Bechyně
| Bechyně | |
|---|---|
 Bechyňské náměstí s kostelem sv. Matěje | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Bechyně |
| Obec s rozšířenou působností | Tábor (správní obvod) |
| Okres | Tábor |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°17′43″ s. š., 14°28′5″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 4 838 (2024)[1] |
| Rozloha | 21,29 km²[2] |
| Nadmořská výška | 406 m n. m. |
| PSČ | 391 65 |
| Počet domů | 1 048 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 11 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | nám. T. G. Masaryka 2 391 65 Bechyně posta@mestobechyne.cz |
| Starosta | Mgr. Štěpán Ondřich[4] |
| Oficiální web: www | |
  Bechyně | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 552054 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bechyně (německy Bechin, Beching nebo Bechingen) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, devatenáct kilometrů jihozápadně od Tábora na soutoku Smutné a Lužnice. Žije zde přibližně 4 800[1] obyvatel.
Město je známé výrobou keramiky a lázněmi. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název města je odvozen z osobního jména Bech ve významu Bechova hora, tvrz apod. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Behin (1167), Bechinensis (1216), „in prov. Bechinensi“ (1295), Bechingen (1306), Beching (1307), Bechina (1352–1405), Bechynye (1398), Bechinie (1414), „oblehl hrad Bechyni“ (1428), na Bechyni (1424, 1508), Bechyně (1615), Bechyn (1654) a Bechynie (1678).[5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Prostor dnešního města byl osídlen již od pravěku. V místech pozdějšího zámku pravděpodobně existovalo opevněné hradiště už na přelomu starší a střední doby bronzové a později snad i v době halštatské a laténské.[6] Při rekonstrukci náměstí v roce 2011 našli archeologové množství keramiky a keltské osídlení z období prvního století před naším letopočtem.[7]
V 9. století bylo na ostrožně nad řekou vybudováno slovanské hradiště, které se podle Kosmovy kroniky stalo správním centrem kraje označeného jako provincia Bechin.[6] První písemná zmínka o zdejším osídlení z roku 1167 uvádí bechyňského arcidiakona Dětleba.[8]
V roce 1268 místo získal král Přemysl Otakar II., který se zde rozhodl postavit svůj hrad. V 80. letech 13. století zde byl založen františkánský klášter.
Jan Lucemburský pak v roce 1323 v podhradí založil město.
Po roce 1340 se v držení Bechyně střídaly různé šlechtické rody – Šternberkové, Bechyňové z Lažan, Švamberkové i Rožmberkové a jako poslední Paarové Nejvýznamnější majitelé Bechyně přitom byli Šternberkové (na které upomínají náhrobní kameny v klášterním kostele) a poté ve druhé polovině 16. století Rožmberkové. V té době došlo k významnému rozvoji města a k přestavbě původního hradu na renesanční zámek.
Do roku 1776 byla Bechyně krajským městem Bechyňského kraje, pak přišel úpadek na město okresní a postupná ztráta významu.
Od 15. století ve městě vzkvétalo také hrnčířství, které zde založilo keramickou tradici. První keramická dílna tu vznikla koncem 19. století. V roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách, která dodnes funguje a nadále se v ní vyučuje. Sami žáci této školy produkovali keramiku, jež se stávala ceněným zbožím a výrobky z období secese jsou dodnes vyhledávané mezi sběrateli.[9]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]V katastrálním území Bechyně je přírodní památka a evropsky významná lokalita – koryto řeky Lužnice.[10]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 2 994 | 2 816 | 2 709 | 2 714 | 2 754 | 2 725 | 2 742 | 2 746 | 4 818 | 5 067 | 5 689 | 6 151 | 5 931 | 5 278 | 4 870 |
| Počet domů | 435 | 445 | 456 | 445 | 470 | 506 | 588 | 657 | 723 | 745 | 787 | 950 | 982 | 1 040 | 1 048 |
Městská správa
[editovat | editovat zdroj]Části města
[editovat | editovat zdroj]Městské symboly
[editovat | editovat zdroj]Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. června 1998.[13]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Keramický závod
[editovat | editovat zdroj]Keramická tradice města se píše od 16. století, kdy se ve městě rozvíjelo hrnčířství a kamnářství. Klasickou střešní krytinu „bechyňské háky“ lze ještě dnes spatřit na některých domech. V roce 1884 byla ve městě otevřena první česká keramická škola na území Rakousko-Uherska.[14] Ve východní části města (Na Libuši) stojí od roku 1961 továrna na sanitární keramiku Jihočeská keramika (JIKA). V roce 1991 do firmy kapitálově vstoupila společnost Schweizer Keramik Holding AG Laufen. Bechyňský a znojemský závod patří nyní pod firmu Laufen CZ se sídlem v Praze.[15][16]
Lázně Bechyně
[editovat | editovat zdroj]Místní lázně, jejichž tradice sahá do první poloviny 17. století, se specializují na léčbu a rekondici pohybového ústrojí s využitím slatiny z nedalekých Blat.
