Chrpa luční
 Chrpa luční | |
|---|---|
.jpg?lang=cs) Chrpa luční (Centaurea jacea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | chrpa (Centaurea) |
| Binomické jméno | |
| Centaurea jacea L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chrpa luční (Centaurea jacea) je vysoká, vytrvalá, modře kvetoucí rostlina, nejběžnější chrpa rostoucí téměř po celém území České republiky.
Výskyt
Hranice přirozeného výskytu tohoto druhu probíhá na západě Evropy ve Španělsku a Francii, na severu v půli Skandinávie, na jihu v severní Itálii, Balkánem a Ukrajinou a na východě sahá až po Ural. Druhotně byl tento druh zavlečen do Severní a Jižní Ameriky, Střední Asie a Japonska. V České republice se nachází téměř na celém území, ve větší míře především v termofytiku a mezofytiku, na Šumavě roste až do výšky 1000 m n. m.
Je světlomilnou rostlinou bez výrazného ekologického vyhranění. Jejími obvyklými stanovišti jsou místa se suššími i vlhčími půdami které mají dostatek živin a jsou neutrální až slabě kyselé. Vyrůstá poměrně hodně na loukách, pastvinách, mezích, podél cest v příkopech i na ruderalizovaných místech. Je diagnostickým druhem lučních společenstev svazů Arrhenaterion a Molinion.[2][3]
Popis
Vytrvalá rostlina s hranatou lodyhou, která vyrůstá z tlustého, vytrvalého oddenku a dosahuje do výše 50 až 120 cm. Je přímá nebo vystoupavá a často v horní polovině řídce rozvětvená, porostlá na omak drsnými, tmavě zelenými, dosti variabilními listy. Spodní, 5 až 20 cm dlouhé a rostoucí v růžici, jsou kopinaté, zúžené v řapík, po obvodu dlouze zubaté a při kvetení již většinou zaschlé. Horní, postupně se zmenšující, jsou přisedlé, vejčitého až kopinatého tvaru a po obvodu celistvé nebo peřenolaločnaté až peřenoklané.
Na koncích větví odbočujících z hlavní lodyhy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou velké květní úbory o průměru asi 4 cm s pěticípými růžovými až růžově fialovými, vzácně i bílými květy. Uprostřed terče vyrůstají trubkovité protandrické květy, které mají pět tyčinek a pestík. Okrajové paprskovité květy jsou zvětšené a převážně neplodné (nemají pestíky nebo tyčinky). Kulovitý až vejčitý zákrov je víceřadý se světle hnědými listeny. Ty mají na koncích zřetelně oddělené, namnoze vyduté, okrouhlé přívěsky s blanitými okraji; u středních zákrovních listenů jsou přívěsky dlouhé 4 mm.
Vykvétá od července do září. Opylována je včelami, motýly a dalším hmyzem, neopylené květy se mohou opylit i autogamicky. Plodem je obvejčitá a mírně zploštělá, světlá, velice lehká nažka bez chmýří, pouze někdy s úzkým límečkovitým lemem. Po uzrání se zákrov, který dosud nažky chránil, rozloží a vítr semena rozfouká.[2][3][4]
Včelařství
Chrpa luční je podobně jako jiné chrpy výborná nektarodárná i pylodárná rostlina. Kvete dlouho a to až do podzimu. Nektarium chrupy vyprodukuje za 24 hodin 0,42 mg nektaru s cukernatostí 45 %.[5] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,19 mg.[5] Kromě nektaru poskytují včelám množství pylu bohatého na dusíkaté látky. Včely jej sbírají v šedých rouskách po celý den.
Druhový med chrpy je vzácný. Je jantarově zbarvený, jemné vůně a příjemné chuti, a krystalizuje v hrubých krystalech.[5]
Taxonomie
Chrpa luční (Centaurea jacea) je součásti skupiny druhů Centaurea jacea agg. Rozlišení taxonů uvnitř skupiny je náročné a někdy ne dost přesné. Do hry zde vstupuje i snadné křížení, tím vznikají složité hybridní populace a dochází ke vzniku vícenásobných kříženců. Do této skupiny je řazeno více než 10 taxonů z nichž většina roste v jižní Evropě a mezi odborníky není plná shoda, který z nich je druh, poddruh nebo hybrid.
Podle novějších zdrojů se v ČR chrpa luční vyskytuje ve dvou platných poddruzích:
- chrpa luční pravá (Centaurea jacea L. subsp. jacea),
- chrpa luční úzkolistá (Centaurea jacea L. subsp. angustifolia) Gremli.
Podle starších pramenů byly za poddruhy chrpy luční považovány ještě:
- chrpa luční ostroperá (Centaurea jacea L. subsp. oxylepis) (W. et Gr.) Haye která je v současnosti hodnocená jako samostatný druh chrpa ostroperá,
- chrpa luční hřebenitá (Centaurea jacea L. subsp. subjacea) u které byl prokázán hybridní původ (kříženec Centaurea jacea × Centaurea macroptilon).[6][7][8]
-
Přisedlé listy -
Zákrov s ještě nerozvitými květy -
Uprostřed trubkovité, po okraji paprskovité květy -
Opylování broukem pestrokrovečníkem
Odkazy
Reference
- ↑ BioLib.cz – Centaurea jacea (Chrpa luční) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-02-17]. Dostupné online.
- ↑ a b HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Chrpa luční [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.07.2007 [cit. 2013-02-17]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Chrpa luční [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 24.11.2009 [cit. 2013-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Flora of North America: Centaurea jacea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 34.
- ↑ KARÁSEK, Jakub. DP: Morfologická plasticita chrpy luční [online]. Jihočeská univerzita, PřF, Katedra botaniky, České Budějovice, rev. 29.04.2010 [cit. 2013-02-17]. Dostupné online.
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic [online]. Preslia č. 84, Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, rev. 2012 [cit. 2013-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et al. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2013-02-17]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chrpa luční na Wikimedia Commons