Přeskočit na obsah

František Mareš (rektor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. MUDr. František Mareš
František Mareš v roce 1912, fotografie: Jan Nepomuk Langhans
František Mareš v roce 1912, fotografie: Jan Nepomuk Langhans
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Rektor Univerzity Karlovy
Ve funkci:
1913 – 1914
PředchůdceFrantišek Vejdovský
NástupceKamil Henner
Ve funkci:
1920 – 1921
PředchůdceJosef Zubatý
NástupceBohumil Němec
Stranická příslušnost
ČlenstvíČStD
ČsND
NF
NSj
Narození20. října 1857
Opatovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. února 1942 (ve věku 84 let)
České Budějovice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
DětiPřemysl Mareš syn
Milada Marešová dcera
Anna Marešová dcera
Helena Izbická dcera
Ludmila Zátková dcera
Boleslava Marešová dcera
Alma materKarlo-Ferdinandova univerzita
Profesepolitik, filozof, pedagog, vysokoškolský učitel, psycholog, literární vědec a fyziolog
CommonsFrantišek Mareš (rektor)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Mareš (20. října 1857 Opatovice[1] – 6. února 1942 Hluboká nad Vltavou[2]) byl český fyziolog, filozof, nacionalistický politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později senátor Národního shromáždění RČS. Byl dvojnásobným rektorem Univerzity Karlovy.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Maturoval v roce 1876 na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, poté nastoupil ke studiu filosofie na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, avšak již na jaře 1877 přestoupil na Lékařskou fakultu. Své studium úspěšně ukončil v roce 1882, poté absolvoval několik studijních pobytů (1882 ve Vídni, 1885 v Lipsku, 1889 v Berlíně a v Utrechtu).

V roce 1882 se stal asistentem fyziologie na Lékařské fakultě UK, v roce 1890 byl již mimořádným profesorem. Řádným profesorem byl od roku 1895 a též roku stal přednostou Fyziologického ústavu LF UK. V této funkci zůstal až do roku 1928. V akademickém roce 1899–90 byl děkanem Lékařské fakulty UK, v letech 1913–14 a 1920–21 rektorem Univerzity Karlovy.

V době první republiky se Mareš výrazně politicky angažoval. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[3][4] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou národní demokracii senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1925.[5] V roce 1920 jeho úsilím vznikl zákon o poměru pražských univerzit, který se podle něj obecně nazývá lex Mareš.[6]

V třicátých letech spoluzaložil politickou stranu s názvem Národní fronta. Ta se v roce 1934 stala součástí Národního sjednocení a Mareš byl zvolen místopředsedou této strany. Byl též čestným předsedou prvorepublikové Vlajky a příležitostným přispěvatelem jejího tiskového periodika.

