Přeskočit na obsah

Zdislava (okres Liberec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdislava
Náves s hasičskou zbrojnicí
Náves s hasičskou zbrojnicí
Znak městyse ZdislavaVlajka městyse Zdislava
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
Pověřená obecČeský Dub
Obec s rozšířenou působnostíLiberec
(správní obvod)
OkresLiberec
KrajLiberecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel269 (2024)[1]
Rozloha9,80 km²[2]
Katastrální územíZdislava
Nadmořská výška425 m n. m.
PSČ463 53
Počet domů121 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa úřadu městyseZdislava 3
463 53 Zdislava
ouzdislava@volny.cz
StarostaZbyněk Fetr
Oficiální web: www.mestyszdislava.cz
Zdislava
Zdislava
Další údaje
Kód obce564541
Kód části obce192562
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdislava (německy Schönbach[4]) je městys v okrese LiberecLibereckém kraji. Městys leží v Podještědí, asi dvanáct kilometrů západně od Liberce v údolí Zdislavského potoka pod Ještědsko-kozákovském hřbetem. Žije v něm 269[1] obyvatel. Obec se nachází v Euroregionu Nisa a Mikroregionu Podještědí.

Střed obce se Zdislavským potokem a sochou svatého Jana Nepoumckého
Zdislavský Kostel svatého Jana Křtitele

Ves je poprvé zmiňována roku 1364 pod jménem Krásný Potok (Schönbach). Podle místní kroniky byl prvním domem v obci kovárna (dnešní dům čp. 28), kde se dolovala železná ruda. Mezi nevýznamnější události obce patří návštěva císaře Josefa II. roku 1766. Roku 1870 vznikl sbor dobrovolných hasičů. Roku 1900 byla zprovozněna železniční trať Teplice–Liberec se zastávkou ve Zdislavě. V roce 1906 získala obec znak a status městyse. Současný název dostala roku 1946 podle Zdislavy z Lemberka. V sedmdesátých letech 20. byla Zdislava přičleněna k sousední obci Křižany, ovšem v roce 1990 se opět osamostatnila. Od 19. října 2016 je Zdislava opět městysem.[5] Autorem nového znaku a vlajky je heraldik Stanislav Kasík.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 048 932 883 842 843 754 739 439 376 350 290 233 245 245 282
Počet domů 177 182 183 185 186 188 189 180 101 97 60 113 101 111 121
Železniční zastávka Zdislava

Kromě silničního spojení na okolní obce Jítrava a Křižany prochází obcí železniční trať Liberec – Česká Lípa. Nachází se zde také železniční zastávka Zdislava. Autobusovou dopravu zajišťuje dopravce ČSAD Liberec.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Ke konci 18. století Zdislava byla poutním místem, díky obrazu Panny Marie, který měl údajně zázračnou sílu a byl umístěn v kapli stojící na místě, jemuž se říká U Obrázku. Jiné zdroje hovoří o tom, že se jednalo o sochu Panny Marie z roku 1700, čemuž nasvědčují písemnosti z roku 1780.

  • Ludmila Zelenková (1873–1950) česká legionářka, spisovatelka, činovnice Červeného kříže, statkářka
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  5. Rozhodnutí předsedy PS č. 48k stanovení obce Zdislava městysem
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VINKLÁT, Pavel. Podještědí. Liberec: Okresní úřad Liberec a Sdružení obcí „Podještědí“, 2001. ISBN 80-902887-0-7. 
  • BOHÁČ, Zdeněk. Poutní místa v Čechách. Praha: Debora, 1995. 286 s. ISBN 80-85923-07-6. S. 278–279. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]