Emanuel Tilsch

prof. JUDr. Emanuel Tilsch
prof. JUDr. Emanuel Tilsch
Děkan Právnické fakulty UK
	Ve funkci:; 1909 – 1910
Předchůdce	Cyril Horáček
Nástupce	Josef Vančura
Narození	8. dubna 1866; Opočno; Rakouské císařství
Úmrtí	7. srpna 1912 (ve věku 46 let); Praha; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Anna Maria Tilschová
Děti	Marie Úlehlová-Tilschová; Emanuel Tilsch (překladatel)
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Zaměstnání	profesor soukromého práva
Profese	advokát, pedagog a právník
Podpis
Commons	Emanuel Tilsch
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Tilsch (8. dubna 1866 Opočno^[1] – 7. srpna 1912 Praha^[2]) byl český právník, profesor rakouského soukromého práva. V právu místo tradičního akcentování historie zdůrazňoval současné vlivy hospodářství a sociálních poměrů, přesto kromě sociologizujících pražských právních vědců ovlivnil i brněnskou normativní školu.^[3]

Život

Narodil se do rodiny advokáta, otec však brzo zemřel. Roku 1884 maturoval na klasickém gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze a o pět let později promoval na právnické fakultě.^[4] Poté prošel praxí u zemského soudu, finanční prokuratury a v advokátní kanceláři svého strýce a pozdějšího tchána JUDr. Josefa Tilsche. V roce 1895 se totiž oženil^[5] se sestřenicí a spisovatelkou Annou Marií, se kterou měl dceru Annu (* 1896) a syna Emanuela (* 1906). Výborně ovládal latinu, němčinu, francouzštinu, italštinu a angličtinu, pasivně pak zvládal polštinu, ruštinu a španělštinu.^[3]

V zimním semestru 1897–1898 se prací o zástavním právu habilitoval na české právnické fakultě a zároveň začal vykonávat vlastní advokátní praxi. Brzy ale u něj převážil zájem o právní teorii, roku 1903 advokacie zanechal a byl jmenován mimořádným^[4] a o pět let později řádným profesorem rakouského soukromého práva. V roce 1909 byl zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění, téhož roku se navíc stal děkanem právnické fakulty. Kromě těchto domácích aktivit byl také členem bruselského Institutu srovnávacího práva (Institut de droit Comparé).

Po půlnoci na 7. srpna 1912 vyskočil v sebevražedném úmyslu z druhého patra domu v tehdejší Mariánské ulici 20 (dnes zřejmě Opletalova 929/22, Praha 1) do zahrady sousedního domu v Bredovské ulici (dnes Politických vězňů) a vážně se zranil.^[2] Byl odvezen do Všeobecné nemocnice, kde téhož dne o 7. hodině ráno zemřel.^[2] (V matrikách je, zjevně nesprávně, uvedena příčina smrti „vitium cordis“, tj. vrozená srdeční vada, a datum 6. srpna 1912.)^[6]^[7] Byl pochován v hrobce na Olšanech.

Dílo

První jeho monografií byla habilitační práce Zástava ruční dle rakouského práva občanského, na základě svých přednášek a časopiseckých studií o vlivu nového civilního soudního řádu na občanské právo hmotné vydal ve Vídni roku 1901 spis Der Einfluss der Civilprocessgesetze auf das materielle Recht und die in vorwiegend materiellrechtlichen Gesetzen enthaltenen processualen Bestimmungen. Nejvýznamnějšími pracemi však bylo Dědické právo rakouské se stanoviska srovnávací vědy právní, z nějž však roku 1905 vydal jen jeho první díl, a zejména učebnice Občanské právo rakouské. Část všeobecná, která se dočkala tří vydání (1910, 1913 a 1925) a reprintu v roce 2012. Toto dílo bylo oblíbené u studentů i oceňované odbornou veřejností, v roce 1911 za ni obdržel Hlávkovou cenu, a je také citována jak v judikatuře prvorepublikové, tak současné.^[3]

Byl též autorem několika vysokoškolských skript zaměřených na soukromé právo a často přispíval do různých sborníků a odborných časopisů, časopis Právník i redigoval. Kromě toho byl přispěvatelem Ottova slovníku naučného, kam psal pod šifrou &. Z posmrtné pozůstalosti byly roku 1916 vydány Aforismy a myšlenky.^[3]

Reference

↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1858-1877 v Opočně, sign.120-3884, ukn.7065, str.90. Dostupné online
↑ ^a ^b ^c Smrtelné zranění universitního profesora dra Emanuela Tilsche. Národní listy. 1912-08-07, roč. 52, čís. 216, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-01-09].
↑ ^a ^b ^c ^d HORÁK, Ondřej. Emanuel Tilsch – učitel a vědec. In: TILSCH, Emanuel. Občanské právo. Část všeobecná. Praha: Wolters Kluwer, 2012. ISBN 978-80-7357-897-8. S. IX–XVI.
↑ ^a ^b Ottův slovník naučný. Svazek 25. Praha: J. Otto, 1906. Heslo Tilsch, s. 442.
↑ Matriční záznam o sňatku JUDr. Emanuela Tilsche a Anny Marie Tilschové [online]. Farnost při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském [cit. 2018-03-28]. Dostupné online.
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Všeobecné nemocnice na Novém Městě v Praze [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.
↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Apolináře, sign. AP Z38, s. 163

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Tilsch na Wikimedia Commons
Osoba Emanuel Tilsch ve Wikicitátech
Autor Emanuel Tilsch ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Tilsch
Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Tilsch Emanuel 1866

[MatrN-1] SOA Zámrsk, Matrika narozených 1858-1877 v Opočně, sign.120-3884, ukn.7065, str.90. Dostupné online

[NarLis19120807-2] Smrtelné zranění universitního profesora dra Emanuela Tilsche. Národní listy. 1912-08-07, roč. 52, čís. 216, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-01-09].

[Horák-3] HORÁK, Ondřej. Emanuel Tilsch – učitel a vědec. In: TILSCH, Emanuel. Občanské právo. Část všeobecná. Praha: Wolters Kluwer, 2012. ISBN 978-80-7357-897-8. S. IX–XVI.

[Otto-4] Ottův slovník naučný. Svazek 25. Praha: J. Otto, 1906. Heslo Tilsch, s. 442.

[matrikaO-5] Matriční záznam o sňatku JUDr. Emanuela Tilsche a Anny Marie Tilschové [online]. Farnost při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském [cit. 2018-03-28]. Dostupné online.

[matrikaZ-6] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Všeobecné nemocnice na Novém Městě v Praze [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2018-12-15]. Dostupné online.

[matrikaZ2-7] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Apolináře, sign. AP Z38, s. 163

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)