Přeskočit na obsah

Třída Tripartite

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Tripartite
Céphée (M 652)
Céphée (M 652)
Obecné informace
UživateléNizozemské královské námořnictvo
Francouzské námořnictvo
Belgické námořnictvo
Bulharské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Lotyšské námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Typminolovka
Lodě40
Osudaktivní (2020)
Předchůdcetřída Circé
Nástupcetřída Vulcain
Technické údaje
Výtlak535 t (standardní)
605 t (plný)
Délka51,6 m
Šířka8,96 m
Ponor3,5 m
Pohon1 diesel, 2 elektromotory
Rychlost15 uzlů
Dosah3000 nám. mil při rychlosti 12 uzlů
Posádka49
Výzbroj1× 20mm kanón
2× 12,7mm kulomet (2×1)
RadarDecca 1229
SonarDUBM 21B

Třída Tripartite je třída minolovek, vyvinutých ve spolupráci Francie, BelgieNizozemska. Celkem bylo postaveno 40 jednotek této třídy. Dalšími uživateli třídy se stalo Bulharsko, Indonésie, Lotyšsko a Pákistán.

Každá z trojice spolupracujících zemí stavěla své vlastní trupy. Francie do nich dodávala část elektroniky a minolovné prostředky, Belgie zbylou elektroniku a Nizozemsko pohonný systém. Celkem bylo postaveno 40 jednotek této třídy. Nizozemsko postavilo 15 jednotek třídy Alkmaar[1], Belgie 10 jednotek třídy Aster[2] a Francie 11 jednotek třídy Éridan.[3] Další dvě minolovky byly postaveny pro Indonésii a dvě pro Pákistán.[4][5]

Jednotky třídy Tripartite:

Jméno Zákazník Spuštěna Vstup do služby Osud
Éridan (M 641) Francie 7. března 1979 14. dubna 1984 Vyřazena 13. června 2018.
Cassiopée (M 642) Francie 26. září 1981 5. května 1984 Vyřazena 1. července 2022.
Andromède (M 643) Francie 22. května 1982 19. října 1984 Aktivní.
Pégase (M 644) Francie 23. dubna 1983 30. května 1985 Aktivní.
Orion (M 645) Francie 6. února 1985 14. ledna 1986 Vyřazena 1. července 2023.
Croix du Sud (M 646) Francie 6. února 1985 14. listopadu 1986 Aktivní.
L'Aigle (M 647) Francie 8. března 1986 1. července 1987 Aktivní.
Lyre (M 648) Francie 15. listopadu 1986 16. prosince 1987 Aktivní.
Persée (M 649) Francie 19. března 1988 4. listopadu 1988 Vyřazena 8. července 2009.
Sagittaire (M 650) Francie 14. ledna 1995 2. dubna 1996 Náhrada za stejnojmenné plavidlo prodané Pákistánu, aktivní.
Aster (M 915) Belgie 29. června 1984 16. prosince 1985 Aktivní.
Bellis (M 916) Belgie 22. února 1985 13. srpna 1986 Aktivní.
Crocus (M 917) Belgie 6. srpna 1986 5. února 1987 Aktivní.
Dianthus (M 918) Belgie 18. dubna 1986 18. srpna 1987 Dne 28. srpna 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Capricorne (M 653), aktivní.
Fuchsia (M 919) Belgie 21. listopadu 1986 20. března 1988 Dne 29. května 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Céphée (M 652), aktivní.
Iris (M 920) Belgie 19. června 1987 3. října 1988 Dne 28. března 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Verseau (M 651), vyřazena 2010.
Lobelia (M 921) Belgie 3. února 1988 10. května 1989 Aktivní.
Myosotis (M 922) Belgie 4. října 1988 14. prosince 1989 Vyřazena v březnu 2004, zařazena bulharským námořnitvem jako Tsibar (32), aktivní.
Narcis (M 923) Belgie 20. června 1989 30. března 1991 Aktivní.
Primula (M 924) Belgie 8. července 1990 12. června 1991 Aktivní.
Alkmaar (M 850) Nizozemsko 18. května 1982 28. května 1983 Vyřazena 15. května 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Rūsiņš (M08).
Defzijl (M 851) Nizozemsko 30. října 1982 17. srpna 1983 Vyřazena 19. června 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Visvaldis (M07).
Dordrecht (M 852) Nizozemsko 12. června 1981 16. listopadu 1983 Vyřazena 5. července 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Tālivaldis (M06).
Haarlem (M 853) Nizozemsko 9. července 1983 12. dubna 1984 Vyřazena 29. listopadu 2011.
Harlingen (M 854) Nizozemsko 9. července 1983 12. dubna 1984 Vyřazena 1. ledna 2003, zařazena lotyšským námořnictvem jako Imanta (M04).
Scheveningen (M 855) Nizozemsko 2. prosince 1983 18. července 1984 Vyřazena 1. ledna 2003, zařazena lotyšským námořnictvem jako Viesturs (M05).
Maasluis (M 856) Nizozemsko 5. května 1984 12. prosince 1984 Vyřazena 9. května 2011. Dne 14. října 2020 zařazena bulharským námořnictvem jako Mesta (31).[6]
Makkum (M 857) Nizozemsko 23. února 1985 13. května 1985 Aktivní.
Middelburg (M 858) Nizozemsko 22. listopadu 1986 10. prosince 1986 Vyřazena 14. prosince 2011.
Hellevoetsluis (M 859) Nizozemsko 22. listopadu 1986 20. února 1987 Vyřazena 14. října 2011. Dne 14. října 2020 zařazena bulharským námořnictvem jako Struma (33).[6]
Schiedam (M 860) Nizozemsko 26. dubna 1986 9. července 1986 Aktivní.
Urk (M 861) Nizozemsko 4. října 1986 10. prosince 1986 Vyřazena 22. června 2022.
Zierikzee (M 862) Nizozemsko 4. října 1986 7. května 1987 Aktivní.
Vlaardingen (M 863) Nizozemsko 10. prosince 1988 15. března 1989 Vyřazena 27. března 2024.
Willemstad (M 864) Nizozemsko 27. ledna 1989 20. září 1989 Aktivní.
Pulau Rengat (711) Indonésie 27. srpna 1987 26. března 1988 Původně postavena pro nizozemské královské námořnictvo jako Vlaardingen (M 863) a v 1985 před dokončením prodána Indonésii, aktivní.
Pulau Rupat (712) Indonésie 27. srpna 1987 26. března 1988 Původně postavena pro nizozemské královské námořnictvo jako Willemstad (M 864) a v 1985 před dokončením prodána Indonésii, aktivní.
Munsif (166) Pákistán 1988 27. července 1989 Původně postavena pro francouzské námořnictvo jako Sagittaire (M 650). V září 1992 ji získalo pákistánské námořnictvo jako Munsif (166), aktivní.
Muhafiz (167) Pákistán 1995 8. září 1996 Aktivní.
Mujahid (168) Pákistán 1997 9. července 1998 Aktivní.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Záď minolovky Cassiopée s minolovnými prostředky PAP 104 (v popředí) a Double Eagle

