Zákon
Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárnou mocí. V právních státech s dělbou moci je tato nejčastěji zastoupena (parlamentem). Pokud jde o právní sílu, jsou zákony nadřazeny podzákonným předpisům (vyhláškám a nařízením), avšak podřízeny Ústavě a ústavním zákonům a jim naroveň postaveným mezinárodním smlouvám. V případě, že zákon nebo některá jeho ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem, může zákon nebo jeho část zrušit Ústavní soud.
Obsah zákona
[editovat | editovat zdroj]Zákony obsahují především právní normy, tedy závazná pravidla chování (určitou výjimkou jsou např. deklarativní zákony o dějinách). Z hlediska oblasti právní úpravy není zákonodárce, s výjimkou ústavních norem, ničím[1] omezen, může tedy normovat kteroukoli oblast společenských vztahů, aniž by k tomu potřeboval zvláštní zmocnění. Jestliže však zákon provádí právní předpis vyšší právní síly, tedy ústavu, označuje se jako prováděcí zákon. Obecně platí, že povinnosti lze fyzickým a právnickým osobám ukládat pouze zákonem; podzákonným předpisem tak lze činit, pouze existuje-li k tomu zvláštní zákonné zmocnění (v takovém případě je sám zákon prováděn). Ukládání některých povinností, například placení daní a poplatků, je však vyhrazeno zákonu.[2]
Nejstarší platné zákony
[editovat | editovat zdroj]Česko
[editovat | editovat zdroj]Mezi nejstarší platné zákony[zdroj?!] na území České republiky patří například:
- zákon č. 61/1918 Sb., jímž se ruší šlechtictví, řády a tituly
- zákon č. 255/1921 Sb., kterým se zavádí 24 hodinové počítání času
- zákon č. 179/1924 Sb., o zrušení svěřenství
- zákon č. 54/1946 Sb., o letním čase
- zákon č. 148/1949 Sb., o Národní galerii v Praze
- zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový
- zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
- zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
Statistika
[editovat | editovat zdroj]Česko
[editovat | editovat zdroj]V letech 1918–2002 bylo v Československu a následně v České republice vydáno 4114 zákonů, z nichž bylo v roce 2002 platných 2470. Zákon měl k tomuto roku průměrně 17 paragrafů a zabíral 3,5 strany formátu Sbírky zákonů.[3]
Ústavy v jiných zemích
[editovat | editovat zdroj]Ústavy a zákony se v různých zemích liší.
- Ústava Kazachstánu – ústava používaná v Kazachstánu;
- Ústava Československé socialistické republiky – ústava používaná v Československu;
- Ústava Slovenské republiky – ústava používaná na Slovensku;
- Lucemburská ústava – ústava používaná v Lucembursku;
- Ústava Indie – ústava používaná v Indii;
- Turecká ústava – ústava používaná v Turecku, příklad: advokátní kancelář v Istanbulu;
- Ústavy Čínské lidové republiky – ústava používaná v Číně;
- Ústava Ukrajiny – ústava používaná na Ukrajině.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PAVLÍČEK, Václav, a kol. Ústavní právo a státověda. 1. díl. Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3. S. 246–247.
- ↑ Např. čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
- ↑ CVRČEK, František: Základní kvantitativní parametry českého právního řádu. Právník, 2006, roč. 145, č. 6, s. 434-450.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu legislativní akt na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo zákon ve Wikislovníku- „Legislativní svinstvo“, odborný termín (Lidové noviny, 31. 12. 2009)
- Spočítejme zákony. Ale jak? (Archivováno 4. 1. 2014 na Wayback Machine.)
