Mistr Toruňské madony
| Mistr Toruňské madony | |
|---|---|
| Narození | 2. tisíciletí |
| Úmrtí | 14. století |
| Povolání | sochař |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mistr Toruňské madony byl gotický sochař krásného slohu, který pravděpodobně vyšel ze svatovítské stavební huti v Praze a působil koncem 14. století. Je autorem Toruňské madony, vytvořené kolem roku 1390 a zničené nebo odcizené během války roku 1944.
Toruňská madona
[editovat | editovat zdroj]Toruňská madona je opuková polychromovaná socha Madony, vysoká 115 cm, původně umístěná na konzole s postavou Mojžíše ve františkánském kostele Panny Marie na Starém Městě v Toruni. Socha byla odvezena roku 1944 před příchodem Rudé armády na neznámé místo do Německa, kde se ztratila nebo byla zničena. Kopii sochy vytvořil roku 1956 sochař Witold Marciniak a je umístěna na původní konzole.
Socha Toruňské madony představuje dobře definovanou samostatnou linii Madon krásného slohu, která vychází z pražské sochařské huti Petra Parléře. Oproti až manýristické a kompozičně radikálnější Krumlovské madoně má tento typ Madon konzervativnější a méně obměňované kompoziční schéma. Ústředním bodem sochy je jablko, které Marie podává dítěti. Tento optický střed je zdůrazněn mohutnými a hlubokými záhyby drapérie, které ho obkružují. Hlavními výtvarnými rysy těchto Madon jsou vyvážená hmota figury komponovaná na střední osu, uzavřená přibližně ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, široká a vysoká koruna a drobnější postava dítěte. Nejvýznamnějším rozdílem, kterým se tato skupina Madon liší od typu Krumlovské madony, je porušení principu kontrapostu – břemeno (dítě) je vždy nad volnou pokrčenou nohou.[1]
Pro český původ svědčí zejména souvislost s českým gotickým malířstvím konce 14. století, zejména se Svatovítskou madonou a okruhem děl Mistra Třeboňského oltáře a také se sochařskými portréty vytvořenými v Parléřově stavební huti pro katedrálu sv. Víta. Export českých uměleckých děl na polské území podléhající Řádu německých rytířů je doložen dokumenty. Z některých indicií vyplývá, že s autory krumlovské a toruňské řady soch krásného slohu by mohli být ztotožněni synové Petra Parléře z druhého manželství, Václav a Jan.[2]
V pozdějším období došlo k částečnému mísení obou linií Krásných madon a stírání rozdílů. Příkladem jsou Šternberská nebo Vratislavská madona.[3] Vratislavskou madonu Kutal považuje za zástupce třetího samostatného typu madon.[4] Té je podobná např. Madona z Wetzlaru nebo Madona z Horbu.
Příbuzná díla
[editovat | editovat zdroj]
- Madona ze sbírky Thewaldt, Rheinisches Landesmuseum, Bonn[5][6]
- Konzola s postavou Mojžíše, Toruň
- Šternberská madona
- Vratislavská madona
- Modlící se Kristus (kolem 1390), původně kostel sv. Jana Křtitele, Toruň, nyní zámecké museum Malbork
- Madona z Amiens, Muzeum umění Budapešť
- Madona z Benátek, Kunstmuseum Düsseldorf[7]
- Madona z Horbu
- Madona z Wetzlaru, Museum Kassel
- Madona s dítětem, st. Nicolai, Junge-Altar, Stralsund [8]
- Madona z Velkého Boru u Horažďovic[9]
- Madona františkánského kláštera v Salcburku
- Pieta z kostela sv. Alžběty ve Vratislavi
- Pieta z kostela sv. Barbory, Staré město, Krakov
- sv. Kateřina, Muzeum Poznaň
-
Vratislavská madona -
Madona ze Straubingu (1440) -
Šternberská Madona, Muzeum umění Olomouc -
Madona z Horbu (1420)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 112-124
- ↑ Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 123-124
- ↑ Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 122
- ↑ Albert Kutal, K otázkám parléřovského sochařství, Sborník FF Brněnské univerzity, F 17, 1973, s. 81
- ↑ Madona ze sbírky Thewaldt. www.mainpost.de [online]. [cit. 2015-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-12.
- ↑ Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen, 1974 (obr. 5-7)
- ↑ Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen, 1974 (obr. 422)
- ↑ Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen, 1974 (obr. 55)
- ↑ Madona z Velkého Boru u Horažďovic
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Monika Jakubek-Raczkowska, Uwagi o znaczeniu tzw. Pięknych Madonn w sztuce i religijności państwa zakonnego w Prusach, „Acta Universitatis Nicolai Copernici”, Zabytkoznawstwo i Konserwatorstwo XL, Toruń 2011, s. 39–94
- M. Jakubek-Raczkowska: Die Einflüsse Böhmens auf die gotische Skulptur im Ordensland Preußen. Ein Überblick im Lichte der neusten Forschungen. In: J. Fajt und A. Langer (Hrsg.): Kunst als Herrschaftsinstrument: Böhmen und das Heilige Römische Reich unter den Luxemburgern im europäischen Kontext. Berlin 2009, S. 550-563
- Homolka J: K jednomu motivu krásných Madon (Zu einem Motiv der Schönen Madonnen) In: Acta historiae artis Slovenica 6 (2001) S. 5-12
- Homolka J: Die Parler und der schöne Stil 1350-1400. Köln 1978
- Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen. Herkunft, Entfaltung, Umkreis. Berlin, New York 1974
- Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972
- Wilhelm Pinder: Zum Problem der "Schönen Madonnen" um 1400. In: Jahrbuch der Preußischen Kunstsammlungen 44, Berlin 1923