Trup lodí je z nemagnetických materiálů; tvoří ho polyesterová pryskyřice zesílená skelnými vlákny. Sonar je typu DUBM 21B a navigační radar Decca 1229. K ničení min, které sonar objeví, slouží především dva ponorné prostředky PAP 104. Ty mohou operovat až do hloubky 80 metrů. Na palubě je též vlečné odminovací zařízení a dekompresní komora pro potápěče. Obrannou výzbroj tvoří, u francouzských jednotek, jeden 20mm kanón a dva 12,7mm kulomety. Plavidla ostatních námořnictev nesou odlišnou výzbroj. Lodě pohání jeden diesel typu Brons-Werkspoor RUB 215 V12 o výkonu 1860 bhp, pohánějící jeden lodní šroub se stavitelnými lopatkami. Manévrovací schopnosti zlepšuje jedno příďové dokormidlovací zařízení HOLEC. Nejvyšší rychlost je 15 uzlů. Dosah činí 3000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.

Modernizace

[editovat | editovat zdroj]

Tři minolovky lotyšského námořnictva modernizuje společnost ECA Group. Dosavadní minolovný systém nahradí systém UMIS mimo jiné využívající kombinaci podvodních dronů, typ A18-M pro detekci a kombinací dronů Seascan Mk.2 a K-STER C pro identifikaci a likvidaci. Modernizované minolovky mají být dodány v letech 2021, 2023 a 2024.[7]

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
BelgieBelgie Belgie
BulharskoBulharsko Bulharsko
FrancieFrancie Francie
IndonésieIndonésie Indonésie

Indonéské námořnictvo – Roku 1985 získalo dvě minolovky původně rozestavěné pro Nizozemsko.

LotyšskoLotyšsko Lotyšsko

Lotyšské námořnictvo – V letech 2000–2004 získalo pět původně nizozemských minolovek.

NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
PákistánPákistán Pákistán

Pákistánské námořnictvo – Roku 1992 získalo jedno plavidlo od Francie.

  1. ÉRIDAN minehunters (1984 - 1996, 1987 - 1988 / 1997) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ASTER minehunters (1985-1991) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ALKMAAR minehunters (1983 - 1989) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. PULAU RENGAT coastal minehunters (1988) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MUNSIF minehunters (1989/1992, 1996-1998) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Bulgarian Navy procures two minehunters from the Netherlands [online]. Navalnews.net, rev. 2020-10-19 [cit. 2020-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-22. (anglicky) 
  7. ECA Group to modernize three mine countermeasures vessels of Latvian Navy [online]. Navyrecognition.com, rev. 2020-09-29 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]