro chov sobů. V 50. a 60. letech 20. století byly na ostrově vybudovány dvě malé osady – Zvezdny a Perkatkun. Také zde bylo vybudováno několik vojenských objektů. V 80. letech začala sovětská armáda ostrov opouštět. V roce 1992 byla uzavřena radarová stanice a na ostrově zůstala obydlená jediná osada Ušakovskoje, která byla ale téměř prázdná. V roce 2011 žil na ostrově poslední stálý obyvatel – šaman Grigorij Kaurgin, který odmítal ostrov opustit.[14]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Wrangelův ostrov nemá stálou populaci. Dočasnou populaci tvoří meteorologové, rezervní personál a armáda.
Od roku 1976 na ostrově pracují zaměstnanci Státní přírodní rezervace Ostrov Wrangel.
V roce 2010 byla v opuštěné osadě Ušakovskoje postavena nová meteorologická stanice.[15] Na stanici pracuje rotačně 6 zaměstnanců.
V roce 2014 byla v zaniklé osadě Ušakovskoje zřízena nová ruská arktická vojenská základna – Polární hvězda.[16][17]
Ostrov v literatuře
[editovat | editovat zdroj]- V románu Oceánem na kře ledové (1890) od Julese Verna je popisován Wrangelův ostrov jako vysoká aktivní sopka a hrdinové románu kolem něj proplouvají na unášené ledové kře.
- V románu V proudech ledového oceánu (1979) od Toma Wittgena je Wrangelův ostrov jedním z cílům americké arktické expedice.
- V knižní sérii Nástroje smrti od americké autorky Cassandry Clareové je ostrov několikrát zmiňován a část série se odehrává na něm.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Polární stanice na ostrově (2014) -
Ruská vojenská základna Polární hvězda na ostrově (2014) -
Kaple pro ruské vojáky na ostrově (2014) -
Osada Ušakovskoje (2013) -
Řeka Sovětskaja (2019) -
Pobřeží ostrova (2010)
.jpg?lang=cs)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SJOMUŠKIN, Tichon Zacharovič. Žil jsem na Čukotce. 8. vyd. Český Těšín: SPN - Státní pedagogické nakladatelství, 1962. 407 s. S. 15.
- ↑ KUNSKÝ, Josef. Objevy polárních končin. 1. vyd. Praha: Ing. Mikuta, 1946.
- ↑ Odlehlý Wrangelův ostrov skrývá poklady arktické divočiny. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER [cit. 2022-12-11]. Dostupné online. ISSN 1213-9017.
- ↑ Radiocarbon Dating Evidence for Mammoths on Wrangel Island
- ↑ Consensus Dating of Remains from Wrangel Island
- ↑ Mammoths' extinction not due to inbreeding, study finds
- ↑ https://phys.org/news/2020-02-scientists-resurrected-wrangel-island-mammoth.html - Scientists resurrected a Wrangel Island mammoth's mutated genes
- ↑ Přírodní rezervace na ostrově Wrangel [online]. Světového dědictví UNESCO. [cit. 2016-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-19.
- ↑ Holocenní mamuti na aljašských ostrovech. Vesmír [online]. VESMÍR [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
- ↑ a b NUTTALL, Mark. Encyclopedia of the Arctic. [s.l.]: Routledge 2306 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-78680-8. (anglicky) Google-Books-ID: Swr9BTI_2FEC.
- ↑ Wrangel Island | island, Russia | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROSSE, Irving C. (Irving Collins). The First Landing on Wrangel Island: With Some Remarks on the Northern Inhabitants. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ МАГИДОВИЧ, И. П.; МАГИДОВИЧ, В. И. Очерки по истории географических открытий. 4. vyd. [s.l.]: Просвещение, 1985.
- ↑ На острове Врангеля нашли единственного жителя - потомка древней династии колдунов. Пятый канал [online]. 2011-10-27 [cit. 2022-12-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Монтаж новой метеостанции на острове Врангеля — Новости и события — Пресс-центр — Росгидромет. www.meteorf.ru [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-23.
- ↑ Военные ВВО открыли "Полярную звезду" на острове Врангеля в Арктике. РИА Новости [online]. 20141022T0502 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Военная база "Полярная звезда" открыта на острове Врангеля в Арктике - ВПЕРЁД, РОССИЯ! Новостной патриотический сайт - медиаплатформа МирТесен. ВПЕРЁД, РОССИЯ! Новостной патриотический сайт - МирТесен [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-20. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wrangelův ostrov na Wikimedia Commons
