Grand Prix Itálie 1955

Grand Prix Itálie 1955
7.. závod v sezóně 1955
Detaily závodu
Datum	11. září 1955
Oficiální název	XXVI Gran Premio d'Italia
Místo	Autodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie
Délka trati	10,000 km
Délka závodu	50 kol, 500,000 km
Pole position
Pilot	Juan Manuel FangioMercedes
Čas	2:46,5
Nejrychlejší kolo
Pilot	Stirling MossMercedes
Čas	2:46,9 (v 21. kole)
Stupně vítězů
První	Juan Manuel FangioMercedes
Druhý	Piero TaruffiMercedes
Třetí	Eugenio CastellottiFerrari

Grand Prix Itálie (XXVI Gran Premio d'Italia) byla 7. závodem sezóny 1955, který se konal 11. září 1955 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil, potřetí v řadě, Juan Manuel Fangio na voze Mercedes. Poprvé se jelo na celé délce okruhu včetně klopených zatáček vysokorychlostního okruhu. Piero Taruffi druhým místem zajistil pro Mercedes 5. double v historii.

Scuderia Ferrari přijela na domácí Grand Prix Itálie se šesti vozy, se dvěma vozy Lancia D50 a Ferrari 555. Lancia po smrti Alberta Ascariho ukončila závodní činnost a dokumentaci vozu D50 předala Enzo Ferrarimu. Ale poté, co byly zrušeny Grand Prix Německa, která se měla konat před závodem v Monze, podzimní Grand Prix Švýcarska a Španělska, neměli piloti Ferrari šanci zasáhnout do boje o titul. Nejlépe postavení, Maurice Trintignant a Giuseppe Farina, ztráceli přes deset bodů na druhého Stirlinga Mosse. Pro Farinu navíc závod skončil po kvalifikaci, jeho vůz Lancia měl problémy s pneumatikami na nově vybudovaném oválu s klopenými zatáčkami. Ferrari se nakonec rozhodl do závodu z bezpečnostních důvodů oba vozy Lancia nenasadit. Mercedes přivezl čtyři vozy pro již jistého mistra světa Fangia, Mosse, Taruffiho a Klinga. Pro Mercedes to bylo poslední představení ve formuli 1, k velkému zklamání konstruktéra Neubauera. Záměr Mercedesu, připomenutí značky a propagační akce ke zvýšení odbytu vozů, byl však splněn.

Kvalifikace nejlépe vyšla stříbrným šípům, kteří obsadili kompletně první řadu v pořadí Juan Manuel Fangio, Stirling Moss, Karl Kling, druhá patřila domácím pilotům Farinovi a Castellottimu. Nejlépe odstartoval Fangio, který v závodě nedal nikomu šanci a krom jediného kola, vedl po celou dobu závodu. Tím kdo ho vystřídal ve vedení byl jeho týmový kolega Moss, kterého během závodu provázela smůla, nejprve v 19, kole musel do boxu s rozbitým sklem, poté ho potrápil motor, který jej vyřadil definitivně v 27. kole. Také další Mercedes s Klingem za volantem, postihl problém s převodovkou a tak reputaci Mercedesu zachraňoval Fangio a z devátého místa startující Piero Taruffi, jenž dokázal dojet na druhém místě. Až třetí místo zbylo na Ferrari, které za bouřlivého povzbuzování domácích tifosi dovezl do cíle Eugenio Castellotti. Juan Manuel Fangio jen potvrdil svůj třetí titul mistra světa.

Kvalifikace

Poř.	No.	Jezdec	Konstruktér	Čas	Ztráta
1	18	Juan Manuel Fangio	Mercedes	2:46.5	—
2	16	Stirling Moss	Mercedes	2:46.8	+0.3
3	20	Karl Kling	Mercedes	2:48.3	+1.8
4	4	Eugenio Castellotti	Ferrari	2:49.6	+3.1
5	2	Nino Farina	Lancia	2:49.9	+3.4
6	36	Jean Behra	Maserati	2:50.1	+3.6
7	28	Roberto Mieres	Maserati	2:51.1	+4.6
8	10	Luigi Villoresi	Lancia	2:51.6	+5.1
9	14	Piero Taruffi	Mercedes	2:51.8	+5.3
10	30	Luigi Musso	Maserati	2:52.1	+5.6
11	32	Peter Collins	Maserati	2:55.3	+8.8
12	12	Umberto Maglioli	Ferrari	2:55.4	+8.9
13	42	Harry Schell	Vanwall	2:55.5	+9.0
14	6	Mike Hawthorn	Ferrari	2:56.2	+9.7
15	8	Maurice Trintignant	Ferrari	2:56.3	+9.8
16	34	Carlos Menditeguy	Maserati	2:58.4	+11.9
17	44	Ken Wharton	Vanwall	2:59.5	+13.0
18	22	Hermano da Silva Ramos	Gordini	2:59.8	+13.3
19	26	Jacques Pollet	Gordini	2:59.9	+13.4
20	40	John Fitch	Maserati	3:03.1	+16.6
21	38	Horace Gould	Maserati	3:05.2	+18.7
22	24	Jean Lucas	Gordini	3:15.9	+29.4
DNS	46	Luigi Piotti	Arzani-Volpini-Maserati
Zdroj:^[1]

