Cyril Horáček mladší

Cyril Horáček
Cyril Horáček
Narození	20. ledna 1896; Praha
Úmrtí	12. října 1990 (ve věku 94 let) nebo 12. října 1970 (ve věku 74 let)
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy; 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	právník
Rodiče	Cyril Horáček
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Cyril Horáček mladší (20. ledna 1896, Praha – 12. října 1990^[1]^[2]) byl český právník, statistik a vysokoškolský pedagog. Jeho otcem byl významný český právník, národohospodář a politik Cyril Horáček starší. Jeho dcerou byla geografka a indoložka Cyrila Horáčková-Marková.^[3]

Život a dílo

V letech 1915–1920 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po jejím absolvování pracoval na ministerstvu obchodu. Roku 1922 se habilitoval v oboru statistiky, o dva roky později pak v oboru ústavního práva. Roku 1928 se stal mimořádným profesorem, o deset let později byl jmenován řádným profesorem. Za první republiky byl členem Státní rady statistické.^[4] Po obnovení výuky na vysokých školách po druhé světové válce obsadil jednu ze tří profesorských stolic v oboru ústavního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a pro akademický rok 1947/48 byl zvolen jejím děkanem.^[5] Následující akademický rok zastával funkci proděkana. Na právnické fakultě vyučoval do roku 1950.^[6] V penzi se věnoval uspořádání pozůstalosti po svém otci, jehož zápisky a vzpomínky předal Národnímu archivu v 60. letech.^[7]

Reference

↑ http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/HOR%C3%81%C4%8CEK_Cyril_20.1.1896-12.10.1990
↑ https://karolinum.cz/data/clanek/5209/PHS_47_2_0153.pdf
↑ MIKULA, Stanislav. Zemřela Cyrila Marková. Informace ČGS. 2018, čís. 1, s. 77.
↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach československých právníků: životopisný slovník čs. právníků, kteří působili v umění, vědě, krásném písemnictví a politice od Karla IV. počínaje až na naše doby. Praha: vlastním nákladem autora, 1930. S. 146.
↑ MALÝ, Karel; SOUKUP, Ladislav. Československé právo a právní věda v meziválečném období (1918-1938) a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1718-3. S. 162.
↑ PETRÁŇ, Josef (ed.). Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1990. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. S. 383.
↑ SMUTNÝ, Zdeněk. Prof. JUDr. Cyril Horáček, politik a národohospodář. Diplomová práce, vedoucí: Eduard Kubů. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2016. S. 10.

[1] ttp://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/HOR%C3%81%C4%8CEK_Cyril_20.1.1896-12.10.1990

[2] ttps://karolinum.cz/data/clanek/5209/PHS_47_2_0153.pdf

[3] MIKULA, Stanislav. Zemřela Cyrila Marková. Informace ČGS. 2018, čís. 1, s. 77.

[4] NAVRÁTIL, Michal. Almanach československých právníků: životopisný slovník čs. právníků, kteří působili v umění, vědě, krásném písemnictví a politice od Karla IV. počínaje až na naše doby. Praha: vlastním nákladem autora, 1930. S. 146.

[5] MALÝ, Karel; SOUKUP, Ladislav. Československé právo a právní věda v meziválečném období (1918-1938) a jejich místo ve střední Evropě. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1718-3. S. 162.

[6] PETRÁŇ, Josef (ed.). Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1990. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. S. 383.

[7] SMUTNÝ, Zdeněk. Prof. JUDr. Cyril Horáček, politik a národohospodář. Diplomová práce, vedoucí: Eduard Kubů. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2016. S. 10.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)