František Mareš se jako obhájce jejich pravosti angažoval ve sporech o rukopisy. Byl též jednou z hlavní postav insigniády. Ve filozofii byl zastáncem vitalismu.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • O výživě člověka (1889)
  • Úvahy z cest (1890)
  • O citlivosti (1891)
  • Deset roků dívčích škol Vesny v Brně (1896) [7]
  • Pokračovací školy dívčí (1898) [8]
  • O kulturních poměrech na Moravě (1900) – přednáška Františka Mareše z cyklu Mor.-sl. Besedy v Praze [9]
  • Idealism a realism v přírodní vědě (1901) [10]
  • Princip zachování energie ve fysiologii (1902)
  • Konec sporu o idealism a realism v přírodní vědě (1903)
  • Naturalism a svoboda vůle (1904) – otisk z Rozhledů č. 8-18 ze dne 19.11-10.12.1904 [11]
  • Fysiologie I–IV (1906–1929) (I. Všeobecná fysiologie (1906) [12], II. Pohyby a jejich inervace (1908) [13], III–1. Výživa, III–2. Krev a její koloběh (1911) [14], IV–1. Fysiologická psychologie (1926) [15], IV–2. Fysiologie smyslů (1929) [16]
  • Věda a kultura (1908)
  • Prokopa Písaře N. města pražského Praxis Cancellariae (1908) [17]
  • Mravnost a kultura. K otázce vivisekce (1910) [18]
  • Psychologie bez duše. Ke kritice základů psychologie prof. F. Krejčího (1912)
  • Věda a náboženství. Ke kritice monismu (1913)
  • Život – tvůrčí síla. (přednáška při nastoupení rektorátu v listopadu 1913) [19]
  • Životní účelnost (1917) [20]
  • Pravda nad skutečnost (1918)
  • Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století (1918) – svazek první: Politický okres Krumlovský. Okolí Krumlova [21]
  • Společenstvo svazu národů (1920) [22]
  • Mezinárodní jednota pro společnost národů (1920) [23]
  • Pravda v citu (1922)
  • Otázky filosofické, národní a sociální v politice (1923)
  • Socialism a komunism v moderním mezinárodním hnutí sociálním (1926) [24]
  • Vědecké metody realismu v otázce rukopisné (1927)
  • Klamnost důkazů (1928) – podvržení Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského z Gebauerova Poučení o padělaných Rukopisích z r. (1888) [25]
  • Boj proti rukopisům (1929) – Kteraký by konec měl vzíti ukázali A. Kraus a V. Flajšhans ; Uzavírá F. Mareš K oslavě Svatováclavského millenia 1929 [26]
  • Strach z pravdy (1937)
  • Dialektický materialismus. Filosofie Leninova (1937)
  • Soumrak duchovní kultury před svítáním. Srovnání středověké filosofie křesťanské s přírodní vědou a filosofií nové doby (1939) [27]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/maresf.html
  3. ↑ MUDr. František Mareš [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Lex Mareš a „vrácení“ názvu Univerzita Karlova. iForum [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ MAREŠ, František. Deset roků dívčích škol Vesny v Brně [online]. Brno: František Mareš, 1896 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ MAREŠ, František. Pokračovací školy dívčí [online]. Brno: Vesna, 1898 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ MAREŠ, František. O kulturních poměrech na Morav [online]. Brno: Moravská akciová knihtiskárna, 1900 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ MAREŠ, František. Idealism a realism v přírodní vědě [online]. Praha: Fr. Řivnáč, 1901 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ MAREŠ, František. Naturalism a svoboda vůle [online]. Praha: Pelcl, 1904 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ MAREŠ, František. Fysiologie, Díl 1: Všeobecní fysiologie [online]. Praha: Bursík & Kohout, 1906 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ MAREŠ, František. Fysiologie, II: Pohyby a jejich innervace [online]. Praha: Bursík & Kohout, 1908 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ MAREŠ, František. Fysiologie, Díl 3, část 1: Výživa [online]. Praha: Bursík & Kohout, 1911 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ MAREŠ, František. Fysiologie, Díl IV, Část I: Fysiologická psychologie [online]. Praha: Jos. Springer, 1926 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ MAREŠ, František. Fysiologie smyslů [online]. Praha: Mladá generace lékařů při Ú.J.Čsl.l., 1929 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ MAREŠ, František. Prokopa Písaře N. města pražského Praxis Cancellariae [online]. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1908 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ MAREŠ, František. Mravnost a kultura [online]. Praha: J. Otto, 1910 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ MAREŠ, František. Život - tvůrčí síla [online]. Praha: Lidové Družstvo tiskař. a vydavatel, 1914 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ MAREŠ, František. Životní účelnost [online]. Praha: Vilímek, 1917 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ MAREŠ, František. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století [online]. Praha: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1918 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  22. ↑ MAREŠ, František. Společenstvo svazu národů [online]. Praha: Státovědecká společnost, 1920 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ MAREŠ, František. Mezinárodní jednota pro společnost národů [online]. Praha: Státovědecká společnost, 1920 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  24. ↑ MAREŠ, František. Socialism a komunism v moderním mezinárodním hnutí sociálním [online]. Praha: A. Svěcený, 1926 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  25. ↑ MAREŠ, František. Klamnost důkazů [online]. Praha: A. Neubert, 1928 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  26. ↑ MAREŠ, František. Boj proti rukopisům [online]. Praha: nákl.vl., 1929 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  27. ↑ MAREŠ, František. Soumrak duchovní kultury před svítáním: srovnání středověké filosofie křesťanské a přírodní vědou a filosofií nové doby [online]. Praha: Otakar Janáček, 1939 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PAVLIČÍKOVÁ, Helena. František Mareš: od fyziologie k filosofii. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Epocha, 2017. 360 s. ISBN 978-80-7557-079-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Seznam rektorů Univerzity Karlovy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Mareš_(rektor)&oldid=24130596“