Závod

48. Grand Prix
17. vítězství Juana Manuela Fangia
9. vítězství pro Mercedes
19. vítězství pro Argentinu
3. vítězství pro vůz se startovním číslem 18

Poř.	No.	Jezdec	Konstruktér	Počet kol	Čas/Odstoupení	Pořadí na startu	Body
1	18	Juan Manuel Fangio	Mercedes	50	2:25:04.4	1	8
2	14	Piero Taruffi	Mercedes	50	+0.7	9	6
3	4	Eugenio Castellotti	Ferrari	50	+46.2	4	4
4	36	Jean Behra	Maserati	50	+3:57.5	6	3
5	34	Carlos Menditeguy	Maserati	49	+1 kolo	16	2
6	12	Umberto Maglioli	Ferrari	49	+1 kolo	12
7	28	Roberto Mieres	Maserati	48	+2 kola	7
8	8	Maurice Trintignant	Ferrari	47	+3 kola	15
9	40	John Fitch	Maserati	46	+4 kola	20
10	6	Mike Hawthorn	Ferrari	38	Převodovka	14
Ret	20	Karl Kling	Mercedes	32	Převodovka	3
Ret	30	Luigi Musso	Maserati	31	Převodovka	10
Ret	38	Horace Gould	Maserati	31	Zavěšení	21
Ret	16	Stirling Moss	Mercedes	27	Motor	2	1¹
Ret	26	Jacques Pollet	Gordini	26	Motor	19
Ret	22	Hermano da Silva Ramos	Gordini	23	Palivový systém	18
Ret	32	Peter Collins	Maserati	22	Zavěšení	11
Ret	42	Harry Schell	Vanwall	7	Zavěšení	13
Ret	24	Jean Lucas	Gordini	7	Motor	22
Ret	44	Ken Wharton	Vanwall	0	Vstřikování	17
DNS	2	Nino Farina	Lancia		Kolo	5
DNS	10	Luigi Villoresi	Lancia		Kolo	8
DNS	46	Luigi Piotti	Arzani-Volpini-Maserati		Motor
Zdroj:^[2]

Nejrychlejší kolo

Stirling Moss - Mercedes- 2:46.9

3. nejrychlejší kolo Felipe Massi
9. nejrychlejší kolo pro Mercedes
4. nejrychlejší kolo pro Velkou Británii
3. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 16

Vedení v závodě

Kola	km	Jezdec	%
1. – 7. kolo	70 km	Juan Manuel Fangio	14%
8. kolo	10 km	Stirling Moss	2%
9. – 50. kolo	420 km	Juan Manuel Fangio	84%

Postavení na startu

Zajímavosti

v závodě debutovali Jean Lucas, Luigi Piotti
V závodě se představily poprvé vozy Ferrari D50, Gordini T32, Arzani-Volpini Special
Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 17 vítězství
Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 18 pole positions
Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 24 podium

Pole position	Vítězství	Nej. kolo

Juan Manuel Fangio	Juan Manuel Fangio	Stirling Moss
Mercedes W196	Mercedes W196	Mercedes W196
2'46.5	2:25'04.4	2'46.9
216.216 km/h	206.792 km/h	215.698 km/h

Průběžné pořadí po závodě

Pohár jezdců

	Pořadí	Jezdec	Body
	1	Juan Manuel Fangio	40 (41)
	2	Stirling Moss	23
3	3	Eugenio Castellotti	12
1	4	Maurice Trintignant	11 1⁄3
1	5	Nino Farina	10 1⁄3
Zdroj: ^[3]

*	Stát	Body
1	Argentina Argentina	51
2	Itálie Itálie	42,6
3	USA	24
4	Velká Británie	23
5	Francie Francie	17,3
6	Německo Německo	6
7	Belgie Belgie	3

Reference

↑ 1955 Italian GP Qualification [online]. [cit. 2020-07-14]. Dostupné online.
↑ 1955 Italian Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 November 2014.
↑ Italy 1955 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.

Externí odkazy

[1] 1955 Italian GP Qualification [online]. [cit. 2020-07-14]. Dostupné online.

[2] 1955 Italian Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 November 2014.

[3] Italy 1955 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.

[1]

1

[2]

[3]

6. Mistrovství světa Formule 1 / 1955

Argentina • Monako • Indy 500 • Belgie • Nizozemsko • Velká Británie • Itálie

Závody nezapočítávané do Mistrovství světa Nový Zéland • Buenos Aires • Valentino • Pau • Glover Trophy • Lavant Cup • Bordeaux • BRDC • Napoli • ď Albi • Curtis Trophy • Cornwall MRC Formula 1 • London Trophy • Daily Record Trophy • RedeX Trophy • Daily Telegraph Trophy • International Gold Cup • Avon Trophy • Syrakusy