Josef Zubatý (indolog)

Josef Zubatý
Josef Zubatý
Narození	20. dubna 1855; Praha; Rakouské císařství
Úmrtí	21. března 1931 (ve věku 75 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	pedagog, překladatel, indolog, filolog, učitel, jazykovědec a hudební skladatel
Alma mater	Univerzita Karlova; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	lingvistika, komparativní lingvistika, indologie, slavistika, bohemistika a hudba
Ocenění	Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1928)
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Zubatý (20. dubna^{[p. 1]} 1855 Praha^[1] – 21. března 1931 Praha^[2]) byl český indolog, překladatel indické literatury, etymolog, hudebník a později také bohemista. V letech 1919–1920 byl rektorem Univerzity Karlovy a od roku 1923 prezidentem České akademie věd a umění.

Vědecká dráha

Po maturitě na Malé Straně studoval jazykovědu na Filosofické fakultě UK a zabýval se klasickými jazyky, indologií, slavistikou a srovnávací jazykovědou. Pěstoval také hudbu, byl sbormistrem a blízkým přítelem A. Dvořáka, s nímž cestoval do Londýna a pro něhož tvořil i klavírní výtahy některých jeho skladeb. V roce 1885 se stal soukromým docentem. V roce 1891 se stal mimořádným a v roce 1896 řádným profesorem staroindické filologie a srovnávacího jazykozpytu.^[3] V letech 1919 až 1920 byl rektorem Univerzity Karlovy a od roku 1923 presidentem České akademie věd a umění.

Vedle indologie se zabýval také slovanskými a baltskými jazyky. Později se věnoval rovněž českému jazyku, zejména historické mluvnici a etymologii. Soubor záznamů jeho přednášek z historické mluvnice české vyšel pod názvem České sloveso (Praha, Academia, 1980).

Již v roce 1910 byl hlavním propagátorem myšlenky vytvořit archiv nahrávek českých nářečí na gramofonových deskách. Když byla roku 1928 při České akademii věd a umění ustavena Fonografická komise v čele s prof. Josefem Chlumským, stal se jejím členem spolu s prof. Jiřím Horákem. Bylo rozhodnuto, že budou zaznamenávány veškeré zvukové projevy: hudba lidová i umělá, nářečí, projevy divadelních umělců, básníků i významných osobností veřejného života. První etapu nahrávání se podařilo uskutečnit od 19. září do 1. listopadu 1929 v Národním domě na Vinohradech. Nahrávací studio zprostředkoval Radiojournal a techniku měla na starosti firma Pathé. Bylo použito 800 záznamových kotoučů pokrytých voskem (podklad k výrobě matric), přičemž použít bylo možné 500 hotových nahrávek.^[4]

Profesor Josef Zubatý zemřel roku 1931 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Dílo

Studie a články: výklady etymologické a lexikální. Praha: Česká akademie věd a umění, 1945. 399 s.

Odkazy

Poznámky

↑ dle matriky narozených JIL N14 • 1847-1855 se Josef Zubatý narodil 21. dubna v čp.321/I.

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z8, s. 348
↑ Ottův slovník naučný, heslo Zubatý.
↑ KRATOCHVÍL, Matěj. Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Praha, 2010, s. 26. Dizertační práce. Školitel doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav etnologie. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/34696

Literatura

KRATOCHVÍL, Matěj. Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Praha, 2010. 127 s., 4 příl. na 15 s. Dizertační práce. Školitel doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc., oponenti doc. Mgr. Vlastislav Matoušek, Ph.D., a PhDr. Marta Ulrychová, Ph. D. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav etnologie. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/34696
KUDĚLKA, Milan a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760: biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. V Praze: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. Edice Slovanské knihovny. Publikace státních vědeckých knihoven. Heslo Zubatý Josef, s. 527 a násl.
Ottův slovník naučný, heslo Zubatý. Sv. 27, s. 697.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Zubatý na Wikimedia Commons
Osoba Josef Zubatý ve Wikicitátech
Autor Josef Zubatý ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Zubatý (indolog)
Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Zubatý Josef 1855
Profil Josefa Zubatého na stránkách AV ČR^{[nedostupný zdroj]}
Josef Zubatý jako bohemista
Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Zubatý Josef 1855

[1] triky narozených JIL N14 • 1847-1855 se Josef Zubatý narodil 21. dubna v čp.321/I.

[matrika-2] Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském

[MatrikaZ-3] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z8, s. 348

[4] Ottův slovník naučný, heslo Zubatý.

[KR26-5] KRATOCHVÍL, Matěj. Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Praha, 2010, s. 26. Dizertační práce. Školitel doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav etnologie. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/34696

[p. 1]

[1]

[2]

[3]

[4]

Rektoři Univerzity Karlovy

1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita)	1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)	1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

Seznam rektorů Univerzity Karlovy