Karel Hermann-Otavský
prof. JUDr. Karel Hermann-Otavský | |
---|---|
Karel Hermann-Otavský | |
Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Předchůdce | Gabriel Pecháček |
Nástupce | Josef Zubatý |
Děkan Právnické fakulty UK | |
Ve funkci: 1904 – 1905 | |
Předchůdce | Leopold Heyrovský |
Nástupce | Jaromír Čelakovský |
Ve funkci: 1922 – 1923 | |
Předchůdce | Vilém Funk |
Nástupce | Antonín Hobza |
Narození | 2. května 1866 Kostelec nad Černými lesy Rakouské císařství |
Úmrtí | 4. září 1939 (ve věku 73 let) Horní Černošice Protektorát Čechy a Morava |
Místo pohřbení | Karlík |
Děti | Karel Hermann-Otavský |
Příbuzní | Karel Otavský (vnuk) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | pedagog, právník a učitel |
Commons | Karel Hermann-Otavský |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Hermann-Otavský, též Karel Herrmann z Otavských, (2. května 1866 Kostelec nad Černými lesy[1] – 4. září 1939 Horní Černošice) byl český právník, profesor obchodního a směnečného práva a první rektor Univerzity Karlovy po vzniku samostatného Československa.
Život
[editovat | editovat zdroj]Gymnaziální studia absolvoval ve Slaném, Písku a v Praze. V roce 1889 promoval sub auspiciis imperatoris (pod záštitou panovníka) na pražské právnické fakultě. Poté absolvoval roční studijní cestu do Berlína a získával praxi v justici. Roku 1892 se v Praze habilitoval v oboru obchodního a směnečného práva, 26. 8. 1897 byl jmenován mimořádným profesorem a roku 1904 řádným profesorem.[2] Kromě členství ve fakultních zkušebních komisích, judiciální a historickoprávní, získal i přes opuštění justiční praxe dále členství ve zkušební komisi vrchního soudu pro soudcovské kandidáty. Byl také v letech 1904–1905 a 1922–1923 děkanem právnické fakulty a v roce 1918 se stal prvním rektorem celé české univerzity v samostatném Československu (zvolen za rektora byl dne 21. června 1918, slavnostní inaugurace proběhla 29. ledna 1919). Dekretem zemské správy národního výboru československého ze 30. prosince 1918 byla jemu, jeho manželce a synům povolena změna příjmení z "Hermann" na "Hermann-Otavský"[3]
Jako děkan právnické fakulty se při druhém funkčním období zasloužil o realizaci Kotěrovy novostavby fakulty a jako rektor rozvíjel zejména mezinárodní spolupráci s německými i francouzskými vysokými školami. Ve své vědecké činnosti projevil široký záběr, nepsal jen o obchodních společnostech, ale také např. o právu cenných papírů, duševním vlastnictví nebo o pojištění, což se odrazilo i v praxi, podílel se na vypracování osnov zákonů o nákladní smlouvě, o autorském právu a proti nekalé soutěži. Od roku 1922 byl předsedou Právnické jednoty, členem Jednoty pro vědy pojistné, pracoval jako redaktor časopisu Právník a napsal také několik hesel do Ottova slovníku naučného. Jakožto uznávaný odborník v oboru obchodního práva se účastnil řady mezinárodních konferencí.[4][5] Pohřben je na hřbitově v Karlíku.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Oženil se s Idou Příborskou, s níž vychoval dva syny, Karla (* 1905) a Emanuela (* 1911)[3]. Jeho manželka byla neteří Leopolda Heyrovského a sestřenicí jeho synů Jaroslava a Leopolda.[6] Jeho vnukem je historik umění Karel Otavský (* 1938).[zdroj?]
Dílo (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- O právní povaze rektapapírů (1892)
- Právo směnečné' (1908, 1919, 1926)
- O autorskoprávní ochraně děl architektonických (1909)
- Rakouské právo autorské (1909, 1914)
- O přípustnosti a mezích exekuce autorskoprávní (1910)
- Reforma našeho práva autorského (1921)
- Soukromé pojišťovací právo československé (1921)
- O obchodech podle čtvrté knihy všeobecného zákona obchodního (1925, 1928, 1930)
- Československé právo směnečné (1926, 1930)
- Všeobecný zákoník obchodní a pozdější normy obchodního práva v zemích historických (1929)
- Jan Heller (1935)
- K dosahu generální doložky: Její význam pro podnikové právo (1937)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kostelec nad Černými lesy
- ↑ Slavnostní inaugurace rektora konaní dne 29. ledna 1919 na České univerzitě Karlově v Praze v prvním roce svobody, Praha : Nákladem Akademického senátu České univerzity Karlovy, s. d., str. 20.
- ↑ a b Pobytová přihláška pražského magistrátu [1]
- ↑ SKŘEJPKOVÁ, Petra. Karel Hermann-Otavský. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 238–240.
- ↑ URFUS, Valentin, a kol. Dějiny Univerzity Karlovy IV. Praha: Univerzita Karlova, 1998. ISBN 80-7184-539-6. S. 79.
- ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád [online]. 2002–2008 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, díl XI., s. 210, heslo Herrmann Karel
- Ottův slovník naučný, díl XXVIII. (dodatky), s. 563, heslo Herrmann Karel šl. z Otavských
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Hermann-Otavský na Wikimedia Commons
- Autor Karel Hermann-Otavský ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Hermann-Otavský
- Karel Hermann-Otavský, Město Černošice, Informační list, Číslo 3 – březen 2008
- Rektoři Univerzity Karlovy
- Děkani Právnické fakulty Univerzity Karlovy
- Pedagogové na Právnické fakultě Univerzity Karlovy
- Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy
- Čeští profesoři práva
- Čeští právníci
- Čeští šlechtici
- Lidé s dvojitým příjmením
- Narození 2. května
- Narození v roce 1866
- Narození v Kostelci nad Černými lesy
- Úmrtí 4. září
- Úmrtí v roce 1939
- Úmrtí v Černošicích
- Pohřbení v Karlíku
- Karlík