Pivovar Keras
[editovat | editovat zdroj]V roce 2018 zde byl založen pivovar s názvem Keras.[17]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Město stojí na křižovatce silnic II/122 a II/135. Končí v něm železniční trať Tábor–Bechyně, na které ve městě jsou zastávka Bechyně zastávka a stanice Bechyně. Jihovýchodně od města se nachází Letiště Bechyně.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Zámek Bechyně – V 16. století nechal Petr Vok z Rožmberka přestavět původně gotický hrad na své hlavní, nejmilejší a tehdy ještě mládenecké sídlo, reprezentativní renesanční zámek, kde se také později (14. února 1580) oženil s Kateřinou z Ludanic. Po smrti staršího bratra Viléma z Rožmberka, zdědil Petr Vok celé rožmberské panství (do kterého náležela i Bechyně), Vok však kromě panství zdědil také dluhy po bratru Vilémovi. Proto nedobrovolně obětoval v roce 1596 Bechyni rodu Šternberků, aby smazal dluhy. Po Šternbercích vlastnil zámek téměř dvě staletí rod Paarů. V současné době zámek patří Josefu Šťávovi. Komplex bechyňského zámku je veřejně přístupný a prohlídková expozice představuje především historicky nejvýznamnějšího majitele panství Petra Voka z Rožmberka. V bývalém zámeckém pivovaru byla pobočka Alšovy jihočeské galerie, od roku 2021 se nachází v ulici Novodvorská[18]. V bývalé zámecké sýpce, dnes Výstavní prostor Zámecká sýpka je umístěna expozice Vladimíra Preclíka.
- Městské opevnění
- Františkánský klášter; v interiéru zaujme vzácná sklípková klenba a náhrobní kameny držitelů Bechyně. Okolo kláštera jsou terasovité klášterní zahrady s výhledem do údolí Lužnice. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, vévodící skále nad Lužnicí, byl postaven v roce 1491 a byl řešen jako síňové dvoulodí s obdélným, polygonálně uzavřeným presbytářem..
- Dominantou Masarykova náměstí s řadou historických domů je děkanský kostel svatého Matěje. Kostel vznikl na přelomu 13. a 14. století a dnešní podobu získal po přestavbě v roce 1740. Uprostřed náměstí je lípa T. G. Masaryka z roku 1918. Před kostelem se nalézá socha svatého Jana Nepomuckého.
- Hřbitovní kostel svatého Michaela s barokní eliptickou centrálou nechal postavit ve druhé polovině 17. století Jan Norbert ze Šternberka. Poblíž kostela upomíná na zaniklou židovskou komunitu ve městě bývalý židovský hřbitov s náhrobky z druhé poloviny 17. století.
- Synagoga – 1. července 2006 v ní bylo otevřeno vůbec první české Muzeum turistiky.[19]
- Výklenková kaple svatého Antonína se nachází na pravém břehu Lužnice u Zářečského mostu.
- Na levém břehu Lužnice, nedaleko Zářečského mostu, jsou umístěna kamenná boží muka.
- Další kamenná boží muka zasvěcená svaté Anně se nalézají na Táborské ulici, u silnice k Větrovu, pod zámkem.
- Na Zářečských schodech se nachází výklenková kaple.
- Na křižovatce ulic Písecká a Fáberova, na vyvýšeném návrší, se nalézá kaple.
.jpg?lang=cs)
- Železobetonový most, nazývaný Bechyňská duha, překlenul v roce 1928 hluboké údolí Lužnice ve výšce 50 metrů nad řekou. Dodnes je používán v silniční i železniční dopravě. Most je dlouhý 203 metrů, jeho šíře je 8,90 metrů. Rozpětí oblouku je 90 metrů. Projekt vypracoval E. Viktora a vlastní stavbu realizovala firma inž. Hlava a dr. Kratochvíl.[20]
- Pomník padlým zhotovil Jan Vítězslav Dušek.[21]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Město disponuje sportovním stadionem s dětským a plaveckým bazénem a je vyhledáváno vodáky (Lužnice s přítoky – říčka Smutná a Židova strouha) a turisty díky okolní přírodě.
