Chrpa

Chrpa
	Chrpa třepenitá (Centaurea phrygia)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hvězdnicotvaré (Asterales);
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae);
Podčeleď	bodlákové (Carduoideae);
Rod	chrpa (Centaurea); L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrpa (Centaurea) je rozsáhlý rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých, zahrnující v různých zdrojích 350–730 druhů. Rozšířen je především v Evropě, ve Středomoří a v jihozápadní Asii. V České republice se v 21. století vyskytuje více než 20 druhů chrp (a řada menších taxonů a kříženců)^[1], z nichž některé jsou zdomácnělými archeofyty či neofyty. Patří k determinačně nejobtížnějším skupinám rostlin, především kvůli rozsáhlému křížení, a ani jeho celkové systematické pojetí není dosud definitivně ustáleno.

Taxonomie

Rod patří v rámci čeledi hvězdnicovitých do podčeledi Carduoideae, tribu Cardueae a subtribu Centaureineae, kde jsou jeho blízkými příbuznými například rody světlice (Carthamus), parcha (Rhaponticum), chrpinka (Crupina), srpovník (Klasea) nebo srpice (Serratula). Patří k taxonomicky a determinačně k nejobtížnějším skupinám rostlin a pojetí rodu se v průběhu lidského poznání proměňovalo. V současné taxonomii je rod členěn do tří podrodů, jež lze brát i jako samostatné rody: podrod Lopholoma zahrnuje 80–100 druhů s velkými úbory a výrazně členěnými listy (u nás chrpa čekánek); podrod Cyanus má 40–50 druhů s převážně modrými květy, celistvými listy a třásnitým lemem listenů (v ČR 4 modře kvetoucí druhy); a konečně nejobsáhlejší podrod Centaurea zahrnuje několik stovek druhů v celé škále morfologického bohatství rodu. Vyčleněny do samostatných rodů byly fylogenetickými studiemi nynější rody Rhaponticoides a Psephellus (chrpinec), naopak jiné i morfologicky odlišné rody byly do něho vřazeny, mimo jiné rod benedikt (Cnicus) se známým zástupcem benediktem lékařským (Cnicus benedictus, v aktuální platné taxonomii Centaurea benedicta).^[2]^[3]

Evolučně patří chrpy k poměrně mladým rostlinám; odhaduje se, že k rozdělení tří podrodů došlo zhruba před 15 miliony let v miocénu, zatímco jednotlivé recentní druhy vznikaly až během klimatických výkyvů ve čtvrtohorách.^[2]

Rozšíření a ekologie

Vývojovým centrem rodu je Přední Asie (Turecko, Zakavkazí, Írán), hlavní oblasti diverzity chrp dále zahrnují oblast Středomoří a Střední Asii.^[2] Střední Evropa leží již na okraji jejich hlavního areálu, jednotlivé zástupce ale najdeme v celé Evropě včetně Skandinávie a Britských ostrovů. Méně se vyskytují v subsaharské Africe a na Sibiři. V nových oblastech se mnohé druhy často invazně šíří.^[1]

Chrpy jsou zásadně světlomilné rostliny, vyrůstají tedy převážně na otevřených lokalitách jako jsou louky, stepi, pastviny, meze, kamenité svahy a náspy, lesní lemy a světliny, okraje cest apod., mnohé též na ruderálních stanovištích.^[4] Některé druhy jsou plevelnými rostlinami v polních kulturách. Vzhledem k obsahu nektaru v květech patří k dobrým medonosným rostlinám.

Popis

Zástupci rodu chrpa jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, mimo území ČR též polokeře a vzácně i keře. Listy jsou v chudé přízemní růžici (za květu často již odumřelé) a střídavě na lodyhách; mohou být jednoduché nebo bohatě členěné. Květenstvím jsou úbory, které vyrůstají jednotlivě nebo shloučeně na koncích větévek, skládají se pouze z trubkovitých květů fialové, modré, žluté či bílé barvy. Lůžko úboru je štětinaté, bez plevek. Zákrovní listeny jsou střechovitě uspořádané, s rozmanitě utvářenými přívěsky, které mohou být různě dlouhé a různě nasazené, celokrajné nebo třásnité, někdy proměněné v ostny; podoba zákrovních listenů a jejich přívěsků je důležitým determinačním znakem. Květy jsou oboupohlavné, po okrajích úboru jalové, cizosprašné; opylovány jsou hmyzem. Plody jsou nažky s paprsčitým chmýrem, někdy i bez chmýru.^[5]

