Antonín Jan z Nostic
| Antonín Jan z Nostic-Rienecku | |
|---|---|
 Rodový erb Nosticů | |
| Nejvyšší zemský hofmistr Českého království | |
| Ve funkci: 24. červenec 1708 – 1732 | |
| Panovník | Josef I., Karel VI. |
| Předchůdce | Arnošt Josef z Valdštejna |
| Skutečný tajný rada | |
| Ve funkci: 1716 – ? | |
| Panovník | Karel VI. |
| Nejvyšší maršálek Českého království | |
| Ve funkci: 1706 – 1708 | |
| Panovník | Josef I. |
| Předchůdce | František Antonín Berka z Dubé |
| Nástupce | Jan Václav z Gallasu |
| Nejvyšší dvorský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 1. září 1695 – 1708 | |
| Panovník | Leopold I., Josef I. |
| Předchůdce | Karel Maxmilián Lažanský z Bukové |
| Nástupce | Jeroným IV. z Colloredo-Waldsee |
| Císařský vyslanec ve Švédsku | |
| Ve funkci: 1684 – 1689 | |
| Panovník | Leopold I. |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1677 – ? | |
| Panovník | Leopold I. |
| Narození | 1652 nebo 1659 |
| Úmrtí | 30. října 1736 |
| Místo pohřbení | Sokolov |
| Choť | Marie Terezie z Herbersteinu |
| Rodiče | Jan Hartvík z Nostic Eleonora z Lobkovic |
| Děti | Karel Josef |
| Zaměstnání | politik, diplomat |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Jan hrabě z Nostic-Rienecku (německy Anton Johann Graf von Nostitz-Rieneck; 1652 – 30. října 1736) byl český šlechtic z hraběcího rodu Nosticů z Rokytnice a Nosticů z Rienecku. Vlastnil rozsáhlé statky v Krušnohoří a v okolí Prahy. Původně působil jako diplomat, poté zastával desítky let nejvyšší úřady v zemské správě Českého království.
Původ a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako starší syn hraběte Jana Hartvíka z Nostic (1610–1683), zakladatele linie Nosticů z Rienecku mocenského a majetkového vzestupu rodu v 17. století, a jeho první manželky Eleonory Lobkovicové, ovdovělé hraběnky Berkové z Dubé († 1681). V roce 1677 byl jmenován císařským komořím a získal nižší úřad v české dvorské kanceláři.
Po otcově smrti (1683) zdědil rozsáhlý majetek v Čechách i v Německu (hrabství Rhieneck v dnešním Bavorsku) a jako říšský hrabě získal nabídku ke vstupu do diplomatických služeb. V letech 1684–1689 byl císařským vyslancem ve Švédsku. Ve Stockholmu za vlastní peníze zakoupil 133 historických listin odvezených z Prahy švédskými vojsky v roce 1648 a daroval je stavovskému archivu[1]. V letech 1695–1708 byl nejvyšším dvorským sudím, po smrti svého nevlastního bratra Františka Antonína Berky z Dubé převzal i hodnost nejvyššího maršálka Českého království (1706–1708). Svou kariéru završil dlouholetým působením ve funkci českého nejvyššího hofmistra (1708–1732)[2]. Z pozice svých postů v zemské správě byl též členem sboru královských místodržících a v roce 1716 byl jmenován skutečným tajným radou, důležitou ceremoniální úlohu měl při korunovaci Karla VI. českým králem v Praze v roce 1723.[3] Mimo jiné zastával i čestnou hodnost chebského purkrabího.
Majetkové poměry a rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1683 zdědil po otci významné majetkové celky v Krušnohoří a východně od Prahy. V Krušných horách vlastnil panství Falknov (nynější Sokolov), Kraslice a Jindřichovice, na sever od Prahy mu patřila panství Pakoměřice a Měšice. V krátkém mezidobí po otcově úmrtí a před svým odjezdem na diplomatickou misi do Švédska navštívil statky v západních Čechách, ve Falknově a Kraslicích potvrdil městská privilegia, na Kraslicku se snažil udržet těžbu stříbra a železné rudy, podporoval také rozvoj živností.
I když měl na svých statcích k dispozici několik sídel (zámky ve Falknově, Jindřichovicích nebo Pakoměřicích), s ohledem na výkon funkcí v zemské správě pobýval převážně v Praze, kde byl jeho sídlem Nostický palác na Maltézském náměstí. Diplomatickou službou i výkonem státních úřadů náročných na reprezentaci se značně zadlužil, což jej nakonec vedlo k prodeji panství Kraslice, které bylo nejvzdálenější z českých statků. Za 291 000 zlatých je v roce 1723 koupil dolnorakouský vládní rada Karel von Schmidlin, který však přecenil své finanční možnosti a kvůli nedodržení podmínek kupní smlouvy se Kraslice v roce 1729 vrátily zpět do majetku Antonína Jana Nostice, tehdy zároveň došlo ke sloučení kraslického panství s Jindřichovicemi.[4] Z pozůstalosti svého nevlastního bratra hraběte Františka Antonína Berky, který byl posledním mužským potomkem starobylého českého rodu Berků z Dubé, zdědil v roce 1706 panství Jablonné v Podještědí, které však krátce poté prodal.
Jeho manželkou byla hraběnka Marie Terezie z Herbersteinu († 1742), dcera císařského důstojníka Jana Ferdinanda hraběte z Herbersteinu (1640–1675) ze staré rakouské rodiny. Tímto sňatkem se stal mimo jiné švagrem polního maršála a neapolského místokrále hraběte Wiricha Filipa z Daunu (1669–1741). Jediným potomkem Antonína Jana Nostice byl syn Karel Josef (1681-1703), který zemřel v mládí. Dědicem majetku se tak později stal synovec František Václav (1697–1765).
Ve věku osmdesáti let rezignoval na zemské funkce (1732), zemřel o čtyři roky později, 30. října 1736 a byl pohřben v rodinné hrobce v kapucínském klášteře v Sokolově. Svého syna Karla Josefa přežil o 33 let.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KOTĚŠOVEC, Václav: Kraslická kronika; Domažlice, 2006 ISBN 80-86125-71-8 s. 55
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999) ISBN 80-7185-259-7
- ↑ VÁCHA, Štěpán a kol.: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Praha, 2009 ISBN 978-80-7432-002-6
- ↑ KOTĚŠOVEC, Václav: Kraslická kronika; Domažlice, 2006 ISBN 80-86125-71-8 s. 56
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BAKEŠ, Martin: Diplomatická mise jako nejistá investice. Antonín Jan Nostic u stockholmského královského dvora (1685-1690); Český časopis historický 3/2015; Praha, 2015 s. 714–747
- BAKEŠ, Martin: Diplomatem v půlnoční zemi. Zástupci Habsburků ve Švédském království mezi lety 1650 a 1730; Academia, Praha, 2020 680 s. ISBN 978-80-200-3040-5
- KUBEŠ, Jiří a kol.: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1