- V květnu 2014 byla na levém břehu řeky Lužnice asi 1 km po jejím proudu směrem od města Bechyně oficiálně otevřena zajištěná cesta (via ferrata).[22]
- Přes Bechyni vede 55 km dlouhá turistická Stezka údolím Lužnice Toulavou, která jako první v Česku získala evropský certifikát Leading Quality Trails Best of Europe.[23][24][25]
- V blízkém sousedství bechyňského zámku je obora o rozloze 140 hektarů, ve které se chovají daňci a mufloni.[26]
- Hasičské muzeum s unikátní sbírkou staré hasičské techniky bylo v roce 2001 přestěhováno z původního umístění v bývalé synagoze v Široké ulici do budovy muzea na náměstí Tomáše Garrigua Masaryka. Od roku 2019 se nachází v nově zrekonstruované budově bývalého zemědělského výkupu vedle autobusového nádraží.[27][28]
- V roce 1903 vybudoval František Křižík (1847–1941) jednu z prvních elektrifikovaných železnic v Rakousko-Uhersku, elektrickou dráhu Tábor – Bechyně. Nostalgické vyhlídkové jízdy původní soupravy se konají v letní turistické sezóně.
- Na bohatou divadelní tradici města, kde se již v roce 1855 hrálo ochotnické divadlo, navazují divadelní přehlídky Kulturního domu. V Kulturním domě je i Galerie u Hrocha, Městská knihovna a pivnice Kulturák. V Bechyni se konaly a konají každoroční divadelní přehlídky:
- Z Bechyně pochází osmý a desátý ministr financí ČR Miroslav Kalousek (* 1960), spoluzakladatel politické strany TOP 09.
- V USA v Minnesotě leží městečko se stejným názvem „Bechyn“. Dodnes se hrdě hlásí k českému původu a každoročně pořádají tzv. „Bechyn Czechfest“. Na něm se společně setkávají a společně udržují dávné tradice. Jde o živou komunitu, která o své činnosti nezapomíná informovat i na webu a sociálních sítích.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
-
Táborská ulice -
Mlýn -
Lázně Běchyně -
Bechyňská základní škola -
Nová radnice -
Městské opevnění -
Hláska Kohoutek -
Kulturní dům a knihovna
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Z ustavujícího jednání zastupitelstva města Bechyně. m.mestobechyne.cz [online]. mestobechyne.cz, 2022-10-21 [cit. 2022-10-21]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Bechyně, s. 43.
- ↑ a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Bechyně, s. 31–32.
- ↑ KÁNDLOVÁ, Lucie. Na náměstí v Bechyni objevili archeologové keltské chaty i s pecí [online]. iDNES.cz, 2011-6-6 [cit. 2012-07-20]. Dostupné online.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Bechyně – zámek, s. 17.
- ↑ Bechyně: výrobní družstvo, keramické závody [online]. Antikpraha.cz [cit. 2024-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Evropsky významné lokality. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Bechyně [online]. 1998-06-04 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Keramické školy: Střední uměleckoprůmyslová škola, Bechyně [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online.
- ↑ Společnost JIKA [online]. [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
- ↑ Výrobní závody. www.laufen.cz [online]. [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
- ↑ Pivovar Keras Bechyně. www.minipivo.cz [online]. [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
- ↑ MLSOVÁ, Ludmila. Muzeum keramiky v Bechyni stěhují do nové budovy, bude otevřené celoročně. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2020-12-04 [cit. 2022-03-04]. Dostupné online.
- ↑ HAVELKA, Jan. Turista. Září 2006, roč. XLV, čís. 5, s. 7. ISSN 0139-5467.
- ↑ KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj. turistika, památky, historie. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 211.
- ↑ POCHE, Emanuel a kolektiv. Umělecké památky Čech. Díl 1 (A/J). Praha: Academia, 1977. 644 s. S. 48.
- ↑ Via Ferrata Bechyně. www.ferratabechyne.cz [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Stezka údolím Lužnice. www.toulava.cz [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
- ↑ 1. stezka Toulavy - Stezka údolím Lužnice. www.jiznicechy.cz [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Stezku údolím Lužnice zařadili mezi evropskou špičku, jako první z Česka. iDNES.cz [online]. 2019-12-05 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Obůrka. www.panstvi-bechyne.cz [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Hasičské muzeum. Město Bechyně [online]. 2015-05-05 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Obrazem: Hasičské muzeum v Bechyni finišuje s rekonstrukcí. Táborský deník. 2018-07-28. Dostupné online [cit. 2022-03-03].
- ↑ a b c d Bechyně (Obec, nadř. celek Jihočeský kraj, okr. Tábor, Jihočeský kraj, Česká republika). www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Bechyně, Faustování, NP. www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ FAUSTOVÁNÍ • dílna nejen pro loutkáře [online]. nipos.cz [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Bechyňské Divadlo v trávě. Česká televize [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Bechyni ovládla přehlídka dětských divadelních souborů Bechyňské jaro. České Budějovice [online]. 2013-04-12 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Galerie Bechyně na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bechyně na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Bechyně ve Wikislovníku
Bechyně ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Bechyně v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Bechyně z ptačí perspektivy na YouTube
- Historické fotografie města
- Server Bechyňsko