Základní chromozómové číslo x nabývá hodnot 7–12, velmi častá je polyploidie, především diploidie a tetraploidie. Chrpy jsou rostliny s poměrně velkou vnitrodruhovou variabilitou, zástupci jednotlivých podrodů se mezi sebou navíc snadno kříží, a to i zpětně, za vzniku hybridních rojů velmi obtížně rozpoznatelných jedinců s přechodnými morfologickými znaky.^[2]

Vybraní zástupci

Druhy původní v české květeně

chrpa čekánek (Centaurea scabiosa)
chrpa Erdnerova (C. erdneri), v ČR ohrožený druh (C3)
chrpa horská (C. montana), v ČR silně ohrožený druh (C2)
chrpa chlumní (C. triumfetti), v ČR ohrožený druh (C3)
chrpa latnatá (C. stoebe)
chrpa luční (C. jacea)
chrpa měkká (C. mollis), v ČR kriticky ohrožená (C1)
chrpa modrá (ch. polní, C. cyanus), naturalizovaný archeofyt, jako polní plevel dosti ustupuje
chrpa ostroperá (C. oxylepis)
chrpa parukářka (C. pseudophrygia)
chrpa třepenitá (C. phrygia), v ČR silně ohrožená (C2)
chrpa úzkoperá (C. stenolepis), v ČR silně ohrožená (C2)

Ostatní druhy, v ČR přechodně zplaňující

benedikt lékařský (Centaurea benedicta, syn. Cnicus benedictus), Středomoří a jihozápadní Asie, pěstován jako léčivka
chrpa černá (C. nigra), původní v západní Evropě a na Britských ostrovech
chrpa černající (C. nigrescens), Alpy a Balkán
chrpa kraňská (C. carniolica), Alpy a Balkán
chrpa maltská (C. melitensis), Středomoří
chrpa rozkladitá (C. diffusa), jihovýchodní Evropa a západní Asie
chrpa sikavice (C. calcitrapa), původní ve Středomoří
chrpa žlutá (C. solstitialis), od Středomoří po Střední Asii
chrpa žlutokvětá (C. macrocephala), původem z Kavkazu

Chrpa luční (Centaurea jacea)
Chrpa sikavice (Centaurea calcitrapa)
Chrpa žlutá (C. solstitialis)
Chrpa žlutokvětá (C. macrocephala)
Chrpa chlumní (C. triumfetti)
Centaurea atropurpurea

Význam

Některé druhy jsou používány a šlechtěny jako okrasné rostliny, např. chrpa modrá jako letnička nebo chrpa žlutokvětá jako trvalka, také v plnokvětých či různobarevných kultivarech.^[6] Lze je používat též k řezu. Jejich medonosnost je využívána včelaři k produkci medu.

Reference

↑ ^a ^b Živa – O chrpách podruhé – přehled našich druhů a taxonomické novinky (Petr Koutecký). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d Živa – Chrpy – botanická noční můra? O jejich diverzitě, systematice a hybridizaci (Petr Koutecký). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.
↑ Centaurea L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.
↑ KAPLAN, Zdeněk. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2660-6. S. 965–1116.
↑ Štěpánek J. & Koutecký P. (2004): Centaurea L. – chrpina, chrpa. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 426–448, Academia, Praha.
↑ CENTAUREA CYANUS L. – chrpa modrá / nevädza poľná | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-12-24]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu chrpa na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo chrpa ve Wikislovníku

Přehled taxonů v české květeně na pladias.cz

Chrpy na BioLibu

[:1-1] Živa – O chrpách podruhé – přehled našich druhů a taxonomické novinky (Petr Koutecký). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.

[:0-2] Živa – Chrpy – botanická noční můra? O jejich diverzitě, systematice a hybridizaci (Petr Koutecký). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.

[3] Centaurea L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.

[klíč-4] KAPLAN, Zdeněk. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2660-6. S. 965–1116.

[5] Štěpánek J. & Koutecký P. (2004): Centaurea L. – chrpina, chrpa. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 426–448, Academia, Praha.

[6] CENTAUREA CYANUS L. – chrpa modrá / nevädza poľná | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-12-24]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]